Kreténi, blbci, hlupáci a blázni

„Na světě jsou kreténi, blbci, hlupáci a blázni“, konstatuje ústy Itala Belba ve Foucaultově kyvadle Umberto Ecco.

Nechci rozebírat v rámci této románové nadsázky všechny výše uvedené kategorie detailně, ale často, pohříchu často, se mi v poslední době vybaví tato Eccova definice.

Kretén.

Kretén nemluví, jen slintá, je trvale v křeči. Plácne si zmrzlinu na čelo, má nekoordinované pohyby. Projde turniketem v protisměru.“Jak to dokáže? Kretén je kretén, prostě se mu to povede. Kretén nás nezajímá a je hned k poznání.

Blbec

S blbcem je to složitější. To je otázka společenské etikety. Blbec mluví o tom, co je vedle sklenice. Chce mluvit o tom, co je ve sklenici, ale mluví o tom, co je vedle. Blbec je velice žádaný, zvláště při společenských zábavách. Dokáže všechny přivést do rozpaků, to je pravda, ale na druhé straně je zas o čem mluvit. Pozitivní podobou blbce je diplomat. Blbec netvrdí, že kočka štěká, mluví o kočce, když si ostatní povídají o psu. Plete si pravidla konverzace a dokonalý je tehdy, když se splete tak, jak je třeba.

Hlupák

Hlupák se nedopouští prohřešků v chování. Dopouští se prohřešků a chyb při uvažování. Hlupák je ten, kdo tvrdí, že všichni psi jsou domácí zvířata, a všichni psi že štěkají, pročež kočky jsou taky domácí zvířata a proto taky štěkají. Nebo že všichni Athéňané jsou smrtelní a všichni obyvatelé Pirea jsou smrtelní, takže všichni obyvatelé Pirea jsou Athéňané. Což je pravda. Ale jen náhodou. Hlupák může říct něco správného, ale z nesprávných důvodů. Hlupák je zákeřný. Blbec se pozná na první pohled (o kreténovi nemluvě), hlupák však uvažuje skoro jako my, rozdíl je skoro nepostřehnutelný. Je to mistr paralogismů.

Blázen

Blázen se pozná na první pohled. Je to hlupák co nezná žádné fígle. Hlupák se snaží svou tezi dokázat, logiku má sice pochybenou, ale má ji. Blázen se naopak nestará, aby vůbec nějakou měl, postupuje s pomocí zkratů. Pro něho zkrátka všechno dokazuje všechno. Má svou fixní ideu a všechno, nač přijde, se mu hodí k tomu, aby mu ji potvrdilo. Blázen se pozná podle toho, že nebere na vědomí nutnost důkazu a že je neustále ochoten všude nacházet zdroj osvícení.

Zkuste si v rámci této definice probrat výroky, postoje a chování některých politiků, novinářů, politologů a jiných mediálně frekventovaných expertů. Možná shledáte jako já, že to z velké části není vůbec žádná literární nadsázka.