Odyssea

Díky filmu Christophera Nolana opět ožívá Homérův epos, který fascinuje lidstvo už téměř tři tisíce let.

Odyssea

Příběh starořeckého hrdiny Odyssea fascinuje lidstvo už téměř tři tisíce let. Tímto eposem se nechali inspirovat již v antice Sofokles a Vergilius, ve středověku Dante, v moderní době pak literáti Tennyson, Joyce, Kazantzakis či Johnson. K tomu je pochopitelně třeba připočíst plejádu výtvarných umělců i hudebníků. Samotná Odyssea, Odysseus, desítky dalších zásadních i epizodních postav, bytostí a příběhů vstoupilo do našeho světa jako určitý kulturní základ a tím pádem i do různých přirovnání, symbolů a frazémů.Už samotná Odyssea je synonymem pro dlouhé a strastiplné putování a pro složité a pestré životní osudy.

Samotný rozsah eposu (24 zpěvů a 12111 veršů a stovky postav) prakticky znemožňuje věrnou adaptaci, tedy filmové zpracování nebo pro dnešního čtenáře snadno čitelný překlad díla. V tomto směru se setkáváme s příběhy, které se Odysseou inspirovaly a se ztvárněními vybraných epizod. Aktuální filmové zpracování režiséra Nolana (ještě jsem ho neviděl) má být dle kritiky překvapivě zdařilým počinem, nicméně ani do třech hodin nelze vměstnat celý děj.

Odyssea mě fascinuje už od dětství. V průběhu let jsem si přečetl díla výše zmíněných autorů, několik zestručněných adaptací a úspěšně jsem se pustil i do překladu Otmara Vaňorného, což považuji za téměř „heroický“ počin. To ze mě rozhodně nečiní homérovského odborníka, ale troufám si publikovat jistý výklad a hlavně bych se v rámci svého „studia“ frazémů rád podělil se čtenáři o onen frazeologický aspekt díla, byť jsem řadu těchto úsloví zařadil do dříve uveřejněných antických frazémů, které naleznete v příslušné rubrice mého blogu.

Nejdříve něco málo k samotnému ději a hlavně ke struktuře eposu, která se liší prakticky od všech zpracování:

Epos počíná na téměř faktickém konci celé anabáze. Na sněmů olympských bohů je rozhodnuto, že se má Odysseova cesta završit návratem domů. První čtyři zpěvy popisují události na Ithace a počiny Odysseova syna Télemacha, kterého Pallas Athéna, Odysseova ochránkyně, vyzve k hledání otce. Ten už sedmým rokem pobývá na ostrově Ogygii, kde ho „vězní“ nymfa Kalypsó, jež se do něho vášnivě zamilovala.

Zpěvy pátý až dvanáctý popisují odchod Odyssea od Kalypso, jeho ztroskotání na ostrově Scherii, setkání s fajáckou princeznou Nausikou a pobyt na dvoře krále Alkinoa, jemuž, jeho rodině a dvořanům líčí všechna svá dobrodružství. V této části Homér popisuje prakticky všechny legendární příběhy a epizody. Ve třináctém zpěvu je hrdina v přestrojení odvezen na rodný ostrov a jedenáct zbylých zpěvů popisuje, jak se Odysseus s Télemacheem a věrnými přáteli vypořádá s neodbytnými nápadníky své věrné ženy Pénelopy. Athéna nakonec usmíří příbuzné zabitých nápadníků, Odysseus a Pénelope jsou omlazeni a nad celou zemí se opět rozzáří slunce šťastného života.

A teď pojďme na ty odysseovské frazémy:

Argo

Dodnes hojně používané psí jméno symbolizující bezmeznou věrnost patřilo Odysseovu psu, který se dočkal jeho návratu a nato zemřel. Byl tak první, kdo přestrojeného hrdinu vcelku logicky poznal.

Bóra

Bórou a jazykově podobnými výrazy se nazývají silné severní větry vanoucí v oblasti Jaderského, Egejského a Černého moře. Mnozí možná ani netuší, že je to práce boha severního větru Bórea (1.p. Boreás). V řeckých mýtech je běžné, že přírodní živly mají své bohy a bůžky, kteří nejsou jen jejich vládci, ale jsou i jimi samotnými. Boreás je tedy nejen bohem severního větru, ale i tím větrem jako takovým. Jeho otcem byl Titán Astraios a matkou bohyně jitřních červánků Éós. Boreás docela dost zkomplikoval Odysseovo cestování, a to na pokyn Poseidona, který v eposu Odysseovi škodí.

