Náš justiční systém je šílený: Zločinec je zproštěn viny a nevinný jde bručet!

To je alespoň mínění řady právních „znalců“. Lukáš Nečesaný, který měl už dávno na patnáct let bručet, je definitivně volný a na základě společenské poptávky jde do lochu evidentně nevinný David Žondra, násilník „u Kvitové“

Pokud očekáváte, že zde budu hodnotit to či ono rozhodnutí soudu, prezentovat své názory na vinu a nevinu, výši trestu a spekulovat o důvodech, proč k oněm "nespravedlnostem" došlo, tož to budete čekat marně. Je pro mě totiž naprosto nepochopitelné, jak na základě mediálních (často bulvárních) zpráv může někdo něco takového dělat. Kromě účastníků příslušné kauzy, tedy policie, státního zastupitelství, obhájců a soudců prakticky nikdo jiný nemůže mít dostatek relevantních informací a jen lidé patřičně vzdělaní a zkušení mohou ony informace kvalitně posuzovat.

Jedinou výjimkou mohou být snad někteří investigativní novináři, kteří na základě velmi zdlouhavé a tvrdé práce, znalostí a za pomocí svých „zdrojů“ jsou někdy schopni odhalit různé podezřelé okolnosti. Nemyslím si však, že články na toto téma jsou právě produktem oněch investigativců. Na druhou stranu si vůbec nemyslím, že se laik nemůže ke konkrétní kauze vyjadřovat, a že policie a justice jsou z pozice laické veřejnosti nekritizovatelné. Je to právě naopak. Občan má právo být informován, má právo se ptát a příslušné orgány by měly dbát na to, aby jejich činnost a rozhodnutí budily důvěru. Možností je řada a řekl bych, že nejsou zdaleka dostatečně využívány.

Hodnotit justiční systém je asi těžké. Právníci nicméně náš systém vnímají docela pozitivně. Často ale slyším  z řad odborné veřejnosti, že je to systém do té míry propracovaný, že jaksi sám na sebe působí destrukčně. Proces odvolání, stížností a jiných opravných prostředků může kauzy neuvěřitelně komplikovat, protahovat a bohužel může i vést k tomu, že evidentní viník nakonec nebude potrestán a poškozený se nedomůže spravedlnosti. Veřejnost to logicky vnímá negativně, ačkoli z jiného zorného úhlu je dokonalý právě takový systém, který v prvé řadě všemi prostředky zamezí potrestání nevinného. Dle principu “in dubio pro reo“ (pochybnosti jdou vždy ku prospěch obviněného) se pak může stát, že zločinec zůstane na svobodě.

V této souvislosti se často zmiňuje americká justice, která funguje pro nás většinou neuvěřitelně jednoduše a rychle, ale také vyrobí opět pro nás neuvěřitelné množství justičních omylů a velmi kontroverzních rozhodnutí, a to i v „hrdelních deliktech“. Každý se může zeptat a sám si odpovědět, jaký systém je lepší. Jestli je ten, která soudí „od boku“ a holt se někdy netrefí, respektive je trefen ten nepravý, nebo ten, který „míří“ tak dlouho, až viník spravedlnosti unikne. Logicky se nabízí, že ideální by bylo to dobré z obou systémů spojit a to špatné eliminovat. Patrně to není vůbec jednoduché, protože s podobnými problémy jako my se potýká většina vyspělých západoevropských zemí.

Z toho to pohledu lze vnímat i ty dvě aktuálně probírané kauzy. Osobně bych v případě násilníka, který napadl Petru Kvitovou, na základě výše uvedeného principu důvěřoval žalobcům a soudcům (advokáti z podstaty věci mohou a musí využívat všech prostředků ve prospěch svého klienta a logicky vsadili na "veřejnou poptávku"). Konečně bude ještě odvolací soud. V případě Lukáše Nečesaného je možné se ztotožnit s komentářem soudce Vrchního soudu, který je přesvědčen o Nečesaného vině, ale hodnocení důkazů nižšími soudy se dostalo do takového stavu, kdy ho prostě odsoudit nelze. Na druhou stranu, pokud příslušný soudce nižší instance nebyl stoprocentně přesvědčen, že vše nemohlo proběhnout jinak, než uvedla obžaloba, je třeba to respektovat.

Tedy respektovat to bude ten (jako třeba já), pro kterého je přijatelnější, že „po světě běhá“ nepotrestaný pachatel, než to, že je v kriminálu nevinný člověk. Na základě stejného principu jsem odpůrce trestu smrti, který mimo jiné vylučuje napravení vždy teoreticky možné chyby. Toto stanovisko lze podpořit i tím, že „po světě běhá“ i z hlediska justice obrovské množství nepotrestaných viníků, kteří z mnoha důvodů souzeni ani nebyli a nikdy nebudou. Bylo by fajn, kdyby na ně čekala ještě vyšší a zcela neomylná Spravedlnost. Pro ty, kteří tomu věří, je asi o něco snazší přijmout, že pozemská spravedlnost má ve své symbolické podobě pásku přes oči, my ostatní s tím nějak musíme žít.