Máte více jak půl roku na to, abyste dostali rozum!

V otázce brexitu však nejde o rozum, to by se nic dít ani nezačalo, ale o dřívější manipulaci s veřejným míněním a o současnou otázku cti, či spíše studu přiznat si, že v kolébce demokracie, politických tradic a norem vše selhalo.

Zhruba před měsícem jsem vydal článek „Nikdy neodejdete!“, ve kterém vyjadřuji názor, že dojde-li vůbec k odchodu Británie z Unie, bude to odchod formální, dříve či později se fakticky vrátí věci do původního stavu a britským občanům zůstane jen jakási iluze jejich naprosté nezávislosti. Tato skutečnost by mohla být poučná i pro ostatní členy EU a pro Unii jako takovou. Ukazuje se, že euroskeptické nálady, které dokáží podchytit mnozí ambiciózní politikové, kteří by jinak neměli možnost se prostřednictvím nějakého jiného tématu (snad jen s výjimkou souvisejícího tématu migrace) prosadit, jsou způsobeny ne fungujícími ekonomickými principy EU, ale pocitem lidí, že je jim upírána národní svrchovanost.

Brexit způsobil hloupý slib Jamese Camerona, jehož využili politikové typu Borise Johnsona (který se pak zachoval jako kluk, co rozbil okno a utekl), kteří jinak obecně racionálním a konzervativním Britům zahráli na notu pocitů občanů bývalé imperiální mocnosti a státu, který nepotřebuje být součástí ničeho. Ještě žádná forma brexitu nenastala a už se ukazuje, jak nebezpečnou hru tito lidé rozehráli. Jak byla a je na základě jejich osobních ambicí ohrožena ekonomika celého státu i jeho dosavadních partnerů. Přitom stačilo, a to platí i pro ostatní členské státy, aby se prostřednictvím europoslanců pracovalo na takové image, která prezentuje EU prostým lidem členských zemí jako výhodný sňatek z rozumu, který požaduje určitou úlitbu, ale který neohrožuje svrchovanost jednotlivých států a nezavání myšlenkami nějakého nadstátu a federalizace.

Stalo se však to, co se stalo. Naštěstí britský parlament a vláda prokázaly alespoň tu racionalitu, že neumožnily brexit bez dohody, který by měl patrně zcela fatální důsledky pro Británii i státy Unie, Českou republiku nevyjímaje. Teď mají půl roku na to, aby odešli z dohodou. Dohoda však byla oběma stranami dojednána, EU ji nehodlá měnit a zatím nabízí jen změnu politické deklarace. A co to je ta politická deklarace? Nic jiného, než změna formulace, která má občanům Británie evokovat skutečnost, že „více odešli, než neodešli“, tedy přesně to, co měli udělat britští politikové, dříve než se reálně o brexitu začalo uvažovat: ve Spojeném království neměly být v souvislosti s členstvím v EU zpochybňovány národní zájmy a národní suverenita. A nemá tak být činěno ani u nás. 

Pokud by měl někdy v budoucnu proces evropské integrace dospět do podoby nějakých „Spojených států evropských“, nechť se tak stane, ale ať se tak stane na základě vůle budoucích generací, které třeba nebudou již jakkoli lpět na idejích národních států, nebudou mít, jako v našem případě, vlastní zkušenost s životem v „sovětské gubernii“, budou se cítit více Evropany či pozemšťany, než Čechy, Moravany, Slezany, Lachy a podobně.

Osobně si myslím, že optimálním řešením pro Británii by byla nová politická reprezentace, která by Britům sdělila skutečnost, že opouštět Unii je nesmysl, ale že bude všemožně dbát na to, aby nezávislost země nebude ohrožena, že  Británie sice musí respektovat určité kolektivní principy, ale ty že nesmí zpochybňovat suverenitu státu. Netuším, do jaké míry je takový scénář pravděpodobný. Se stávající vládou a parlamentem asi moc ne, ale o vyvolání předčasných voleb se v Británii mluví a nová reprezentace možná své voliče přesvědčí, že není ostudou udělat chybu, ale spíše je ostudou a hloupostí v důsledcích chybných rozhodnutí servávat. Na každý pád paradoxně aktuální události kolem brexitu asi významně otupily argumentaci euroskeptiků, různých „odcházečů“ a obhájců referend napříč celou Evropskou unií.