Národy jsou tak bohaté, jak se starají o ty nejchudší - ne o ty nejbohatší

Při dnešní ranní procházce jsem napočítal čtrnáct lidí, kteří zjevně tyto svátky netráví s blízkými u stromečku. Citát rabína Jonathana Sakse má tak možná v této době více charakter apelu než pouhého konstatování.

Dnešní ranní venčení netrvalo ani celou půlhodinu a nevedlo nějakými slamy, ale vilovou čtvrtí a okrajem parku téměř v centru Prahy. Ti lidé hledali nedopité lahve a nedopalky po vánočním dovádění mládeže v parku, vybírali háčky vratné lahve z kontejnerů na tříděný odpad, vezli kamsi kárku s papírem nebo jen seděli před obchodem s kalným, prázdným pohledem do nikam. Mnohé z nich vídám pravidelně, ale nic o nich nevím. Nestarám se o ně. Jsou součástí koloritu této čtvrti a většinou jim nevěnuji pozornost. Dnešní ráno bylo výjimkou, o Vánocích jsem asi i proti své vůli nějak senzitivnější.

Nechci rozebírat fenomén bezdomovectví, jeho příčiny jsou všeobecně známé a nikdo nezná spolehlivá řešení. „Mohou si za to sami,“ říkáme. Ve většině případů docela jistě, každý je zodpovědný za svůj vlastní život. „Stát i charitativní organizace pro ně dělají mnohé a oni toho mnohdy ani nevyužijí, dodáváme.“ Je to tak. Mohli by často žít v nějakém útulku, ale nedokážou dodržet podmínku abstinence a nechtějí pracovat.

Přesto se nemohu zbavit nepříjemného pocitu, že svět kolem nich neudělal dost proto, aby jim bylo lépe, aby dostaly a dostávaly další a další šance. Zcela absurdním způsobem plýtváme a utrácíme stejně absurdní prostředky za něco, co nemá při bližším pohledu vůbec žádný smysl. Jsme v jistém smyslu bohatí, ale jen málo našeho bohatství dokážeme smysluplně užít. Pořád mám pocit, že všechny kroky, kterými se rádi oháníme, jsou více gesta, jimiž zaháníme jakýsi neurčitý pocit viny a studu, přičemž jsme nic špatného neudělali a stud tak není na místě. Udělali jsme však asi málo dobrého a to je to, co nás možná podvědomě trápí.

Zní to asi jako fráze, ale faktem je, že každý z nás může ovlivňovat své bezprostřední okolí. Většina z nás jen to bezprostřední okolí. Možná stačí pro začátek se jenom lépe dívat a nebýt lhostejný. Od toho je už blízko k úvaze a od úvahy k činu. A od jednoho činu k činnosti.  Nevím, jaký čin bych měl udělat, a v jakou činnost by měl přerůst, ale mám ten pocit již dlouho a možná dnes se něco zlomilo… Asi to bude těmi Vánoci...