Mainstreamová media nehlásají mainstreamové názory

Soudě podle ohlasu čtenářů a názorů vyjádřených ve všemožných diskuzích, jsou mainstreamovými názory kritika EU, migrace, islámu, naší vládnoucí politické garnitury a také paradoxně mainstreamových veřejnoprávních médií.  

Na základě toho se cítím občas jako revolucionář, když ze svého úhlu pohledu nabádám k tomu, abychom nepaušalizovali, ale naopak rozlišovali, co je v hodnocení výše uvedených témat realitou, a co jen pliváním na něco, co se nám v nějakém, mnohdy velmi úzkém zorném poli jeví jako komplexně špatné. Je tak určitým paradoxem, že anglické označení hlavního proudu, které aktuálně nejčastěji skloňujeme v souvislosti s orientací médií k uvedeným tématům, a to v pejorativním smyslu, evokuje pocit, jakoby jakýsi oficiální názorový proud byl vždy ten hlavní a špatný a okrajové proudy menšinové a správné.

Kdybych to měl v rámci této logiky zobecnit, pak by vedle nesprávného hodnocení světa mainstreamovými veřejnoprávními médii, bylo i nesprávné mainstreamové hodnocení událostí oblíbenými komentátory a blogery. Ten správný náhled by pak přinášel třeba bulvár a na blozích a různých portálech kdejaký provokatér. Na základě zcela prostého pozorování je však patrné, že popis nějakých událostí, stavů a dějů je buď pravdivý nebo nepravdivý, přesný nebo nepřesný, a v obecné rovině nic jako dobrý a špatný názor neexistuje, je pouze názor, který je vždy špatný, je-li vydáván za pravdu a principiálně vždy v pořádku, pokud zůstává názorem.

To je pochopitelně zcela obecné hodnocení, konkrétní realita je jistě úplně jiná. Za blba bude ten, kdo vyjádří názor, že Slunce obíhá kolem Země a za špatného člověka ten, kdo bude velebit masové vrahy a zločinné ideologie. Ten první příklad je vlastně chybný, protože předmětem názoru by se nemělo stávat to, co je objektivně zhodnotitelné a důkazně potvrzené, byť toho každý nemusí být schopen. V oblasti, kterou prezentuje druhý příklad, je to složitější, protože se přesouváme do oblasti morálky a etiky. Hodnocení od zcela negativního ke zcela pozitivnímu bude velmi pestrá škála.

Těmito skutečnostmi je nutně zatížen i pojem mainstream.  Činnost médií se dá rozlišit na prezentaci informací o faktech a událostech a potom na prezentaci určitých názorů. Obecně platí, že informace o událostech by měly být bez nějakého názorového podbarvení a názory by měli vyjadřovat lidé sami za sebe, tedy optimálně ti, kteří jsou příslušným mediem vyzváni, aby své názory vyslovili, případně o nich diskutovali pomyslně nebo reálně s těmi, kteří mají názory jiné. Dobré noviny, televize a rádia berou informace ze spolehlivých zdrojů a ještě si je různými způsoby ověřují a v druhé oblasti dávají prostor lidem s různými názory. A hodnota názorů nespočívá v tom, jestli je to mínění většiny nebo menšiny.

Pokud se toto projevem mainstreamu, tak je většinový proud jistě správný a naopak ti, co činí opak, tedy prezentují informace z pochybných a neověřených zdrojů a prezentují jen určitý typ názorů, činí možná něco čtenářsky atraktivního, leč hodnota toho je mizerná. Byly doby, kdy byla jen „veřejnoprávní“ média, a ta svorně lhala. Zkreslovala se fakta a názory byly cenzurovány. Neřekl bych, že je to současný stav veřejnoprávních médií. Jediné, co se, myslím, dá vždy úspěšně napadnout je výběr. Výběr událostí, které se prezentují, výběr témat, o nichž se diskutuje a výběr lidí, kteří nějak události prezentují a výběr lidí, kteří prezentují nějaké názory. Výběr vhodných, respektive nevhodných událostí, témat a diskutujících může mít a má zcela zásadní vliv na kvalitu a také na to, jak je příslušné médium vnímáno. Určitými výběry může tak někdo odpovědný zásadně ovlivňovat onu kvalitu, důvěryhodnost i sledovanost (poslouchatelnost a čtivost) a tím i oblíbenost, přičemž oblíbenost se rozhodně nemusí snoubit s kvalitou.

Osobně současný stav našich medií vnímám tak, že právě ta média, která jsou pejorativně označovaná za mainstreamová, poskytují nejkvalitnější informace a v rámci nikdy a nikde nedosažitelné snahy o nestrannost a vyváženost i poměrně pestré spektrum názorů. Naopak mnohá media vedlejších proudů nemají ani technickou možnost získávat kvalitní informace a v názorové oblasti se často přizpůsobují tomu, co chtějí diváci, posluchači a čtenáři vidět slyšet a číst. Sází na kontroverznost, senzačnost a vždy deklarovanou opozici k maistreamu, přičemž v této podobě nelze vůbec definovat, co to vlastně je.  Čest a sláva těm, kteří toto nečiní. Tím pochopitelně nemám na mysli ty, kteří jsou nějak úzce tematicky zaměřeni, kynologické a motoristické časopisy tyto problémy asi nemají, byť i v nich se mohou objevovat postoje maistremové a řekněme alternativní.

V tomto ohledu je blog poměrně specifický, protože jakýkoli „názor redakce“ se ve své podstatě může promítnout jen v „marketingové“ podpoře, a to umístěním příslušného článku do nějakého výběru a udělením privilegovanějšího statusu pro autora. Vše ostatní je v rámci určitých pravidel na autorech samotných, kteří v informativní i názorové prezentaci vystupují pouze sami za sebe. Nicméně i tady, jak už bylo výše vyjádřeno, jsou zjevné tendence mainstreamové a „minorstreamové“, přičemž rozdíl mezi oběma proudy vytváří pouze majorita nebo minorita názorové příslušnosti čtenářů, kterým se autor zavděčí nebo nikoli.

Až se tedy budete vyjadřovat o něčích názorech jako o mainstreamových, zamyslete se, jestli jsou to skutečně názory většinové, ale hlavně, jestli jsou to názory rozumné či nerozumné bez ohledu na to, kdo jsou jejich nositelé a kolik jich je. Protože vězte, že dnešní „mainstreamový názor“, že Země obíhá kolem Slunce, byl dlouhou dobu názorem revolučním a rizikovým, a mainstreamem byl pravý opak.