Mám vůbec jinou volbu, než volit koalici Pirátů a STAN?

Nemám. Volit kteroukoli ze samostatných stran, které mají, byť jen teoretickou šanci se dostat do Sněmovny, je pro mě aktuálně těžko představitelné, a druhá velká koalice se svým koaličním počinem vzdálila mým preferencím.

Chápu, že někdo nemá jinou osobní volbu, než volit třeba SPD. Tedy, nechápu to, ale respektuji to na základě skutečnosti, že tato strana, stejně jako KSČM nebo Svobodný blok nebyly postaveny mimo zákon, a jsou tudíž zákonné. Dávno jsem si již prošel svůj postoj k potencionálním parlamentním stranám v mysli, ale mám zkušenost, že je vždy užitečné něco takového formulovat písemně:

ANO

Volit tuto stranu bylo, je a patrně i bude pro mě nemožné z několika důvodů. Považuji obecně za zcela nepatřičné a škodlivé (pochopitelně je to možné, legální a stále častější), aby v zemi vládly populistické projekty úspěšných lidí, kteří si tímto naplňují to jediné, co jim úspěch v byznysu zcela neposkytne, a to politickou moc. Dokážu si sice teoreticky představit, že takovou stranu založí nějaký filantrop jako službu veřejnosti, ale to není případ Andreje Babiše, byť se ten do takové role často stylizuje. Jeho curriculum vitae a jeho dřívější i současné počiny i postoje naopak poukazují na egoistu se silně narušeným charakterem, který je pro svůj prospěch a úspěch schopen udělat ledacos. A jelikož Andrrej Babiš a ANO jedno jsou, není co řešit.

ČSSD

Nejsem levicový volič, ale v některých fázích polistopadového politického vývoje pro mě byla ČSSD vcelku přijatelnou stranou, respektive přišlo mi přes všechny animozity užitečné její soupeření s ODS. Paradoxně moje sympatie tato strana ztrácela díky těm svým vrcholným politikům, za kterých byla nejúspěšnější. Jsem přesvědčen, že právě její dlouholetý lídr, Miloš Zeman a následně Jiří Paroubek tuto stranu prakticky zlikvidovali a prvý jmenovaný se společně s Václavem Klausem stali hrobníky i celé naší politické kultury, což možná započalo tzv. „oposmlouvou“, která ve své podstatě dala signál voličům, že politika není o ideologii, ale o emocích a účelnosti. Dnes je ČSSD stranou prakticky zlikvidovanou ambicemi svých představitelů a já netuším, co se bude muset stát, aby se tato pro mě principiálně užitečná strana opět dostala na politické výsluní.  Volit někoho, kdo „padá mimo Sněmovnu“, mi přijde absurdní.

ODS

Tuto stranu jsem léta volil, a to i přesto, že jsem vždy k jejímu zakladateli měl poměrně vážné výhrady. Jelikož se ale dlouhou dobu zakládaly spíše na osobnostních projevech Václava Klause, pomíjel jsem to. Klause stejně jako Zemana patrně semlela ona desetiletí v politice a on sám nenašel onu správnou chvíli na důstojný odchod a předání žezla důstojnému nástupci. Myslím, že kdyby ODS měla dobrého lídra nemusela by vstupovat do žádné koalice, bohužel to tak není, a tak spojenectví s lidovci a topkou může být sice aktuálně účelné, ale pro její skalní voliče velmi problematické. Konkrétně já nechci volit stranu s tak z mého pohledu špatným předsedou a už vůbec nehodlám volit s ODS i lidovce.

KDU-ČSL

To je strana, se kterou se těžko srovnávám ideologicky, ale paradoxně jsem měl a mám respekt k některým jejím politikům, ať už to byl krátce po revoluci Josef Lux, posléze Cyril Svoboda nebo i mnohými nenáviděný Miroslav Kalousek nebo Pavel Bělobrádek. Vždy jsem se rozcházel s mnohými dílčími postoji této strany (postoji jejich politiků), ale její obecné politické působení mi vždy přišlo poměrně pozitivní, ovšem ne natolik, abych tuto stranu volil samotnou či v koalici.

