Naši mistři falacie

Díváte se na televizní politické diskuse? Pokud ano, jak se vám líbí? Předpokládám, že vás těší, když dominuje ten, s kým sympatizujete. „Vítězí“ však čestně?

Poslední dobou si televizní politické diskuse s ohledem na vlastní duševní zdraví poněkud odpírám. Rozčilují mě. Nevadí mi poslouchat jiné politické, ekonomické či společenské názory a nevadí mi ani názorová konfrontace. Často mi ale vadí etika vedení a moderování diskuse, mlžení, lhaní, dezinformování a to, čemu se obecně říká falacie.

Podstata toho výrazu je stará jako lidstvo samo, protože určitá forma politiky provází člověka od úsvitu dějin. Co to tedy je ta falacie? Jedná se o soubor argumentačních klamů, triků, chyb a faulů, které mají za cíl oponenta argumentačně porazit. Základní principy těchto nečestných metod rozebral již Aristoteles, ale moderní, ucelený a mimořádně sofistikovaný rozbor pak vytvořil Arthur Schopenhauer ve svém díle Eristická dialektika. Jaké druhy falacie tedy známe?

Argument falešného dilema

Falešné dilema vyvolává dojem, že existují pouze dvě (nebo tři, či více) možností tam, kde jich je ve skutečnosti celá škála. „Kdo nepřijde na demonstraci, ten podporuje vládu.“

Argument z nevědomosti

Argument z nevědomosti je založen na tom, že se z toho, že určité tvrzení není dokázáno, vyvozuje jeho nepravdivost, nebo naopak z toho, že určité tvrzení není vyvráceno, vyvozuje jeho pravdivost. Ve vesmíru není znám žádný mimozemský život, tudíž mimozemský život neexistuje. Podezřelý nemá alibi, tudíž je vinen.

Argument šikmé plochy (protržené přehrady)

Argumentující strana tvrdí, že i relativně nepodstatný první krok vede k řetězci souvisejících událostí a závažnému (většinou negativnímu) následku. Když povolíme volné pobíhání psů po parcích, lidé si je budou bez košíků brát i do autobusů a za chvíli i na palubu letadel, a od toho už je jen krůček k tomu, aby pokousali pilota a způsobili leteckou katastrofu.

Zavádějící otázka

Jde o pokus dovést oponenta k určitému pro něj nevýhodnému výroku nebo protiargumentu. Vychází z principu falešného dilematu. Tvrzení, k němuž se tazatel snaží dotazovaného dovést, je v zavádějící otázce skryto jako presupozice, takže ať dotazovaný odpoví jakkoli, z jeho odpovědi bude vyplývat, že presupozici přijímá. Přestal jste už bít svou ženu?

Úhybný manévr – whataboutismus

V diskusích se jedná o odvedení pozornosti od meritu věci k nesouvisejícímu tématu. Vy mně chcete dát pokutu za přechod na červenou? A víte, že v našem městě řádí zloděj? Toho byste měli chytat!

Zahlcení slovy

Ve slovním duelu jeden řečník v jemu určeném čase vychrlí tolik informací (ať pravdivých či nepravdivých), že jeho oponent nemá kapacitu všechny rozebrat a korigovat, natož vyjádřit své stanovisko.

Skandální novinka

To je komunikační strategie odvozená z předchozích dvou. Cílem je odvést diskusi (ve veřejném prostoru) od tématu nepohodlného zadavateli na téma méně významné, ale poutající pozornost nebo i šokující. Film vrtěti psem: Sexuální skandál prezidenta je pro média řešen fiktivní válkou.

Argumentum ad lapidem

Metoda spočívá v tom, že řečník nepohodlné tvrzení bez dalších argumentů odmítne jako „očividně“ nesmyslné nebo jinak nevěrohodné, a tak se vyhne nutnosti jej vyvracet. To je přece už na první pohled konspirační teorie, na tom nemůže být ani zbla pravdy. Jak tomu vůbec můžeš věřit?

Argument vzbuzující soucit

Místo věcné argumentace se diskutující snaží působit na city. „To, co jsem celý život budoval, jsem vložil do svěřenského fondu a vy si dovolujete mě napadat?“

Kvalifikující jazyk

Spojuje žádoucí výrok s pozitivním označením a vyvolává dojem, že jeho odmítnutím se posluchač automaticky řadí do opačné skupiny. „Každý rozumný člověk se mnou musí souhlasit.“

Společenský apel

Počin nebo teorie je obhajována tím, že s ní mnozí (většina) souhlasí. To přitom nemá na faktickou správnost žádný vliv. Zvýšení důchodů o 30% je správné, protože ho podporuje 80% občanů. Byl snad geocentrický model správný, protože ho (v určité době) akceptovalo 100% populace?

