Maluje si Venca oční linky?

Svět je poněkud zmaten. V Americe, kde jsou na základě prezidentského výnosu jen muži, rozumí se ti správní „mačové“, a ženy, rozumí se ty „prérijní růže“, v tom někdo dělá binec.

Už je to pár dní, kdy se v médiích řešila výrazná kukadla amerického viceprezidenta. Přijde mi to úsměvné, neboť je mi úplně fuk, kam si co kdo maluje a co kdo nosí za hadry. Jinými slovy nepovažuji za podstatné, jestli politik nosí mikinu, oblek s kravatou nebo fiží, ale důležité je, co říká a činí. Nezajímá mě ani to, jak je kdo genderově zařazen a jakou má sexuální orientaci. Tímto se čtenářům omlouvám za určitou mystifikaci, jelikož tento článek nebude až tak o „Vencových“ očích“, ale o těch pitomostech, které v problematice genderu a LGBT (LGBTQIA) komunity pořád někdo potřebuje řešit.

Ještě před tím, než nový americký prezident pozurážel půl zeměkoule, uvedl v chaos burzu, naštval své sousedy a spojence, počal ohrožovat ekonomiku vlastní země a „vyřešil“ válku na Ukrajině, pocítil potřebu se vypořádat s jiným „neblahým dědictvím“ svého předchůdce. Donald Trump jen několik hodin od uvedení do úřadu prezidenta Spojených států zrušil 78 exekutivních příkazů vydaných Joe Bidenem, mezi které patří desítky opatření, která se dotýkají podpory rasové rovnosti a boje proti diskriminaci homosexuálů a transgenderových osob. Podle prezidenta Donalda Trumpa totiž existují pouze dvě pohlaví a ta jsou nezaměnitelná.

Ve své podstatě by skutečně bylo nejlepší, kdyby tuto problematiku nikdo neřešil, nikoho nezajímalo, jakou kdo má sexuální orientaci a jak je genderově ukotven, všichni by měli stejná práva a nikoho by to nijak neovlivňovalo. Bohužel nežijeme v ideálním světě a dost možná v něm nebudeme žít nikdy. Práva těch, kteří se jakkoli liší, nebývají zcela vyřešena ani v civilizovaných a demokratických zemích, natož pak v zemích necivilizovaných a nedemokratických, kde jsou tito lidé často postaveni mimo zákon, ponižováni a pronásledováni.

Amerika bývala v tomto ohledu „sto let za vopicema“ (třeba až v roce 1964 byla zrušena rasová segregace a až v roce 2015 došlo k faktickému zrovnoprávnění homosexuálů), a proto není divu, že se minulé americké vlády snažily různé menšiny různě podporovat. Nechci tvrdit, že to vždy dělaly dobře a chytře (mnohé kontraproduktivní pitomosti se konečně dějí i u nás a mnohde jinde v Evropě), nicméně k myšlenkovému zrovnoprávnění a toleranci v hlavách příslušníků majority nepochybně došlo, a to je právě to podstatné.

Idiocie úředního nařízení, které praví, že existují jen dvě pohlaví, spočívá v tom, že to tak prostě není, transgender lidé přeci fakticky existují, stejně jako existují ženy v mužských tělech a muži v ženských, existují lidé s různými sexuálními preferencemi a veškeré s tím související kombinace. Mimochodem, když před časem jeden odborník řekl s určitou nadsázkou, že reálně existuje až 40 variant pohlaví mohli se všemožní „genderoví fundamentalisté“ přeskočit a doteď mnozí „chytráci“ tento výrok používají jako důkaz zvráceného přístupu.

Genderová různorodost není ničím proti přírodě ani proti bohu. Příroda je i v tomto ohledu velice pestrá (čtěte třeba zde) a pokud se k tomu nějak vyjádřil pánbůh, tak jedině tak, že i tyto bytosti stvořil a umožnil tak jejich existenci. Na druhou stranu byly vždy jakékoli menšiny a jedinci odchylující se od „normálu“ trnem v oku příslušníkům většiny a také těm, kteří si hloupě představují, že právě oni jsou reprezentanty té normality, přestože se v jiných oblastech mohou chovat jako devianti. Řekl bych, že pro mnohé je stále společensky únosnější zmlátit po příchodu z hospody ženu, než v klidu ulehnout do postele s osobou stejného pohlaví.

Připouštím, že určitým problémem – ovšem naprosto marginálním problémem – mohou být třeba transgender sportovci. Řekl bych však, že místo idiotských výnosů lze docela normálně vydat závazná odborná lékařská kritéria, která zabezpečí právě onu rovnost, tedy že třeba fakticky biologický muž nebude soutěžit se ženami. V drtivé většině jiných oblastí ale nic takového potřeba není. Kdo potřebuje zjišťovat, co mají pod sukní nebo za poklopcem lidé, se kterými se náhodně, pracovně, virtuálně nebo jakkoli jinak setkáváme? Nikdo.

Určitou výjimkou, a to teď uvádím s notnou dávkou nadsázky, jsou politikové. Takže: „Venco, maluješ si ty linky, nebo ne, a Donalde, proč máš, sakra, oranžovej ksicht“?