Musíte být větší "svině", pane profesore Drahoši! (téměř otevřený dopis)

Jen to je cesta k úspěchu.Chápu, že to může být vašemu naturelu nepříjemné, ale kandidujete na prezidenta České republiky a žijete zde již dostatečně dlouho na to, abyste věděl, jak to u nás chodí, a to nejen v prezidentské volbě.

Omlouvám se Vám za výraz „svině“, pane profesore, ale po různých reakcích z Hradu mi to přijde skoro jako eufemismus. Ale nechme zoologie (jak říká v památném dialogu Miloš Kopecký alias Hogofogo) a vezměte v potaz, že slušností to v politice nikdo daleko nedotáhl a u nás už vůbec ne. To není jako v Akademii věd, kde se vědec prezentuje výsledky. V politice jsou to kecy. Čím hloupější, drzejší a sprostší, tím lépe pro jejich autora. Dobrý příklad Vám může dát minulá volba. Kdyby Táňa Fischerová byla tak dravá a neomalená, jak je korektní a slušná, měla by třeba nějakou šanci a dokonce ani ostřílený politik Karel Schwarzenberg prostě nedokázal překročit nějaké své vnitřní limity a oplácet Zemanovi stejnými nehoráznostmi, jakými ho častoval on. Nechci tvrdit, že proto prohrál, ale kdyby začal jeho tým s dehonestační kampaní o něco dříve a trochu přitvrdili, kdo ví, jak by to dopadlo.

Události posledních dnů to jenom potvrzují. Ještě jste ani nepromluvil a už hradní „hnojomety“ (jak to trefně nazvala kolegyně blogerka Jandová) začaly pracovat na plný výkon, a když jste v Reflexu velmi kulantně vysvětloval, že si nemyslíte, že by si prezident České republiky měl jezdit do Číny pro poučení ze stabilizace společnosti, tak celé to stádo zemanovců jednohlasně zaržálo: „Máme ho! Říkal, že nebude na Miloše Zemana útočit, a už je to tady!“  Z toho vyplývá, že na prezidenta Zemana prakticky nejde neútočit. Když řeknete, že pijete jen příležitostně skleničku vína, tak to bude prezentováno jako útok na „údajné“ Zemanovo opilectví, když řeknete, že nepoužíváte veřejně vulgarismy, bude to rozebíráno stejně. Tak proč rovnou neříci, že nebudete před otevíráním korunovačních klenotů chlastat jak mužik a v rádiu nebudete hýřit lidově-gynekologickými výrazy.

Ve své kampani také musíte zapomenout na jakýkoli náznak zastání se lidských práv, demokratických a humanistických principů. Chápu, že je pro humanistu těžké, se neprojevovat humanisticky, ale v této republice je to aktuálně vulgárnější slovo, než jaká vypouští do éteru český prezident. Zapřísahám Vás, ani slovo o nějakém realistickém řešení migrační krize či snad nedejbože něco o náboženské toleranci nebo smíru. Armáda udatných českých islamobijců si už brousí tesáky nebo alespoň tužtičky. Už dnes jsem si přečetl od nějakých vzdělanců, že máte islamofobní sklony a jste vlastně nastrčen jako bílý kůň promigračními elitami. Sice nikdo neví, kdo to ti chovatelé bílých koňů a promigrační elity jsou, ale už se Vám ten punc bude těžko mazat.

Odlišit se od Miloše Zemana rétorikou i chováním je snadné i pro dlaždiče, natož pro akademika, ale nesporný problém je v tom, že takové chování určité části našeho voličstva vyhovuje. Kdyby to byla většina, není šance, ale já, stejně jako snad i Vy, věřím, že to tak není. Že nejsme národem buranů, jenom jsme historicky nedůvěřiví a konzervativní. Bývali jsme i těžko manipulovatelní, což bohužel asi už neplatí. Momentálně jsme trochu hysteričtí, ale třeba když tu hysterii nebude nikdo živit, tak to přejde. Chtěl jsem tím říci, že s tou „sviní“ je to nadsázka, kterou jsem chtěl vyjádřit přesvědčení, že našinci potřebují získat pocit, že jejich kandidát není nějaký panák, nějaký falešný předobraz lidských ctností a přeušlechtilých mravů, ale v jádru normální člověk, který je pouze „nenormální“ v tom, že se svou inteligencí a pílí dostal tam, kde je. Nevěřím, že většině lidí vadí, když někdo schopný má úspěch. Vadí nám falešné nebo falešně prezentované modly. Nevěřím ani tomu, že úplně zblbla i většina národa v tom smyslu, že kvůli podpoře svého kandidáta budou slušnému člověku nasazovat psí hlavu, ale kdo ví.

Jsem dalek toho, abych si dovolil Vám radit, ale myslím, že vám hodně mohl pomoci přístup, který jste uplatňoval na své studenty. Navštěvoval jsem kdysi vaše přednášky a nepředpokládám, že by vás funkce v Akademii nějak změnily. Je nepochybně těžké skloubit masarykovskou důstojnost s prostotou a intelektuálnost s lidovostí a askezi s tolerancí, ale není to ani nemožné. Ten, kdo to dokáže, má v ruce další velký trumf, protože bude vyjma toho také moci poukázat na svůj čistý štít. Je hodně lidí, kterým onen čistý štít neimponuje, protože jaksi kontrastuje s tím jejich zasviněným, ale každý ho zasviněný nemá, a jsou snad i tací, kteří si své poklesky nepotřebují promítat do osob politiků, natož prezidenta, který by měl více než jiní politikové mít zameteno před svým prahem.

Toto je pochopitelně dopis fiktivní, tedy forma, kterou se neobracím na Vás, ale na čtenáře tohoto článku, ve kterých chci vzbudit pocit, že je přinejmenším dobré více zvažovat a také přemýšlet o jakýchsi hodnotách a o jejich nositelích. I kdybych se hodně smažil (jako že se nesnažím), nedokázal bych nebýt vůči současnému prezidentu zaujatý. Osoba prezidenta není sice až tak zásadní, ale je to určitý symbol, a já pociťuji velké zklamání, že je pro mne nepříjemné mít jeden ze symbolů této země na očích. Pevně doufám, že se to změní. Vy jste vedle pana Horáčka další osobou, která by to změnit mohla. Nevím, kterého z vás bych preferoval, ale byl bych opravdu rád, kdybych řešil jen takovéto dilema. Reálné je však spíše to, že úspěšnější z vás  dvou (případně z jiných kandidátů) se stane (třeba v druhém kole volby) kandidátem i těch, kteří podporovali toho méně úspěšného. V takovém případě, kampaň žádného z Vás nepřijde vniveč.

K těmto okamžikům však vede ještě dlouhá cesta, jejíž vývoj je asi těžko předvídatelný. Na každý pád doufám, že to bude cesta důstojná, a že právě ona důstojnost a slušnost, ale na druhé straně i zásadovost a nekompromisnost přesvědčí minimálně ty nerozhodné. Přeji Vám hodně sil a pevné zdraví. A poslední větou si dovolím popřít to, co jsem napsal do nadpisu tohoto článku: Buďte takový, jaký jste. Pokud to voliči této země neocení, není nám pomoci a budeme mít i další období takového prezidenta, jakého si zasluhujeme.