O ceně, kterou odmítl Cohen, dostal Trump a teď i Zeman

Náš prezident převzal ocenění stejného druhu, jaká sám často rozdává. Není to vyznamenání za zásluhy nebo obecný přínos, ale je to ocenění od těch, kterým vyjadřuje podporu a sympatie za to, že jim vyjadřuje podporu a sympatie.

Dříve než mě někdo nařkne z antisemitismu, chci konstatovat, že stát Izrael má i moje sympatie a příkoří páchaná na Židech považuji za nejtemnější stránku novodobých evropských dějin, a to nemám na mysli pouze hitlerovskou a stalinskou genocidu, ale celou vlnu více či méně hrůzných událostí, kterými prošla koncem 19. a počátkem 20. století prakticky celá Evropa. Jinými slovy v obecné rovině vyjadřovat respekt k Židům a projevovat sympatie ke státu  Izrael, není z mého pohledu nic proti ničemu.

Nechci ani rozebírat, jestli touto podporou Miloš Zeman vyjadřuje proto, že to tak cítí, nebo proto, že je to aktuálně poměrně oblíbené stanovisko, respektive už jen to, že mě tato alternativa napadla, svědčí o tom, že je pro mě český prezident málo důvěryhodnou osobou. Cena americké nadace Gershon Jacobson Jewish Continuity Fund (GJCF), kterou Zeman převzal, pak není vyznamenáním státu Izrael, ale poměrně málo významného židovského spolku, který je spřízněný s týdeníkem Algemeiner, a který se kloní k ortodoxní chasidské větvi židovství, což je směr, který vyvolává určité kontroverze, a o němž ani já nemohu říci totéž, co jsem konstatoval o Židech a Izraeli obecně. 

K tomuto je třeba ještě poznamenat, že uvážlivý člověk, tím spíše státník, by neměl k jakékoli problematice přistupovat nekriticky. Je něco jiného podporovat Izrael a něco jiného podporovat veškeré kroky, které tento stát učinil, činí a bude činit. Konečně nepanuje v tomto jednota ani v samotném Izraeli. Tím jsem chtěl říci, že třeba prosazování přemístění české ambasády do Jeruzaléma, je bez předchozího konsenzu mezi Palestinci a Izraelem a následného jednotného postoje států Evropy a USA hloupou a zcela zbytečnou partyzánštinou, od které se zatím distancuje i Donald Trump, protože dobře ví (nebo to ví jeho poradci), že mírový proces v této oblasti je velmi křehké povahy.

Tímto bych mohl volně přejít k prezidentovu projevu v OSN, ale nepřejdu. Přišlo by mi to jako mlácení prázdné slámy, tedy jako to, co dělal Miloš Zeman při svém vystoupení. Český prezident by chtěl být asi vůdcem boje proti terorismu a iniciátorem rekonstrukce OSN, ale to by on musel mít jistý kredit a naše země potenciál něco takového dělat. Zatím se Miloš Zeman prezentuje (a už to asi do voleb jiné nebude) pro evropské státníky jako nespolehlivý a kontroverzní partner a Česká republika jako stát, který není ani schopen plnit své závazky vyplývající s kolektivního principu v EU.  Takže opět platí ono zametení si před vlastním prahem, a to dříve, než začneme zametat v OSN, v NATO nebo kdekoli jinde.

V nadpisu jsem zmínil nedávno zesnulého, mého milovaného básníka Leonarda Cohena. Jeho osoba s podstatou článku souvisí pouze v tom, že on onu cenu skutečně odmítl, protože její název zní „Bojovník za pravdu“. Leonard Cohen se necítil být bojovníkem, a už vůbec ne za pravdu. Pokora velkým mužům sluší. Malí mužové si mohou hrát na bojovníky a lháři na bojovníky za pravdu, ale nepovyrostou tím ani o píď.