Není tak důležité, kdo střílí, ale kdo nabíjí

Nejste to náhodou i vy? Třeba ano. Nezáleží na tom, jak je daleko Zéland, ani na tom, že jste neměli nikdy v ruce výbušninu, zbraň ani střelivo. Vaší municí a tím i podstatou vaší spoluviny mohou být i slova, vyřčená nebo napsaná.

Už jsem si myslel, že se k této smutné události vracet nebudu. Vlastně jsem si už před uveřejněním prvního článku, který jsem napsal krátce po novozélandském masakru, říkal, že publikování takovýchto bezprostředních reakcí je zbytečné. Normální lidi přeci musí takové činy děsit a musí je bezpodmínečně odsuzovat, a oslovovat psychopaty, kteří něco takového schvalují a mají z toho radost, je přeci zbytečné.

Z různých komentářů, a to nejen pod oním článkem, jsem však získal pocit, že mezi psychopaty a normálními lidmi ještě existuje možná početně významná kategorie jedinců, kteří třeba na základě své hlouposti, mentální lability a také nedostatku morálních kvalit mají z podobných událostí radost. Tito lidé asi nejsou za normálních okolností zlí ani svému okolí nebezpeční, jsou pouze lehko manipulovatelní, věří různým dezinformacím a snadno propadají hysterii. V extrémním případě se sami odhodlají k nějakému šílenému činu, jako je kácení stromů na koleje, ale mnohem častěji pouze verbálně a písemně podporují své radikály.

Mohlo by se zdát, že to samo o sobě není nebezpečné, ale právě z těchto lidí žijí extrémistické politické strany a organizace a patrně bez jakési obecné podpory takto smýšlejících jedinců by nikdy svět nepoznal různé Breiviky. Jsem přesvědčen, a psychiatři by mi asi dali zapravdu, že bez určité mentální podpory by se tito lidé k teroristickému činu ani neodhodlali, a ani by je možná nenapadl. Svoji asociálnost a psychopatii by patrně projevili jinak, ale třeba ne takto fatálním činem a mohli by být také včas separováni.

Co jsem tím chtěl říci? Zhruba to, že každý, kdo takový čin, jaký se stal v novozélandském městě Christchurch, jakkoli schvaluje či je mu zcela lhostejný, je za něj svým způsobem zodpovědný. Většina hrůz tohoto světa by se nikdy nestala, kdyby jejich aktéři necítili veřejnou podporu nebo jen pasivní netečnost mlčící většiny. Nikdy by nenastaly židovské pogromy ani by neproběhl holokaust, kdyby „civilizovaní“ lidé evropských zemí neprojevovali tichou či dokonce otevřenou radost z toho, že někdo konečně s těmi "židáky" zatočí.

Nemohu si pomoci, ale vždy mě v takovéto situaci napadne školometský citát Johna Donna, který zpopularizoval Ernst Hemingway, týkající se onoho zvonění hrany. Ten, kdo střílel po lidech v novozélandské mešitě, střílel i po nás. Kdo pokládá kamsi bomby, a je jedno jestli je to muslim, křesťan nebo bezvěrec, se snaží vyhodit do povětří i náš svět. A ti, kdo mu za to tleskají, se stávají spoluviníky.

Poznámka: Od chvíle kdy jsem tento blog napsal do jeho uveřejnění, se ve virtuálním prostoru jen u nás objevily stovky reakcí lidí, o kterých zde píšu. Pokud máte potřebu se k nim připojit, nedělejte to zde. Neudám vás, ale váš příspěvek okamžitě smažu.