Eurykleia

Nejslavnější chůva nejen řeckých mýtů se stala zosobněním všeho toho, čeho si můžeme u chůvy cenit: bezmezné věrnosti, lásky, pečlivosti i nezištnosti. Eurykleia vychovávala Odyssea, který ji v eposu oslovuje „matko“. Sehrála také významnou roli po hrdinově návratu na rodnou Ithaku, jako první, pomineme-li zmíněného Arga, ho v jeho přestrojení za žebráka poznala.

Kassandřina věštba

K Odyssei, ve které je mnoho odkazů na Iliadu - tedy dobývání Tróje - se úzce váže i příběh Kassandry a jejich věšteb. Kassandra totiž byla Paridovou sestrou, tedy trojskou princeznou a také vyhlášenou věštkyní. Tou však jen do té doby, než ji bůh Apollón potrestal za neopětovanou náklonnost tím, že jejím věštbám, které se vždy naplnily, nikdo nevěřil. Správně prorokovala neblahé důsledky Paridova soudu a varovala i před trojským koněm, ale vše marno. Její věštba se tak stala symbolem zlé předpovědi, kterou nikdo nebere moc vážně.

Hlídat jako Kerberos

Znamená to hlídat jako v podstatě tři extrémně výkonní hlídací psi. Mytický Kerberos byl sice jen jeden, ale zato měl tři hlavy, které stále bděly. Strážil vchod do podsvětí, respektive nikoho odtud nepustil ven. Jen výjimečně ho někdo přelstil a jen Hérakles ho v rámci plnění úkolů vynesl na světlo světa a zase ho pak rychle vrátil. Odysseus patrně i kvůli tomuto hlídači bránu podsvětí nepřekročil. Stíny mrtvých vyvolal tak, že obětní jámu s krví připravil na břehu podsvětních řek u země Kimmeriů, aniž vstoupil hluboko do podzemní říše

Kyklop

Kyklopové byli obludní obři s jedním okem uprostřed čela díky čemuž se staly synonymem jednookosti i té obludnosti. Literárně nejznámějším z Kyklopů je Polyfémos, který hodně potrápil Odyssea při jedné ze zastávek jeho putování. Zahubil několik jeho druhů a hrdina mu unikl jen díky své chytrosti.

Lotus (lotos)

Tento pojem se váže k pojídačům lotosu, lótofágům, od kterých Odyseovi druzi odmítali odejít právě kvůli lahonosti pokrmu. Frazém tak symbolizuje zapomnění, laxnost a nezájem o domov či povinnosti.

Nestór

Nestór je znám z obou Homérových eposů jako vládce města Pylu (1.p.Pylos), existují důkazy, že takový panovník skutečně v archaických dobách žil. Mytický Nestór byl nejstarším z vojevůdců, kteří se pod Agamemnónovým vedením vydali dobýt Tróju. Nevynikal v boji, ale neocenitelné byly jeho zkušenosti, úsudek a moudrost, což ho činilo nejváženějším rádcem vrchního velitele. Nestór ovšem nevystupuje pouze v Iliadě, ale svoji roli má i v závěru Odyssei, a to jako rádce Odysseova syna Télemacha při hledání otce. Výraz „nestor“ je dodnes hojně používán jako označení nejstaršího úctyhodného člena rodiny, skupiny či společnosti.

Odysseus

K nejslavnějšímu cestovateli všech dob se váží hned dva frazémy. Odysseus se stal jednak symbolem lstivosti, třeba ve spojení „lstivý jako Odysseus“ a pro dlouhé a strastiplné cesty se vžil výraz „odyssea“. Svou lstí v podobě notoricky známého koně v podstatě rozhodl trojskou válku a díky svému důvtipu přežil i všechny nástrahy svého fantastického desetiletého putování. Přestože ho Homér vylíčil jako kladného hrdinu, má i řadu lidských chyb a dopouští se mnoha prohřešků i omylů. Snad i proto Odyssea končí smířením hrdiny s bohy, osudem, rodinou i se sebou samým. Jen pro zajímavost uvádím, že ve Vergiliově Aeneidě, která je latinským zpracováním stejného tématu, a ve kterém autor straní Trojanům (Římané se považovali za jejich potomky právě prostřednictvím hrdiny Aenea), je Odysseus vcelku logicky postavou zcela zápornou.

