Někdo má na hlavě šátek, jiný máslo

Problematika muslimských šátků je laciné bulvární téma, přesto (nebo možná právě proto) se ho chápou všemožní dogmatikové, paranoikové a samozvaní spasitelé čistoty naší kultury. A také tady a teď já. Zařaďte si mne, kam je libo.

Z mého pohledu jsou praktická společenská pravidla pro tuto problematiku tak jednoduchá a prostá, že až zaráží, proč se to neustále pitvá. Obecná společenská norma naší kultury stanoví, že lidé mají chodit po světě (pominu-li marginálie jako je karneval nebo nudistická pláž) s identifikovatelnou tváří a zahalenými genitáliemi. A to je vše. Jinými omezeními mohou být už jenom specifické normy nějakých institucí, které musí mít jednoznačnou a racionální podstatu. Vše ostatní je již jen výrazem naší kulturnosti, etiky, estetiky a společenských zvyklostí, a to značně širokého rozsahu.

Žijeme ve velmi liberální společnosti, kterou nám nikdo neurčil. Takovou jsme si ji vybrali sami. Jsme-li liberálové, musíme být i v našem liberalismu důslední. Tolerujeme-li všechny výstřelky oblečení, účesu, líčení, tetování, používání kovových předmětů v těle a akceptujeme-li, že pánové v místnostech neodkládají své kšiltovky a kulichy, že lidé chodí do opery v džínách (kdo chodíte do opery, víte, že to není nic neobvyklého) a do kostela v kraťasech, tak musíme tolerovat i kdeco jiného.

Různé instituce mají nezpochybnitelné právo stanovit si svá pravidla, která však nesmí být v rozporu dobrými mravy a lidskou důstojností. Mohou tedy po svých zaměstnancích vyžadovat nošení uniforem (včetně společenských obleků) i respektování určité normy vzhledu. Musí vyžadovat, je-li to nutné, principy hygieny (někdy i sterility) a třeba také bezpečnosti práce. V této souvislosti je však zásadní princip volby. Chce-li někdo pracovat v bance, musí akceptovat kravatu, a v nemocnici sterilní prostředí. Nikdo však nikoho nenutí pracovat v bance nebo ve zdravotnictví, odmítá-li někdo striktně kravaty a ignoruje-li hygienu, najde si holt jinou práci. U institucí, které lidé navštěvují, je třeba být tolerantnější. S penězi nemusíme chodit do banky v obleku a do veřejných částí nemocnice vysterilizováni.

Do školy jsme za režimu, který si potrpěl na uniformitu, museli chodit bez všemožných výstřelků (a to to nebyly z dnešního pohledu žádné výstřelky). Tyto normy z velké části padly ještě dříve než režim samotný, protože jejich nesmyslnost je do očí bijící. Není rozumný důvod, proč by někdo chodil do školy jinak, než chodí normálně po světě.  Škola je instituce sloužící ke vzdělávání a také k výchově. Ani jedno z toho neovlivňuje délka vlasů, ani to jestli vlasy vidět má (pokud je vůbec má) nebo nemá. Škola nemá potřebu se prezentovat jako firma a ani v ní neplatí žádné, od obecného standardu odlišné hygienické a bezpečnostní normy.

No a jak je to tedy s těmi muslimskými šátky? Někteří jejich odpůrci tvrdí, že je to nepatřičný náboženský symbol. To je, bohužel, pouze ukázka jejich nedovzdělanosti, protože primárně to tak není. Jiní tvrdí, že je to nepatřičný důkaz něčí identity. Ti mají jistě pravdu, ale nikde v civilizovaném světě není ani zakázané, ani nepatřičné dávat najevo svou identitu. Všechny výše naznačené výstřelky jsou více či méně výrazem prezentace nějaké identity. A nejen výstřelky,ale vše co nosíme na těle i hlavě.  Člověk bez identity prakticky neexistuje.

Vrátím-li se k tomu zahalování muslimských žen, je šátek semiotickým fenoménem podobně jako uniforma ve všech možných podobách. Podstatou uniformy vojáka, stejně jako oděvu jeptišky, není ochrana před povětrnostními vlivy, to by vojáci i jeptišky mohli chodit v čemkoli, co jim vyhovuje. Pro moji prababičku bylo nepředstavitelné, aby jako stará žena v 80. letech minulého století přišla mezi lidi prostovlasá. Tak chodila jako dítě a mladá dívka (muslimky to mají podobné). Jako vdaná žena chodila do společnosti v kloboučku nebo v elegantním šátku, jako babička už většinou jenom v šátku. Chodila dobrovolně v uniformě vdané a později staré ženy.

Nabízí se také otázka, jestli zahalování nenařizuje Korán. Nejsem jeho znalec, ale ze dvou nezávislých zdrojů, které jsem si vyhledal, vyplývá, že ne. Súra 24.2 Koránu hovoří pouze o tom, že žena má mít zahalené poprsí. Zahalování vlasů je zvyklost předislámská a je zcela běžná pro jiná náboženství a kultury včetně té naší. Kdo tedy vyzývá ženy, aby se zahalily? S trochou ironie třeba svatý Pavel v Prvním listu Korintským (to je Bible, kdyby snad někdo nevěděl) nebo Tertulliánus ve spise O ženské kráse. (Tertuliánus byl sice značně heterodoxní, ale pořád křesťan). Ukázka z tohoto spisu mi přijde docela zábavná: „Musíte se líbit jen svým manželům. A jim se budete líbit o to více, čím méně se budete starat, abyste se líbily ostatním. Nebojte se, ó požehnané, neboť žádná žena není pro svého manžela ošklivá… Každý manžel vyžaduje daň cudnosti, ale netouží po kráse, je-li křesťanem… Nepromlouvám k vám proto, abych vás nabádal k neupravenému zevnějšku, ani vás nechci přesvědčovat, že je správné být špinavá, ale radím vám uměřenost a správné meze v péči o tělo…Proti Bohu se totiž prohřešují takové ženy, které svou pleť mučí vonnými líčidly, mažou své líce červení a prodlužují si oči sazemi… Bůh vám přikazuje zahalit se, aby, jak myslím, hlavy vaše nebyly viděti.“

Asi se mnou souhlasíte, že tento ve své době respektovaný text, je do dnešní doby poněkud těžko přenosný. Uvádím to jako ukázku toho, jak může být někdy hloupé, odvolávat se univerzálně na normy z jiné epochy. A teď mám na mysli ty, kteří se na ně odvolávají a chtěli by je křísit, stejně jako ty, kteří je kritizují. Nicméně Pannu Marii na obrazech a sochách prostovlasou často neuvidíte a krásné ženě dle mého vkusu zkultivuje šátek tvář do podoby madony od Antonella da Messiny. Kdo může mít za zlé ženám, že chtějí být krásné, a kdo by si nepřál, aby se ta jeho chovala cudně, tedy mimo jeho vlastní ložnici?

Dovolím si závěrem, aby nebyl tento text vnímán jinak, než byl míněn, krátké shrnutí: Je správné, a jak je vidno i nutné, vyžadovat po cizincích (dočasně i trvale u nás žijících) striktní dodržování našich zákonů a základních společenských norem, ale je naprosto chybné vyžadovat po nich dodržování nějakých norem, které sami nemáme nebo je nedodržujeme.