Ministryně: modelky z domu hrůzy

To, že se mnozí členové vlády nedají vůbec poslouchat, není ničím novým. Nedá se na ně ale často ani koukat, což platí pro politiky, ale bohužel i političky. Naše současná dámská vládní reprezentace je však opravdu panoptikum.

Už mě při pohledu na záběry ze zasedání vlády a jiných televizních přenosů kolikrát napadlo, jak otřesně se naše ministryně prezentují. Vždy mě od napsání nějakého komentáře zastavila určitá míra korektnosti vůči něžnému pohlaví a skutečnost, že ne vždy jsme zodpovědní za svůj vzhled, který navíc nemusí nijak souviset s inteligencí, schopnostmi ani morálkou. Proto jsem uvítal, že jsem toto téma nedávno náhodou zaregistroval na jistém internetovém portálu, na kterém se k dámám ve vládě vyjadřují patrně fundovanější lidé, než jsem já, tedy stylisté, módní návrháři, mediální poradci apod. Ač mne nechávají chladným výroky "módní" policie, musel jsem autorům takovýchto bulvárních článků dát zapravdu. 

Myslím si, že příslušní odborníci velmi dobře radí premiérovi, který, ač mu jinak nemohu ani na jméno přijít, působí vždy tak, jak pro příslušnou situaci vypadat má. Na svůj věk je evidentně v dobré kondici a pokud nemluví, působí i reprezentativně. S panem prezidentem je to výrazně horší, ale to je zbytečné přetřásat. Je mi poněkud záhadou, proč si zmíněné ministryně, když už se různými cestami na své posty dostaly, nenechají od odborníků poradit, a proč se nesnaží působit alespoň trochu důstojně. Vypadá to, jako by se shlédly v Angele Merkelové, která vypadá na rozdíl od většiny západních političek všelijak, ale jako nejmocnější žena světa to je asi schopna přebít jinými kvalitami, což se našim ministryním těžko podaří.

Možná jsem v tomto povrchní, ale jsem zvyklý, když jdeme do společnosti, tak žena po mém boku je ku příslušné příležitosti adekvátně oblečena a upravena, respektive vždy o něco lépe, než je norma. Ministryně reprezentují prakticky stále, což je asi únavné, ale nikdo je snad nenutil, aby se ministryněmi staly, takže s tím musely dámy počítat. Jdou-li na zasedání vlády sledovány televizními kamerami, nemělo by to vypadat, jako když jdou na trh a pokud reprezentují třeba na kulturních akcích, neměly by vypadat jako zaměstnankyně hampejzu. Pominu-li to, že jsou to metrákové matróny (snad jen ministryni Benešovou by mohl trochu omlouvat věk), tak se ostatní dámy oblékají do minisukní a jiných outfitů zcela nevhodného druhu k jejich postavám, věku i příležitostem.

Jako občan a volič se tímto domáhám „práva“ na to, aby vláda, pokud už na základě voleb z těchto politický stran vzešla, a její šéf je tím, kým je, alespoň na oko působila  jako důstojná politická reprezentace, a ne jako parta lidí, kteří disponují jedinou kvalitou, a to loajalitou ke svému „zaměstnavateli“, respektive ke svým partajím. On ten zdánlivě "bulvární" charakter takovéto stížnosti má své obecné opodstatnění: reprezentace má přeci reprezentovat.