Věrná jako Pénelopa

Slovy dvacet let čekala Odysseova manželka na návrat svého muže, a to nejdříve z trojské války a potom z cesty, kterou mu bozi olympští náležitě protáhli a zdramatizovali. Pénelopa odolávala nápadníkům a stále věřila v manželův návrat. Její věrnost byla odměněna tím, že jí i jejího muže bohové omladili a po letech strastí jim dopřáli spokojený život na Ithace.

Pénelopina práce

Tak se označuje práce nikdy nekončící. Věrná Pénelopa ve dne tkala pohřební rubáš pro svého tchána a v noci jej tajně párala, aby oddálila svatbu s nápadníky.

Sirény

Tyto obludy s ptačím tělem a ženskou hlavou lákaly svým kouzelným zpěvem námořníky na svůj skalnatý ostrov, kde je zardousily a vysály jim krev. Měli s nimi co do činění Argonauté i Odysseus. Ti jediní na ně vyzráli. V prvním případě je „přezpíval“ Orfeus, v druhém dal Odysseus svým druhům do uší vosk a sebe přivázal ke stěžni. Zpěv Sirén má symboliku intenzivního vábení se smrtícím dopadem. Se Sirénami souvisí i zvuk zařízení s hlasitým a typicky kolísavým zvukem, jenž má většinou signalizovat nebezpečí. Zvuk sirény nebývá smrtelný, ale ani se nepodobá božskému zpěvu. Sirény jsou i mořští savci, tzv. mořské krávy, které nejsou lidem nikterak nebezpečné a ptakohlavým ženám se také moc nepodobají.

Trojský kůň

Trojský kůň je fakticky totéž, co „danajský dar“ (“Danaové“ bylo dobové označení pro Řeky), ale použití takového obratu je poněkud jiné. Trojským koněm se v přeneseném smyslu rozumí cizí nastrčený element způsobující škodu či přímo zkázu. „Danajský darem“ označujeme jaký si dar nedar, který spíše škodí. Tvůrcem koně i příslušné lsti byl pochopitelně Odysseus. Příběh patří do Iliady, ale v Odyssey je hojně zmiňován. Nápad vnukla Pallas Athéna věštci Kalchásovi, který ho předal Odysseovi.

Uniknout Skylle a skončit v Charybdě (mezi Skyllou a Charybdou)

Blízko ostrova Sirén čekalo na plavce snad ještě větší nebezpečí: Skylla, mořská obluda se šesti hlavami, dvanácti rukama, dvanácti nohama a náramným apetitem, a hned proti ní vražedný vír Charibda. Kdo unikl Skylle, toho pohltila Charibda, a naopak, kdo se vyhnul víru, skončil v útrobách druhé obludy. Proplout se podařilo jen Argonautům, Odysseovi, Aeneovi a poradil si s nimi i Héraklés. Smysl rčení vyjadřuje bezvýchodnou situaci či volbu mezi dvěma možnostmi, z nichž je jedna horší jak druhá.

***

Historický jádrem Homérových eposů jsou expanze a ozbrojené konflikty mezi mykénskými i spartskými Řeky (Achájci) a maloasijskými městy kolem roku 1200 př.n.l., přičemž existenci města, které bylo předobrazem mytologické Tróje, dokázal Heinrich Schliemann. Odyssea pak odráží počátky řecké mořeplavby, kolonizací Středomoří a objevováním neznámých, tím pádem i obávaných končin, přičemž fantastická monstra a pohádkové ostrovy jsou literární fikcí roubovanou na reálné námořní trasy, objevy a nebezpečí.

Homér není objektivně doloženou historickou postavou a vedou se diskuse o tom, zda-li je jeden člověk autorem obou eposů, neboť literární styl každého z nich je poněkud odlišný. Převládá názor, že díla jsou prací (rané a pozdní období) jednoho autora či více „sběratelů“ lidové slovesnosti tradované ústní formou po celé generace, tedy po dobu cca 400 let, neboť vznik eposů se datuje do 8. - 9. stol. př.n.l. Na každý pád je zřejmé, že mýty a legendy zpracoval geniální autor či autoři.

Jako v případě jiných mýtů, bájí, legend a pohádek je kromě vlastního uměleckého díla fascinující ona výpověď o době, kultuře a myšlení lidí žijících před téměř třemi tisíci lety. Neméně fascinující je pak skutečnost, že i před takovou dobou žili v kolébce evropské civilizace lidé, kteří se ve své podstatě od nás příliš neliší. Měli jinou technickou úroveň, ale měli stejné emoce a své problémy i radosti vnímali velmi podobně jako my. Proto je Odyssea stále živým uměleckým tématem.