- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Půjdu ještě dál než pan Ábelovský a napíšu, že o čínské poezii nevím vůbec nic. Proto díky vám za úvodní "instruktáž". Vzhledem k tomu, že můj vztah k Číně je jaksi ambivalentní, k čínské poezii jsem se nedostal. To spíš k japonské. Nicméně mám v paměti určité střípky, řekl bych, z čínské historie a naposledy jsem viděl výstavu "Terakotová armáda" z mauzolea prvního císaře dynastie Čchin. Ještě jednou vám tedy děkuji ze to, že jste zprostředkoval vstup do oblasti čínské poezie a jejích překladů do češtiny.
Miluji Zpěvy staré Číny. ty v překladu Bohumila Mathesia (a s ilustracemi Oty Janečky) snad od dětství - přesněji řečeno od doby dospívání... Je to jedna z nejmilejších knih v mé knihovně. A také jednu přidám:
Sněživá noc v horách
Pokleslo slunce ve tmy tenata,
studená chýše sněhem zavátá.
Pes štěku vrat - skrze sníh a tmu
se poutník vrací k domovu.
Liu Čchang-čching
Rádo se stalo. Než jsem začal "poučovat", musel jsem se, byť je to moje oblíbená látka, sám poučit.
Zajímavé čtení, vidím, že asi zdaleka nejsem sám, kdo toho a čínské poesii mnoho neví. Tím spíš pak si zaslouží podobný článek karmu.