Myslere si, co chcete, ale bez diskusí by tenhle blog zdechl jako pes. A tak jako jsou blogeři lepší, horší, skvělí i příšerní.....tak tací jsou i diskutéři. Nic nečekaného.

K svobodě slova patří nezadatelně i právo na plácání kravin. V blogu i diskusi. Je úmorné se jimi brodit a filtrovat cenné články či příspěvky od blbých, ale zaplaťpánbu za tuto svobodu. Moralizování je k ničemu, sebelítost taky.

Dámy Trnková a Majová za diskusi

Pánové Turner a Konopa

a ještě

Dík za souhrnnou názornou ukázku.

Ještě zajímavý odkaz na zásady slušné diskuse:

http://gruber.blog.idnes.cz/c/69638/Spolecnost-se-mafianizuje-II-Zasady-diskuse-aneb-Na-svini-svinsky.html

No vida, pan Gruber píše blog, ani jsem nevěděla (protože neotvírá diskuse). Přednášel nám kdysi. Dík za odkaz

...hodně s tím asi souvisí anonymita prostředí u monitoru....v hospodě by vám nejspíš nikdo nic takového do očí neřekl....

Je to tak., přesně jste to vystihl. Prezentuji své názory tak ,jako v hospodě a divím se, že reakce je jiná než "z očí do očí". Na blogu je každý hrdina.

Uvedu příklad. Pokud autor pochybuje o existenci plynových komor a snaží se dokázat, že to ve skutečnosti nikdo nemůže doložit, potom mi nezbývá než ukázat vztyčený prostředník. Zda tím autora urážím? Ovšem, ale jeho pohnutky jsou mnohem nižší. Co nakonec uznala i redakce.

http://juda.blog.idnes.cz/c/488940/existovaly-plynove-komory-predstavit-si-to-neumim.html

To co píšete, nechci vůbec zpochybňovat. Ani nikde nepíši (ani si nemyslím), že čtenář nemá právo na emotivní reakci. V životě i na blogu si umím představit situace, kdy není prostor na vysvětlování. Když vám někdo hrubě na veřejnosti urazí ženu, není neadekvátní mu dát facku. Analogicky to je stejné ve virtuálním prostředí. Mělo by to být, ale asi výjimečné. Přece běžně také nefackujeme lidi kolem sebe.

Žádného blogera nikdo nenutí, aby se k jakýmkoli názorům jakkoli vyjadřoval.

Právě blogeři, kteří se snaží hrát roli jakýchsi "vychovatelů" nebo morálních autorit či dokonce arbitrů, jsou přímo magnetem na diskusní výkřiky, které jste názorně popsal, protože čtenáři to prostě vycítí. Takový bloger je tím více trapnější, čím naléhavěji se snaží vychovávat účastníky diskuse. Hraje si na moudrého a spravedlivého "slušného člověka", ale ve skutečnosti není schopen se vyrovnat s kritikou.

Také Vaše přirovnání blogu k obrazu visícímu v soukromém bytě neodpovídá realitě. Blog je vpodstatě veřejným prostorem, kde se řečník snaží prezentovat své názory (obrazy) všem kolemjdoucím. Své články si nepíšete doma na papír, abyste jimi v soukromí těšil okruh svých blízkých, ale prostřednictvím blogu je nabízíte fakticky neomezenému počtu čtenářů. To je podstata blogu.

Pokud nejste schopen unést negativní komentáře, rada je velice jednoduchá - nepište blog.

Tak přemýšlím, co jste chtěl tímto komentářem vyjádřit. Chápu, že někdo typ komentářů, které kritizuji, používá, protože se mi to také stává (tedy nemoralizuji, ale zamýšlím se nad obecným problémem), ale opravdu jsem nečekal, že bude někdo tento způsob obhajovat. Ono není dle mého soudu čím. Dokládají to slova v komentářích jako je ten váš. Nic neříkající fráze o právu psát si a vyjadřovat se jak chci a k čemu chci. To právo v mezích kodexu nikdo nezpochybňuje. Místo argumentů mě napadáte a podsouváte mi něco, co jsem nenapsal ani nenaznačil . Už jsem to jednou dnes napsal, nemám problém unést negativní komentář. Je to úplně opačně. Těžko se já , stejně jako asi každý, vyrovnávám s tím, pokud mé názory někdo argumentačně zpochybní nebo vyvrátí, To je bolestivé, leč správné. Pokud mě někdo napadne, cítím určitou lítost a nepochopení. Nedávno jsem četl diskusi k článku V. Klause ml.( už to neudělám) když komentující neměli argumenty, vyjadřovali se :

Ty křivohube!"

