Nejsem přeci žádný deviant, když mám rád dvanáctky, to je snad v mém věku normální

Přeci není žádnou deviací trochu si na stará kolena užít. Lehké typy mě vzrušovaly v době, když jsem z toho ještě neměl rozum. Dospělý muž by neměl mít zbytečné zábrany a v klidu by se měl oddat svým choutkám a vášním.

Stejně jako mnozí jiní i já preferuji vyzrálá piva. Stejně jako mnozí jiní (ale patrně ne všichni) preferuji i vyzrálé ženy. Pivo primárně neužívám k zahánění žízně, stejně jako ženy (jednu ženu, abych nežvanil a také nebyl bit) nejsou již objektem nějakého mého nekontrolovatelného puzení, ale obojí je záležitostí chuti a požitku. To jenom tak na odlehčení tématu, které je vážné, možná ještě vážnější, než by se mohlo zdát.

Chtěl jsem již před několika dny komentovat publicistický pořad 168 hodin, který asi jako první uvedl reportáž, která byla vlastně ukázkou z připravovaného filmu dokumentaristky Barbory ChalupovéV síti, ale nějak z toho sešlo. Mezi tím se objevilo mnoho komentářů k tomuto dokumentu i k následným vystoupením tvůrců na různých místech. Ten dokumentární film je založen na tom, že tři zletilé herečky důvěryhodně předstírají znuděné dvanáctileté dívenky, které víceméně pasivně čekají na to, až se jim na chatu sociálních sítí někdo ozve. A skutečně se někdo ozval... Výše uvedený pořad vyvolal velký ohlas a pro mnohé byl šokující.

Nespadl jsem z Marsu, takže vím, že existuje něco jako dětská pornografie, že mezi námi žijí pedofilové a jiní devianti, kteří ve virtuálním prostředí vyhledávají kontakty s dětmi, zneužívají jejich naivity a zvědavosti a následně je třeba vydírají. Vím, že se takové věci dějí, překvapivé a šokující však bylo, kolik mužů se za tak krátkou dobu k provozování těchto praktik s dětmi přihlásilo, a jak se prezentovali. „Během deseti dnů v natáčecím ateliéru se ozvalo dva a půl tisíce mužů, rozhovorů po Skypu proběhly stovky, na osobní setkání jich přišlo něco přes dvacet,“popisuje Chalupová, jak probíhala komunikace.

Je asi zbytečné to podrobně líčit, každý, kdo to neviděl (a má dobrý žaludek), se na to může podívat, ale jenom bych dodal, že ty dívky skutečně vypadali na dvanáct , poskytly reálné fotografie ze svých dvanácti let, nikterak neprovokovaly a k ničemu nevybízeli, jen víceméně pasivně přihlíželi tomu, co se děje na „druhé straně“ obrazovky. Autorku také překvapilo, jak málo muži, kteří s dívkami navázali komunikaci, skrývali svou skutečnou identitu. Jejich tváře filmaři na záběrech rozostřili, aby prý nedošlo k „veřejnému lynči“, ale ponechali jim skutečné hlasy. Podle Chalupové jim je od dvaceti let až do důchodového věku.„Jsou to i otcové od rodin. Před natáčením jsem předpokládala, že budou mít falešný profil (na sociálních sítích), že tam budou mít fotku patnáctiletého kluka. Ale většina těch mužů tam má své skutečné fotografie a občas i jména. Mají tam fotografie svých rodin. Překvapilo mě, jak málo se bojí a mají pocit, že se jim nic nestane, že si myslí, že je to jen hra na internetu,“říká Chalupová.

Není žádnou novinkou s tím související vyjádření psychologů a psychiatrů, že tito lidé nejsou většinou z medicínského hlediska nemocní. Nejsou to v pravém slova smyslu pedofilové (sexuální zájem o pubertální děti se ani nenazývá pedofilie ale hebefilie a podle odborníků to není v pravém slova smyslu deviace, ale "pouze" amoralita, jejíž projevy mohou být trestné), nebo jedinci trpící nějakou jinou jasně detekovanou sexuální poruchou. Uvádí, že podobné je to v případech znásilnění (dospělých i dětí) a u jakýchkoli jiných forem sexuálního zneužívání. Pachateli často nejsou klasičtí devianti, ale pouze lidé, kteří ztratili morální zábrany a dávají průchod svým zvráceným choutkám. Ani v případě řady násilníků nebývá jejich sexuální pud chorobně vychýlen směrem k dětem, ale jsou schopni zneužít bezbranného muže, ženu dítě i zvíře.

