O lidech a myších

Nevěřím blábolům, že u nás lidé neplodí děti kvůli existenčním obavám, problémům s bydlením a drahými energiemi, bezpečnostním rizikům a z důvodu dostupné antikoncepce.

Neobrátil jsem slovosled názvu slavné Steibeckovy novely za účelem svého zájmu o problematiku amerického Jihu v počátku 20. století a myše, které mám na mysli nejsou metaforou z Burnsovy básně, ale jsou to myše Calhounovy.

Motivací pro tuto úvahu se stala informace, že Česká republika vymírá. Porodnost je významně nižší než úmrtnost, zvyšuje se věk rodiček a klesá průměrný počet dětí v rodině, snížil se počet sňatků, zvýšil se počet rozvodů, a dokonce, světe div se, více lidí se z republiky odstěhovalo, než se do ní přistěhovalo, což znamená, že jsme zemí, která migranty emituje více než přijímá.

Jak to souvisí s těma myšimama? Inu, jistý pan Calhoun, jinak významný etolog (to je biolog zabývající se chováním živočichů), studoval kolonie laboratorních potkanů a posléze myší, kterým nastolil ideální podmínky pro život, tedy život bez predátorů a nedostatku potravy. Vědci také eliminovali většinu nemocí a nastolili optimální podmínky pro rozmnožování. Chtěli tak najít ideální uspořádání komunity, která se zcela lišila od komunit přírodních.

Výsledek byl poměrně překvapivý. Po necelých dvou letech se celá ideální myší civilizace počala rozvracet a zhroutila se. Bez ohledu na rozdílnost myší a lidské populace, je skutečností, že člověk se fakticky vyčlenil z přírody a tím i z přirozených přírodních procesů, nebylo tak těžké nalézat ve výsledcích onoho experimentu určité podobnosti. Calhounovy myše se tak staly podstatou respektované sociologické teorie.

Podívejme se teď blíže na to, co se v té myší kolonii dělo: Po několika měsících se začal růst prosperující populace snižovat a ustálil se na třetině oproti prvním měsícům. V kolonii zůstalo 2 200 myší, přestože kapacita byla 3 800. Myšky se také začaly divně chovat. Samci počali být agresivní vůči svým mláďatům, která navíc odvrhávali od samic předčasně a ani svá území nebyli schopni dlouhodobě ochránit. Narůstaly agresivní projevy napříč všemi skupinami a mezi samci se také začalo rozmáhat homosexuální chování. Ti přestali jevit zájem o páření, pouze jedli, pili a zušlechťovali si své kožíšky. Zájmy těchto samců – krasavců byly sobecké a asociální. Mláďatům počaly být odpírány zdroje a často byla krátce po narození usmrcena – a to i přímo svými matkami. Výjimečný nebyl ani kanibalismus či naopak extrémní plachost některých jedinců.

Řeknete si, že matky ani otcové zatím své potomky běžně nevraždí ani je netýrají a lidé se navzájem nepožírají, vše ostatní však docela sedí. Velká část populace rezignuje na založení rodiny, ženy často odsouvají mateřství na věk, ve kterém se dříve stávaly babičkami a tím pádem počínají být vícečetné rodiny vzácností. Není také těžké v populaci nacházet narcisistické sklony, sobeckost a bezbřehý hédonismus. Opticky se zdá, že je na vzestupu i homosexualita a s ní i jiné genderové anomálie, ale tvrdit to je asi spekulativní. Přes neustále brblání a u nás tak populární stěžování si žije drtivá většina příslušníků naší a obecně celé západní civilizace v luxusu. Kvalitní zdravotnictví zabezpečuje stále se zvyšující věk dožití, důchodový systém umožňuje určitý životní standard, a i o zcela nezodpovědné jedince se většinou společnost nějak postará.

Nechci se pasovat do role proroka věštícího zkázu lidstva (přestože jsem v rámci svého „zdravého“ skepticismus skálopevně přesvědčen, že se lidstvo brzy samo zlikviduje), ale jako biolog jsem nakloněn víře v určité etologické a evoluční principy, a hlavně lze z historie vysledovat, jak zle to dopadlo ze všemi velkými civilizacemi a mezi historiky vcelku panuje i shoda v tom, proč se tak stalo. Z osobní zkušenosti pak vím, jak člověka demoralizuje zahálka, lenost a snadný způsob obživy. Také si všímám, jak málo si vážíme toho, co si nevyžádalo žádné naše úsilí či dokonce ani účast, a to včetně svobody a demokracie. Luxus vnímáme jako samozřejmost a počneme šílet při každém náznaku jeho ohrožení, přičemž jeho zachování a sním spojený konzum je pro nás novým náboženstvím.

Opravdu netuším, jak by výše uvedené skutečnosti či možná rizika měl systém zapracovat, je ovšem patrné, že jedni pro to dělají málo a druzí to zcela ignorují. Nevěřím blábolům, že lidé neplodí děti kvůli existenčním obavám, problémům s bydlením a drahými energiemi, bezpečnostním rizikům a z důvodu dostupné antikoncepce, to by v neblahých a s dnešní dobou nesrovnatelných časech lidstvo už dávno vyhynulo. To spíše věřím tomu, že se u nás počíná projevovat syndrom Calhounových myší.

Česko vymírá. Nerodí se děti