Normalizace na Hradě, "17. listopad" pod Hradem a před Hradem

Zatímco Míša David s Helenkou Vondráčkovou předváděli „Poupata“ a „Sladké mámení“ na hradním mejdanu, pod Hradem a posléze před Hradem se zpívala Modlitba pro Martu jako připomínka, aby se vláda našich věcí nám navrátila.

Možná se někdo nechal unést a dožadoval se i čehosi nereálného a nedemokratického, ale obecně byla demonstrace reakcí na skandální prezidentův inaugurační projev, odůvodněné pocity ohrožení nezávislosti médií, zvláště České televize, vládnutí vlády bez důvěry s trestně stíhaným premiérem, kterou v rozporu s ústavními zvyklostmi posvětil prezident Zeman. Náhodou také v době demonstrace oznámil slovenský premiér Fico, že nabízí svou demisi, což byla velmi motivující informace.

Právě příklad Slovenska může sloužit ke kvalifikaci těchto událostí. Na Slovensku neprobíhá žádný převrat ani politický puč, neprobíhá tam nic nedemokratického. Lidé prostě na základě nějakých událostí a informací, které odstartovala vražda novináře a jeho snoubenky po mnohých předchozích signálech ztratili důvěru ve svou vládu. To by samo o sobě nemuselo vyústit v politickou krizi, kdyby tyto názory nesdílel i prezident, opozice (která toho pochopitelně využila) a také koaliční partneři Směru. A věci se začaly dít. Vláda, která se zkompromitovala, pod tlakem veřejnosti, opozice a prezidenta a za přispění koaličních stran patrně spěje k demisi.

Premiér Fico příjemně překvapil pragmatickým vyhodnocením situace a položil na stůl podmínky demise, které jsou zcela legitimní. Požaduje, aby byly respektovány poslední volební výsledky, koaliční smlouva, a také to, že jeho strana navrhne nového premiéra. Těžko něco namítat. I prezidentovy požadavky to splňuje (dokonce překračuje) a parlament rozhodne, jestli taková vláda dostane důvěru nebo půjde Slovensko do předčasných voleb. Takto se chová sebevědomý národ, slušný prezident a konečně (přestože Roberta Fica nemám v lásce) i realisticky a odpovědně jednající premiér.

České republice by toto mohlo být příkladem. Prezidentovi, premiérovi a hlavně lidu, který by se měl probudit z letargického pocitu, že takto jsme si rozdali karty ve volbách, tak se s tím nedá nic dělat. Ne, nedají se zvrátit výsledky svobodných voleb, ale lze jasně deklarovat, že volení zástupci nesmí skutečnosti, že byli demokraticky zvoleni, zneužívat. O to jde. Prezident nemá překračovat své pravomoci, ohýbat Ústavu a už vůbec se nemá vymezovat proti svobodě médií, a to i přesto, že mu nejsou nakloněna. Premiér má ctít ústavní zvyklosti a měl by též prodělat osobní sebereflexi.

Přijdou na to sami, nebo bude třeba, aby do ulic vyšly ne tisíce, ale desítky nebo statisíce lidí? Uvidíme. A uvidíme i to, jestli u nás ještě existuje občanská společnost, nebo, jako už vícekrát, zalezeme a počkáme, jak to dopadne. V takovém případě je jasné, že to dopadne zase blbě.