Kouká jako sůva z nudlí

Kuchyňská úprava sov se vůbec nedoporučuje a těžko si lze představit i situaci, kdy se noční dravec dostane do těstovin nějakým nedopatřením. Tamže jak se ty sovy do nudlí dostaly?

České frazémy, 3. díl

Kouká jako sůva z nudlí

Obecně se kuchyňská úprava sov vůbec nedoporučuje a těžko si lze představit i situaci, kdy se noční dravec dostane do nudlí nějakou náhodou či nedopatřením. Jak se tedy, hrome, ty sovy do nudlí dostaly v podobě tohoto poměrně běžně užívaného rčení? První, co mě napadlo, než jsem se po tom počal pídit, je, že sůva není sovou, ale nějakým krajovým či zastaralým názvem určité pochutiny servírované s nudlemi. Existují přece ptáčci, vrabci, skřivani nebo sejkory a nikdo na talíři nehledá uvařené pěvce. Tato úvaha však byla zcestná, nikoli sůvy, ale nudle jsou tím výrazem majícím jiný historický význam. Nudlemi, což má i určitou logickou souvislost s těstovinami, bylo kdysi označováno křoví nebo jiný hustý porost, ze kterého, může noční pták koukat zvláště ve dne docela vyjeveně, tedy jako člověk, kterého přirovnáme k vykulené sově.

Nebe a dudy

Toto ustálené rčení se používá pro zdůraznění propastného rozdílu. Původ sice není úplně jasný, ale jedna pravděpodobně se jevící teorie praví, že se jedná o kontrast mezi „nebeskými“ tóny (třeba harfy) a „pozemským“ zvukem dud, které navíc mohou skrze hlavici vyřezané čertí (kozlí) hlavy evokovat peklo.

Uvidíš zlaté prasátko

„…a tati, a bude mít ty velký zahnutý zuby nahoru?“ a následná odpověď holčičky: „Ne, ne, já nemusím, já už ho vidím!“. Tak to je část asi naší nejznámější reklamy, která se inspirovala stejně známým rčením souvisejícím s vánočním půstem. Proč ale prase a proč zlaté? Je to tím, a to v jiných civilizačních oblastech a epochách, že je prase symbolem prosperity, hojnosti a štěstí, což logicky ještě povyšuje představa, že je zlaté.

Proč se říká jako Vandalové v Andalusii

Tedy já jsem to nikdy nikoho říkat ještě neslyšel, ale možná jsem si něco takového ve starší literatuře onehdy přečetl. Význam archaického rčení, které se váže k vandalismu, je asi jasný, nicméně v řadě ohledů historicky moc nesedí. Název španělského historického území Andalusie je odvozen od arabského Al-Andalus, což je zkomolenina původního názvu Vandalicia (země Vandalů). Vandalové byli severogermánským kmenem, který se při své rozsáhlé migraci dostal v 5. stol. n. l. na Pyrenejský ostrov a odtud do severní Afriky a na středomořské ostrovy. Na všech dobytých územích si Vandalové počínali na tuto dobu zcela standardně a ona pejorativní označení „Vandal a vandalismus“ se váží k válkám s Římany, zvláště pak k dobytí Říma v roce 455 n.l. Označení pro člověka, který ničí majetek, ale vzniklo až mnohem později, konkrétně během Velké francouzské revoluce, kdy Biskup Henri Grégoire tehdy použil termín „vandalismus“, aby přirovnal ničení uměleckých děl za revoluce ke zmíněnému plenění Říma Vandaly. Paradoxně ani téměř sedm set let trvající arabská nadvláda nad Pyrenejským poloostrovem (zprvu a posléze jeho částmi) nebyla, jak se někdy uvádí, žádnou katastrofou. Zvláště v období tzv. Córdobského chalífátu, kdy muslimové, křesťané a židé veskrze pokojně spolupracovali, vedlo k rozkvětu vědy, filozofie, medicíny a umění, tedy k nadstandardní kultivaci celé oblasti.

