Ne dětem, ale důchodcům bych zakázal mobily!

Mobily do rukou důchodců nepatří. K čemu je požívají? K řetězovým e-mailům, k šíření dezinformací, k pomlouvání se navzájem a k odevzdávání celoživotních úspor podvodníkům.

Chudáci děti! Celou vyučovací dobu včetně přestávek mají přečkat bez své elektroniky, a to jen kvůli vládě, která se chce zavděčit svému prvořadému voličskému elektorátu – seniorům. Ti totiž taková direktivní zákonná opatření podporují, říkajíce: „Za našeho dětství a mládí žádné mobily nebyly a podívejte, co z nás vyrostlo!“ Teď ale bez nich důchodci nadají ani ránu , protože si chtějí v neděli na zahrádce poslechnout ´Čau lidi´, potřebují napsat Marii, co o ní v Penny říkala Božena, rozeslat tu fotku prezidenta v uniformě komunistického lampasáka nebo přeposlat příspěvek ze Sputniku, který jasně demonstruje, že na té Ukrajině je to všech no jinak.

Připadá mi, že „odborníci“ žvanící aktuálně o tom, jak si budou děti o přestávkách místo serfování po sociálních sítích povídat, řešit vědomostní kvízy nebo si hrát s kostičkami, spadli z Marsu. Když pak vezmu v úvahu, že už stávající legislativa umožňuje učitelům na základě příslušného školního řádu dětem na vyučovací hodinu mobily odebírat, tak smysl vládního návrhu vůbec nechápu. Stejně tak nechápu, že ve světě, ve kterém se již elektronickými zařízeními ovládá mnohé a v blízké budoucnosti to bude úplně všechno, chce někdo děti před elektronikou takto stupidně chránit.

Děti jsou z podstaty věci zranitelné, ale nemyslím si, že je lze ochránit direktivní eliminací veškerých možných rizik. Žádnou závislost nelze potřít tím, že se zakáže používání jejího zdroje. To platí o alkoholu, o drogách o cigaretách i o mobilech. Děti mohou být i zlé (jak říkal pan Werich, z koho jiného než ze zlých a hloupých dětí by vyrostli zlí a hloupí dospělí) a využijí vše, co mají po ruce. Použití mobilu není samo o sobě problém, problémem je to, co v něm lze nalézt a použít. Roky jsme blahosklonně sledovali, jak sociální sítě postupně počínají ovládat tento svět, jak se nám geniálními triky dostávají pod kůži a s tím i nezřízeně bohatnou. Nechali jsme je naši závislost rozvinout a teď náhle zjišťujeme, že je prostředí sociálních sítí toxické.

Natřel jsem to v úvodu článku důchodcům, za což se těm svéprávným omlouvám, ale aby bylo v tomto ohledu jasno, jsem těsně před důchodem a lhal bych, kdybych řekl, že se mi tyto aspekty současného světa líbí. Nelíbí. Jako většina mých vrstevníků jsem prožíval jiné dětství. Do školy jsem chodil pěšky čtyři kilometry tam a čtyři zpět. Po lese a po skalách jsem lozil ve věku, ve kterém dnes rodiče nepustí děti ani vynést koš. Chodil jsem do jednotřídky a představte si, že mě tam starší děti nešikanovaly a o přestávkách jsem si fakt povídali. Asi je možné vychovávat děti „postaru“, ale nevím, kdo to bude dělat a ti, kdo to zkusí, to budou mít hodně těžké.

Na druhou stranu elektroniku používám pořád, s notebookem a mobilem pracuji nepřetržitě od devadesátých let. Nejsem sice aktivní na facebooku, instagramu či síti X, ale docela chápu ty, kteří si bez nich život už nedokážou představit, a to včetně dětí, které k tomu přivedli jejich rodiče, vrstevníci a jasné společenské trendy. Asi by se mi tedy bez elektroniky žilo už docela blbě, protože bych na základě toho, čím se průběžně zabývám, musel trávit celé dny v knihovnách, muzeích či archivech, jako jsem to dělal v mládí. Tenkrát to nešlo jinak a bylo fajn, ale zlenivěl jsem. Celý svět zlenivěl. Celý svět je propojen internetem a jeho velká část sociálními sítěmi. Komunikovat tak spolu mohou lidé podobných zájmů: houbaři, entomologové (to je mi blízké), historici, filozofové, lékaři, ale také pedofilové, teroristé a političtí aktivisté všeho druhu.

Houbaře od pedofilů a teroristů je možné vyselektovat jen tak, že nějaký pokročilý robot bude projíždět všechno, co lidé do oběhu dají. Vypadá to ale cenzura, ale je to dle mého soudu jediná cesta. Představa, že moji korespondenci a příspěvky čte nějaký živý člověk, je docela absurdní, a i kdyby mě ten robot vyselektoval a někdo mé příspěvky četl, je mi to úplně jedno, protože kdo nic špatného nedělá, nemusí nic před systémem tajit. Je paradoxem, že právě ti, kteří podporují nesmyslné zákony, brojí proti normám, které umožní více kontrolovat naše elektronické aktivity.

Co z toho vyplývá? Nevymýšlejme nesmyslné zákony, které nebudou dodržovány a neexistuje spolehlivý způsob, jak je vymáhat. Nechme případnou regulaci na odpovědných lidech, rodičích či učitelích a zaobírejme se systémovými opatřeními, které zamezí tomu, aby se závadný obsah na sítě vůbec dostal, a jde-li o porušení zákona, aby byl delikvent identifikován. Chápu, že si pod tím „závadným obsahem“ si může každý představit, co chce, ale ruku na srdce, zlé od dobrého pozná každý. A především – nevytvářejme zákonné normy jen kvůli aktuální objednávce části společnosti, kterou někdo svévolně aktivizuje.