Já křivou hubu nemám, tak se někdo snaží vyjádřit, že mám alespoň pokřivené myšlení. Možná že ano, z jeho pohledu jistě.

Z vašeho komentáře mám pocit, že jsem "ťak do živého". A to mě těší. To je jeden z důvodů proč blok píšu a psát budu.

Nevím, jak si tedy představujete diskusi pod článkem ? Jako jednolitou řadu palců nahoru a srdíček ? Negativní reakce může být pravdivá, i když třeba jadrnější. Někdy je koneckonců i kořením diskuse (nezaměňovat s vyloženým urážkami a osobním napadáním).

Komentář si představuji jako věty vyjadřující názor čtenáře. Pozitivní zkratka nemůže nic zkazit, na rozdíl od té negativní. To je ta myšlenka mého článku.

Mrzí mne , že jako mnozí jiní argumentujete něčím, co jsem doslova popřel. Pokud jste to v tom článku nenašel, tak pouze pro vás, cituji:

"Byť to v předešlých řádcích zaznělo, podotýkám, že je správné a potřebné rozporovat rozdílné názory, vyvracet omyly, poukazovat na chyby a klidně i ostře kritizovat lži a spekulace, ale to je jiná záležitost, řeč je pouze o těch vyjádřeních, která nic takového nedělají."

,,Negativní komentáře"

Jsou nedílnou součástí života. Doba se mění, lidé však zůstávají v jádru stejní. Pokusy o ,,kultivaci" končí většinou stejně. V jednom článku jsem v nadsázce ,,ocejchoval" blogy i diskuze k nim jako ,,syndrom" Hrabalova světlíku. Pro vysvětlení- Ostře sledované vlaky a reakce přednosty stanice, vykřikujícího si svou frustraci do světlíku. Nakonec, i já si občas ,,zařvu"

Ano, tak by to mělo být, jenže v prostředí internetu je něco takového bohužel jen nereálným přáním. Za mě karma

Největším zlem jsou komentáře "ad hominem" (tedy k osobám pisatelů článků či diskutujících pod nimi) a nikoli k věci (tedy k vlastnímu obsahu napsaných článků či k textu věcných příspěvků pod nimi).

Zvláštní kategorií pak je nepochopení obsahu článku (někdy i vyloženě záměrné a účelové) a odsuzující komentář směřující proti něčemu, co v článku vůbec není a co autor vůbec nenapsal.

K nepochopení může dojít velmi snadno, protože nejde o přímý kontakt mezi diskutujícími a pisatelem, takže mnohé věci lze vysvětlit až jedině s určitým zpožděním a mnohdy je to i tak velmi obtížné.

V každém případě ale platí, že diskuze není boj a záměrná a bezobsažná dehonestace oponenta je svinstvo.

Vnímám to stejně a záměrně oslovuji ty z nás, kteří do emotivní zkratkovité reakce někdy "sklouzneme", ne ty, kteří se v nich vyžívají. Ty byli, jsou a budou a nelze, než se s tím smířit.

Zlí diskutéři po tisících a prvé.

Ano. V diskusích se dá nesouhlasit.

Nesouhlas lze odsoudit (což jste v článku udělal), ignorovat, nebo ho vzít jako zpětnou vazbu člověka s odlišným názorem, ať už věcnou nebo emotivní, to vše totiž k životu patří a diskuse to pouze odhalují v jakési syrovosti. Platí, že jaký bloger, takové diskuse.

Chcete-li psát a využívat zdejší míru interaktivity je to potřeba unést. V podstatě není nic pitomejsoho, než osobní útoky blogera vůči diskutujícím v jeho vlastních diskusích. To nekončívá dobře. Aneb - s jakou noblesou si diskusi uřídíte, takovou ji budete mít.

Stejně jako autor i já nevidím žádný přínos v psaní nesouhlasných komentářů, ze kterých není jasné, proč diskutující vlastně nesouhlasí, takže zpětná vazba není žádná. Jako v podstatě ve všem, i zde vidím výjimky - např. silně fanatické články, kde vlastně není již co vysvětlovat.

Jinak máte pravdu v tom, že nesmysluplné příspěvky se v diskusích objevují, a že to patří k (blogerskému) životu. Jen bych ještě dodal, že neméně pitomé jsou i osobní útoky komentujících na blogera (nejenom naopak) v jeho vlastních diskusích, zvlášť když je obsah blogu kvalitní a má ostatním co říct.