Psychiatři a sexuologové naopak konstatují, že mnoho skutečných pedofilů i lidí s jinými „sexuálními nemocemi“ se nikdy žádného kriminálního ani neetického skutku nedopustí. Dobrovolně se léčí, užívají příslušná farmaka a často svůj sexuální pud, s vědomím toho, že je to amorální a trestné, jsou schopni ovládat a jejich vztah k dětem nepřekročí rámec normálního chování.

Tyto odborné postoje svým způsobem vysvětluje skutečnost, že hebefilie byla v historii u mnohých kultur společenskou normou. Ve starém Řecku, Římě, Japonsku, Indii a v arabském světě se tyto věci děly, ale nikdo se nad tím nepozastavoval. Je zcela normální i u mnohých přírodních národů i specifických komunit. Z toho je patrné, že takovéto sexuální chování je čistě otázkou etiky určité kultury a určité společnosti. Konečně není to tak dlouho, kdy i v Evropě bylo společenskou zábavou sledování poprav a mučení, a to ne jen jako projev jakési satisfakce, ale bylo to i pouhou kratochvílí, což musí nutně dnešnímu normálnímu člověku připadat také jako zvrácenost.

Stejně jako by se dnešnímu normálnímu člověku mělo hnusit sledování lidského utrpení, mělo by se mu hnusit i sexuálního obtěžování či agrese, tím spíše by se neměl snížit k vlastnímu provozování takové činnosti. Mělo by to být projevem určitých etických společenských principů, které jsou utvářeny společenskými normami a jsou nám od malička vštěpovány. Proto by nám v dospělosti měly připadat jako normální a naopak jako nenormální a odsouzeníhodné by pro nás mělo být vše výše zmíněné. Pokud ovšem k takové výchově nedojde nebo se příslušný zvrhlík kdesi nakazí a zkazí a z nějakého důvodu ztratí zábrany, může se projevovat jako ti, které jsme si mohli prohlédnout (spíše poslechnout) v onom pořadu.

Znovu se ale musím vrátit k té četnosti. Trochu mi to připomíná odhady případů domácího násilí. Určité projevy násilí jsou asi přirozené, ale násilné chování muže vůči ženě je v drtivé většině případů morálně neakceptovatelné, přesto je to jev naprosto běžný. Nebo krádež. Každý ví, že krást se nemá, ale krade obrovské množství lidí, a kdyby nepanoval strach z postihu, kradlo by jich patrně ještě mnoho násobně více. Popisovaný fenomén je v tomto smyslu podobný.  Jelikož nikdo nedokáže určit nějaké konkrétní příčiny, nikdo si ani netroufá navrhovat nějaká systémová řešení, která by mohla tento stav změnit. Jediné, co se neustále připomíná je jen logicky to, aby rodiče měli děti pod kontrolou a pokud něco takového zjistí, aby to okamžitě hlásili. Na základě toho se asi příslušná čuňata nestanou civilizovanými lidmi, ale mohou alespoň dostat strach něco takového provozovat.

Jak už bylo uvedeno v příslušné reportáži, měli ti „úchylové“ rozostřené obličeje (při masturbaci měli i rozostřené genitálie), což je dle mého soudu (v případě těch ksichtů) chyba. Možná by se mohli právně bránit, požadovat odškodnění za to, že je někdo natočil a záznam odvysílal, možná tvůrci jen nechtěli, aby byli pachatelé lynčováni. V případě mnohých zlodějů se už stalo, že vysoudili odškodné za zveřejnění toho, jak kradou. Je pochopitelně nutná opatrnost, aby nebyla na základě nějaké spekulace zveřejněna podoba nevinného člověka, ale pokud je to evidentní, zveřejnění by mohlo být tím pravým trestem a odstrašujícím případem.

Striktně z právního hlediska oni muži nespáchali trestný čin, protože reálné herečky byly zletilé, nicméně autoři filmu předali filmový materiál policii. I v této souvislosti je třeba tento počin dokumentaristů ocenit. Bylo otevřeno téma, o kterém mělo mnoho lidí zkreslené představy a možná ani policisté a psychiatři netušili, jaký rozměr má tento fenomén.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/sexualni-predatori-na-internetu-lici-pasti-i-na-vase-deti-mlada-zena-jim-vyhlasila-valku-71912