Útok na člověka

Zlehčování tvrzení oponenta poukazováním na jeho osobní vlastnosti, skutky nebo konflikt zájmů. Co můžete vědět o ekonomice, když jste vzděláním učitel?

Klam vyžadování odbornosti kritika

Vyvolání iluze, že jakýkoli počin může hodnotit jen ten, který by to uměl lépe. Jak můžete říct, že tu penaltu kopl špatně? Vy byste to snad svedl lépe?“

Dovolávání se autority

Na podporu určitého tvrzení je uvedeno, že s ním souhlasí někdo, kdo je považovaný za autoritu, ačkoli není tato skutečnost jasně doložena a není ani nezpochybnitelná kvalita názoru autority. S mými klimatologickými postoji souhlasí i Václav Klaus.

Anonymní autorita

Klam se odvolává na nepojmenovaný, ale údajně dobře informovaný zdroj, což je způsob šíření smyšlených faktů. Jak uvedl dobře informovaný zdroj, prezident se v noci pomočuje.

Argument špatným argumentem

Vyvrácení nesprávného argumentu se zaměňuje za vyvrácení celého tvrzení. To, že tvrzení bylo zdůvodňováno nesprávnými důvody, však samo o sobě neznamená, že je nepravdivé, jeho nepravdivost je třeba dokázat jinak. A: „Každá kočka má šest nohou. Sokrates nemá šest nohou, tudíž Sokrates není kočka.“ B: „Tvůj argument je nesprávný, protože kočky mají normálně čtyři nohy, ne šest. Tudíž Sókratés je kočka.“

Unáhlené zobecnění

Usuzování na vlastnosti celku na základě příliš malého vzorku. Všichni kadeřníci jsou homosexuálové. Znám dva a ti jistě jsou.

Nereprezentativní vzorek

Vzorek, na jehož znalosti zakládáme svou úvahu, je třeba i poměrně velký, ale neodpovídá rozložení celku. Bleskový průzkum v domovech důchodců potvrdil, že vládu podporuje 90% občanů.

Klamná analogie

Řečník klade vedle sebe dva různé jevy, které jsou si do jisté míry podobné, a bez patřičného zdůvodnění tvrdí, že má-li jeden nějakou vlastnost, musí ji mít i druhý. Jak mu můžete důvěřovat, když jeho otec byl komunistický funkcionář.

Klamné odvozením z minulosti

Jde o přesvědčení, že je možné povahu jevu odvodit z jeho původu, zdroje nebo počátku, nebo zamítnutí něčeho s poukazem na to, že to má podezřelé počátky nebo historii. Australanům se nedá věřit, protože Austrálie vznikla jako trestanecká kolonie, takže to jsou všechno potomci kriminálníků.

Důkaz kruhem

Výrok, který by řečník měl dokázat, se již předem předpokládá. Výrok je tedy nenápadně zahrnut do premis. Bible je pravdivá, protože je inspirovaná slovem Božím, což víme, protože je to v ní uvedeno.

Irelevantní závěr

Důkaz dokazuje něco jiného než předmětné tvrzení. K čemu je NASA, když dodnes nedokázala postavit stálou základnu na Měsíci?

Podsunutý argument

Podstatou klamu je předložit (slabý až hloupý) argument, který se podobá argumentu protistrany, ale který ve skutečnosti protistrana nezastává, pak argument demonstrativně vyvrátit a tím budit zdání, že se všemi argumenty protistrany se lze takto snadno vypořádat. Gagarin vyletěl do nebes a Boha nikde neviděl, Bůh tedy neexistuje.

***

Když si dnes (ani v neděli si s tím nedají pokoj) pustíte jakýkoli diskusní pořad, s vědomím výše uvedeného zjistíte, že mistři falacie jsou během jedné jediné hodiny schopni použít možná polovinu zmíněných diskusních faulů. Zásadním problémem je, že moderátor příslušného pořadu nechá politiky mluvit, nepřeruší je a nepatřičnou rétoriku jim nevytkne. Divák si na to zvykne a počne to považovat za docela normální metodiku, přestože v běžné diskusi by takovou argumentaci nesnesl.

Politika je, ač si to mnozí možná nemyslí, naprosto fatálním společenským elementem. Politika není sama o sobě nemravná, nemravní jsou jen lidé. Volení a jejich voliči, kteří jim na základě pochybných sympatií, ještě pochybnější názorové shody nebo ignorantství dovolí téměř cokoli. Nečestnými metodami falacie to může začínat a zločiny proti celému lidstvu to může končit.