Nad Tatrou sa blýská...

...Slováci ožijú. Moc jim to přeji. Přál bych to samozřejmě i nám, ale nad Krkonošemi, nad Jeseníkem, nad Šumavou, dokonce ani nad Vysočinou ani jiskřička, natož pak blesk v podobě solidního prezidenta. Stále jen smog a smrad. 

Chtělo by to bouřku. Bouřku, která nenapáchá škody, jen pročistí vzduch, a přívalový déšť, který nikoho nevytopí, jen kamsi odnese svinčík, který se tu nashromáždil za roky. Ne, nebudu zde znovu naříkat nad tím, jakého máme prezidenta, konečně on není jediným neštěstím této země. Problém není v Milošovi Zemanovi, ani v Andreji Babišovi, ani v jiných místních kuriozitách, ale  v nás, že jsme si takové lidi zvolili a nyní nejsme mnohdy ani ochotni je podrobit kritice. Asi to bude tím, že nejsme sami schopni sebekritiky a sebereflexe. Dobře to kdysi vyjádřil prezident Havel a nedávno prezident Kiska: Naše země nevzkvétají. Naše země pouze stojí na solidních základech, žije v nich mnoho schopných a pracovitých a také slušných lidí a v ekonomické oblasti těžíme z oněch dobrých fundamentů a aktuální konjunktury. 

Je hanbou, kdo ony schopné, pracovité a slušné lidi reprezentuje. Kdybychom měli být naším okolím vnímáni jen podle nich, tak to by opravdu lichotivé nebylo. Jsem přesvědčen, že nejen aktuální, ale i dřívější špatná politika nás brzdila a stále brzdí. Měli jsme všechny předpoklady stát se maximálně po dvaceti letech od změny režimu jednou z nejvyspělejších zemí světa. A jak jsme na tom? Naši představitelé se bijí v prsa, že jsme na tom lépe než Rumunsko a Bulharsko, a přitom bychom se měli měřit ze zeměmi Skandinávie nebo Beneluxu, od kterých jsme v mnoha směrech vzdáleni více, než jsme si ochotni připustit, a to nejen v oblasti životní úrovně.

Dokonce bych řekl, že ona životní úroveň je daleko lepší než všechny ostatní ukazatele kvality naší země. Máme specifické problémy se vzděláním, se zdravotnictvím, fatální problémy s veřejnými financemi a s investicemi. Pouze formálně se zabýváme životním prostředím, stejně jako řešením problematiky stárnutí populace. Naše vláda nesmyslně rozdává, místo toho aby myslela na budoucnost v podobě umořování dluhu nebo alespoň nenavyšování zadluženosti. Žijeme dle hesla "po nás potopa", tančíme na Titaniku, který už začíná nabírat vodu. Místo fatálních problémů, které nás, stejně jako všechny ostatní státy neminou, se staráme o to, abychom si zachovali svou etnickou a kulturní čistotu a tradiční společenské role, přičemž naše společnost vykazuje často nekulturnost a marasmus v osobních vztazích. 

To vše není vina politiků, ale nás občanů. My jsme si nebyli schopni zvolit představitele, kteří by nás posouvali dál a naopak volíme politiky, které blaho naší země absolutně nezajímá. Tito lidé řeší jen svoje zájmy a starají se jen o to, aby se udrželi u svých koryt. Nechci tvrdit, že na Slovensku začali náhle dělat vše dobře, ale Slováci byli v určité době schopni oné sebereflexe a s tím i činů, které dávají jistou naději. Nová slovenská prezidentka jistě nemůže sama o sobě výrazně změnit svoji zemi, ale je podle mého názoru člověkem, který může být určitým symbolem změn. Asi tak, jako Miloš Zeman a Andrej Babiš nejsou příčinou našich neúspěchů, ale pouze zosobněním devastace demokratických hodnot, morálky a politiky jako takové. 

Myslím, že se nad Tatrami zablesklo na lepší časy. Bouřky však, jak známo, nerespektují hranice států, takže se může něco přihodit i u nás. Trochu zahřmít by mohlo třeba v úterý v okolí pražské Letné.