Tvrdý jako štolverk

Toto lidové označení pro extrémně tvrdý materiál, člověka či potravinu se kupodivu pojí s tím posledně jmenovaným, tedy s proslulými karamelovými bonbony, které vyráběla německá firma Stollwerck, kterou založil Franz Stollwerck v Kolíně nad Rýnem v roce 1839. Tyto cukrovinky byly tak tuhé, že se nedaly kousat a musely se v ústech dlouho nechat rozpouštět.

Nemít ani floka

Toto konstatování, stejně jako nemít ani vindru, grešli nebo šesták jasně vyjadřuje absolutní nedostatek financí, ale popořádku: Floky byly a jsou označením pro ledacos, pro štítky důlních vozíků, zbytky příze, pro šachové pěšce, kotvící kolíky i ševcovské hřebíčky. Označení drobných penízků pochází od pojmenování mincí, které razili husité z měděných kotlů a pánví. Proč se ale těmto měděným penězům prý původně říkalo floutky či flútky, asi nikdo neví. Naopak Vindra je prokazatelně zkomoleninou označení drobné rakouské mince, které se říkalo vídeňský (Wiener) haléř, což je etymologicky jasné. Podobné je to u grešle, která odkazuje na německé Gröschel, což je zdrobnělina od Groschen – groš. To by se dalo česky vyjádřit jako grošíček. Byla to drobná stříbrná nebo měděná mince, která se v českých zemích a střední Evropě používala od 16. do 19. století.

Úsměv Mony Lisy

Jak se usmívá žena, pro kterou použijeme příměr ze slavného obrazu Leonarda da Vinciho? Záhadně? Tajemně? Proměnlivě? Proměnlivost výrazu portrétu Lisy del Giocondo (La Gioconda) je dána technikou „sfumato“, což je nanášení průsvitných vrstev barvy, které vytváří jemné přechody bez ostrých kontur, čímž vzniká dojem hloubky a oparu. To může vyvolat zdání, že se výraz tváře mění podle toho, jak se na ni díváte.

Být na štíru

Rčení „být na štíru (s někým/něčím)“ je v češtině velmi zažité a má dva hlavní významy, které se liší podle toho, zda jde o vztah k osobě, nebo k věci: Být na štíru s někým znamená být v nesváru, v neshodě, v nepřátelství nebo prostě mít napjaté vztahy. Být na štíru s něčím vyjadřuje skutečnost, že něco nezvládáme, máme problémy nebo zápasíme s nedostatkem něčeho hmotného, třeba peněz nebo nehmotným, třeba času. Na každý pád se původ idiomu pojí s astrologií. V astrologických představách byly a jsou některé dny vnímány jako příznivé a jiné nikoliv. Jako nejméně příznivý byl a stále pověrčivými lidmi je považován čas, kdy planetě vládne problematický Štír.

Mít kliku

Frazém „mít kliku“ znamená mít v něčem štěstí, často v situaci, kdy to člověk nečekal nebo kdy mu hrozil neúspěch. Původ rčení je spojen s významem německého slova „Glück“ (štěstí). Původně se říkalo „mít gliku“, což se postupem času přetvořilo a zkomolilo na dnešní podobu „kliky“.

Nechat ve štychu/ udělat štych

„Nechat ve štychu“ znamená opustit někoho v nouzi, nepomoci mu v těžké situaci nebo nesplnit slib. Toto úsloví pochází z němčiny (jemanden im Stich lassen), přičemž „Stich“ původně značí bodnutí, steh či zdvih v kartách, což symbolizuje zradu či souboj.

Šijí s ním všichni čerti

Původně prý šlo o starou německou pověst, podle které se jeden krejčí – podobně jako doktor Faust – upsal ďáblu, který místo něho šil. Pověsti a pohádky s tímto motivem končí různě, nicméně význam rčení nemá žádné mravní poselství, ale poukazuje pouze na to, že je někdo neposedný, bujný, temperamentní nebo rozpustilý. V moderní terminologii bychom také mohly říci – zvláště u dětí – že je hyperaktivní nebo trpí poruchou ADHD.