Náš učitel, rádce a kritik znovu na scéně

Spolutvůrce zoufalé politické kultury i mnohých problémů naší země, politik, který zneuctil prezidentský úřad a muž, který se mýlil prakticky vždy a ve všem, má stále ještě tu drzost kritizovat a radit.

Když jsem po ránu na hlavní straně iDnes spatřil onu neopakovatelně nakloněnou hlavu, bylo mi hned jasné, že Miloš Zeman sebral síly k tomu, a by se opět podělil o svá moudra s veřejností. Někdy si říkám, proč informační portály a média obecně dávají lidem jako Zeman či Klaus prostor pro jejich egoistické „kydání hnoje“, ale hned vzápětí si uvědomím, že žijeme v době, ve které je prvním mediálním zákonem přilákání čtenáře, posluchače a diváka, a to bez ohledu na cokoli.

Abych byl správně pochopen, nepřijde mi obecně divné ani špatné, že se bývalí politikové vyjadřují k aktuálním společenským a politickým tématům. Ti slušní, rozumní a soudní tak činí s určitým nadhledem, který si vybudovali po odchodu z aktivní politiky. V řadě případů je zjevné, že proces stárnutí se u nich spojil s procesem zmoudření. Bohužel se to netýká všech. Ti dva výše jmenovaní jsou typickými představiteli procesu zcela opačného. Iracionální představy o vlastní neomylnosti, bizarně přebujelá ega a touha neustále vytvářet kontroverze a škodit způsobuje patrně onu mediální přitažlivost.

Řekl bych, že jen úplný ignorant si může myslet, že zásadní problémy naší země jsou dílem aktuální vlády. Opak je pravdou. Tato vláda sklízí dědictví v podobě desítky let neřešených problémů. Demografové měli už na konci minulého století jasno kam populační vývoj spěje, ale žádná předchozí vláda nenašla odvahu pustit se v podobě zásadní důchodové reformy do nepopulárních opatření, která jediná mohou zabezpečit udržitelný stav. To samé platí o problémech ve školství, zdravotnictví, bytové politice i jinde. To, co mám této vládě za zlé je naopak nezásadovost a měkkost v podobě různých populistických úliteb.

Miloš Zeman (stejně jako jeho souputník Václav Klaus) byl členem a premiérem vlád, které se zmíněnými fatálními problémy v rámci hesla „po nás potopa“ neudělaly vůbec nic. Byl prezidentem v době vlády Andreje Babiše, která absurdně rozhazovala a kupovala si tím voliče, z nichž velká část jí z pro mě nepochopitelných důvodů stále věří. Je také třeba zmínit Zemanovy fatální chyby v zahraniční politice, kdy se až do napadení Ukrajiny snažil podlézat ruskému a čínskému diktátorovi. Činil tak v době, kdy už i každému tupci muselo být jasné, jakým monstrem je Putin a jak problematickým partnerem je čínský režim.

Přijde mi naprosto skandální způsob, jakým se v rozhovoru Zeman naváží do prezidenta Pavla, který vrátil prezidentskému úřadu důstojnost, noblesu, řád a normy, které porušovala v podobě různých lumpáren hradní ekipa složená z těžko představitelných individuí. A nejen Zemanovi nohsledi, ale i samotné Zemanovo prezidentství bylo nepřetržitým sledem ostudných prohlášení, ostudných činů, lží, podvodů a různých projevů msty. Zeman jako prezident poškozoval svým chováním a svými skutky kredit naší země, který se současný prezident úspěšně snaží napravovat.

Nevybavuji si jediný veskrze pozitivní počin, na který by mohl být Miloš Zeman v rámci své dlouhé politické kariéry pyšný. Byl to právě on, který zcela rozvrátil naší politickou kulturu. Za dobu jeho působeni ve vrcholných funkcích, zvláště v té prezidentské se nastavily normy, v rámci kterých je v politice do dnešních dnů zcela přijatelné lhát, překrucovat, nepodloženě napadat politické konkurenty a činit tak stájovým jazykem, kterýžto má vliv nejen na kulturu politickou ale i tu zcela obecnou.

Přestože, jak jsem již uvedl, nevnímám pozitivně mediální prostor, který je Zemanovi dopřáván, tak považuji za užitečné si ten rozhovor poslechnout či přečíst. Neměli bychom však zapomínat na všechno to, co se k Zemanově politické kariéře váže. Tímto fokusem pak můžeme Zemanovy rozhovory a komentáře vnímat jako takovou směšnou a absurdní politickou „one man show“, nikoli však jako seriózní a moudrý komentář bývalé hlavy státu.