Most! Dycky Most?

Seriál počíná přecházet v mánii. Kromě rekordní sledovanosti žijí svým životem i fiktivní prvky seriálu, jako je organizace „Snědá tíseň“, stejně jako autentická místa ve městě, kde natáčení probíhalo: hospoda Severka či Chanov. 

Logicky se nabízí otázka. Co se to stalo? Proč získal komediální seriál přes noc takovou popularitu? Asi není těžké si domyslet, že tím lákadlem není nějaká mimořádná umělecká kvalita, famózní herecké výkony, strhující zápletky a nějaký hluboce intelektuální humor. Dost možná je pravý opak pravdou. Zásadním benefitem pro diváka se jeví nebývale nekorektní humor, který se stále točí kolem mosteckých Romů. Všudypřítomný rasový podtext je pak ještě okořeně postavou se změněným pohlavím. Vše je navíc proloženo autentickým lidovým slovníkem a scénami, které opět bez korektnosti a pouhých náznaků explicitně prezentují i sexuální tématiku.

Jako zcela „antiseriálový“ divák jsem se nechal přemluvit až ke shlédnutí druhého dílu (první díl jsem shlédl dodatečně) a i přes úspěch dílu prvního jsem k tomu přistupoval s určitým despektem. Nemohu tvrdit, že bych propadl zcela bezbřehému nadšení, ale tři čtvrtě hodiny jsem se bavil, přičemž jsem musel ocenit právě to, co jsem výše zmínil: bezprostřední humor a zcela nekorektní přístup k příslušné problematice. Potěšilo mě, a to možná až po dalším dílu, i to, že ze seriálu necítím žádnou rasovou a xenofobní nenávist, žádnou rasovou a genderovou přezíravost. Zdá se mi, že autoři vnímají specifika tohoto prostředí taková, jaká jsou, tak je zobrazují, ale nehodnotí je.

Řekl bych, že záměrem tvůrců nebylo řešit problematiku mosteckých Romů a různých jiných nepřizpůsobivých občanů, tím méně sexuálních menšin, ale pouze s určitou dávkou nadsázky zobrazovat život v poněkud jiném fokusu, než je tomu v seriálech typu Ulice či Ordinace v růžové zahradě. Je to asi pohled méně růžový a ulice v Chánově má asi jiná pravidla než ulice, jakou bychom si představovali z „televizní předlohy“.

Přijdou mi tak směšné protesty (snad prý dokonce žaloby a trestní oznámení) nějakých romských organizací, stejně jako lidí, kteří nechtějí vnímat realitu, a rádi by v rámci absurdní korektnosti zakázali i takovou realitu, byť v nadsázce, zobrazovat, a naopak prezentovat Romy pouze skrze folklórní soubory a jedince s absolvovanou vysokou školou. Na druhou stranu by se asi takový seriál neměl stát nějakou inspirací pro zjednodušování zcela reálných problémů. Reálný svět a život, a to nejen v Mostě, není film, tím méně komediální seriál.