KSČM

Už dost dlouho si myslím, že tento bolševický relikt vůbec neměl vzniknout. V době, kdy se diskutovalo, jestli nemají být komunisté postaveni mimo zákon, jsem sice v rámci jakéhosi politického humanismu zastával názor, že se komunistické strany zakazovat nemají, že zaniknou přirozenou cestou, ale již dávno jsem toto stanovisko přehodnotil. Vůbec nechápu onen právní i společenský lapsus, v rámci kterého jsou projevy komunismu chápány jako zločinné, a strana, která je více či méně adoruje a na bývalou KSČ volně navazuje, stále existuje a podílí se na moci.

TOP 09

Tato strana byla druhou a poslední stranou, kterou jsem v parlamentních volbách volil. Byla a je pro mě minimálně přijatelná většina jejich vrcholných politiků a ideologicky se s ní dokážu ztotožnit. Uvědomuji si však, že tato strana asi nemá potenciál oslovit více jak 10% voličů. Je to strana zaměřená na městské, vzdělané a humanisticky orientované voliče (pochopitelně zdaleka ne všechny takové občany), což tak asi sotva může odpovídat i těm uvedeným procentům. V příslušné koalici ji volit nechci, ale bude-li se podílet na vládě v rámci „velké koalice“ budu s tím spokojen.

SPD

To, co jsem napsal o ANO, platí bez výjimky i pro SPD. Nemohou však být vedle sebe dvě stejné strany, jedna tak musí být radikálnější, populističtější, demagogičtější a kontroverznější. Samu podstatu obsaženou v názvu strany, tedy přímou demokracii, považuji částečně za nereálný nesmysl a částečně za reálný podvod. Permanentní lavírování na hraně principů xenofobie, rasismu a všeobecné nesnášenlivosti se mi pak docela hnusí a zastávám názor, že strany, které se takto chovají v mezích zákona jsou významným společenským nebezpečím, protože jednak mobilizují špatné lidi a jednak (snad z větší části) vyvolávají to špatné v lidech, kteří špatní nejsou.

Přísaha

Myslím si, že politický projekt založený na poněkud pochybné popularitě zakladatele a naprosté ideologické vyprázdněnosti by neměl mít ve vyspělém politickém systému šanci na úspěch. Bude-li úspěšný, je patrné, že je něco špatně. Neumím si představit jeden jediný důvod, proč bych takovou stranu volil.

Trikolora (koalice se Soukromníky a se Svobodnými)

S Václavem Klausem ml. měla možná Trikolora určitý potenciál, bez něho je to z mého pohledu mrtvý projekt, který se do voleb spojil s jinými mrtvými projekty.

STAN

Je to svým způsobem trochu nestandardní strana, ale charakter jejího vzniku je mi mnohem milejší než ony strany jednoho ambiciózního muže. Tato strana není ideologicky vyhraněná, ale v jejím případě to má určitou logiku založenou na principu odideologizované státní samosprávy. Nějak si STAN neumím představit jako samostatnou státotvornou stranu, ale může to být, myslím, přijatelný koaliční partner pro jakoukoli demokratickou stranu a její voliče.

Piráti

Je to asi jediná z významných nových politických stran, která vznikla vcelku „normálním“ způsobem. Má zakladatele (kterého dnes už nikdo ani nezná), ale není to projekt ambiciózního jednotlivce, ale naopak určité komunity. Má transparentní demokraticky spravovanou strukturu a opírá se o vnitřní principy, se kterými souhlasím. Dlouhou dobu jsem ale marně hledal nějaké obecné ideologické principy, na základě kterých bych se mohl s Piráty nějak ztotožnit nebo je zavrhnout. Myslím, že se konečně už nějaké vystříbřily, což se v mém náhledu projevilo tak, že nejsem schopen je zcela akceptovat. Na druhou stranu mi nepřijde nebezpečné dát této straně šanci podílet se na vládě a správě země, přičemž bych dal důraz na to „podílet“.

Závěrem:

Volit koalici Pirátů se STAN je tak v zásadě pragmatický počin, protože ti by se na vládě mohli podílet asi jen v koalici s trojkoalicí, což je v podstatě koalice pěti středopravých stran, která by snad mohla na základě příslušného volebního výsledku vytvořit stabilní vládu a funkční parlament. Přijde mi správné volit právě na základě ideologické přijatelnosti a oné pragmatické úvahy, a ne na základě emocí, či krátkozrakých úplatků a nereálných příslibů. Jinou variantou je při stále rostoucích preferencích ANO vláda právě této strany. A s kým by se ANO na vládě podílelo, není při případné neúčasti ČSSD těžké domyslet. Vládu ANO s komunisty či s okamurovci si opravdu nepřeji.