Můj šéf v Německu mi vysvětloval rozdíl mezi provizí a úplatkem takto: Když mám pět nabídek na stejnou technologii, vyberu tu nejlepší pro firmu a dodavatel mi potom dá odměnu - to je provize. Ale když vyberu podle toho, kdo dá nejvíc, a firmu poškodím, to je úplatek. Ale, jak kdosi řekl či napsal, neexistuje neúplatný člověk, existuje jen malý úplatek.

Na navýšení mezd peníze nejsou protože musí zůstat na úplatky.

Nejvíce mne zaráží a je mně smutno z následujícího. Jeden z oněch korupčníků je exministr a druhý vícenásobný lékař v zahraničních akcích našeho vojska.

Netvrdím , že by tito lidé měli býti etalonem slušnosti a čestnosti , ale přesto - taková obří korupce je pro mne hrozná.

V Číně nebo ve Vietnamu by asi byli popraveni , ve středověku by přišli když ne o krk , tak o ruku určitě.

Několikrát jsem absolvoval školení jak nebrat úplatky. Ale nikdy mi nikdo žádný úplatek nenabídl, abych ho mohl odmítnout se slovy: „Neurážejte mě nízkým úplatkem.“

Tak to je zaujímavé, že ako také školenie vôbec prebieha.

Celkem trefné.

Každý řemeslník jede radši přednostně tam, kde dostane svačinu.

Drobnými pozornostmi se snaží získat přízeň asi každý dodavatel, ale vždy by měla rozhodovat cenová nabídka za to samé zboží (služby).

Už i upozornit dodavatele, že někdo jiný je levnější a měl by tedy jít s cenou dolů pokud o zakázku stojí je porušení podmínek výběrového řízení (ačkoliv stát nebo firma na tom paradoxně ušetří).