Klub neodsouditelných a neodvolatelných:

Spravedlnost na ně nedosáhne, a jelikož nemají žádné morální zábrany, nic a nikdo jim  neznemožní dělat lumpárny a excesy. Jiní si privatizovali své politické funkce. Všichni společně se nám pak smějí do ksichtu.  

Rittigové, Rathové, Bakalové, Janouškové, ale také Babišové a Zemanové. Prvního jmenovaného včera nepravomocně soud zprostil viny za tunelování Dopravního podniku, druhý uniká potrestání za naprosto evidentní zločinné spiknutí už sedm let, třetí patrně legálně okradl stát o desítky miliard a další musel ožralý přizabít chodkyni, aby si z daleko většího trestu odseděl alespoň rok. Jiný nikdy odsouzen nebude, stejně jako nikdy nepřizná svá dřívější morální selhání a nikdy, jak sám arogantně hlásá, nikdy dobrovolně neodstoupí. No a z posledního se stal Král Ubu, ze kterého má srandu celý demokratický svět a jako maskota si ho hýčkají autokratické a komunistické režimy. Je to smutná bilance. 

Měl bych asi korektně respektovat, že kdo nebyl pravomocně odsouzen, je nevinný, stejně jako bych měl respektovat vůli lidu volícího kreatury. Někdy to jde opravdu těžko. Všichni jmenovaní byli z hlediska selského rozumu jasně usvědčeni, že spáchali zločiny, respektive se dopustili takových morálních poklesků, že by měli zbytek života "chodit kanálama",  a ne reprezentovat náš stát. Jsou ale neprůstřelní, a to i díky tomu, že jim někteří lidé dokonce i věří a podporují je. Kromě prezidenta, který si už asi neláme hlavu vůbec ničím, se všichni ostatní chovají jako oběti. Oběti zlých novinářů, zlých opozičních politiků, zmanipulované policie a justice. Všichni, a to včetně prezidenta, jakoukoli kritiku chápou jako útok na svoji osobu a pošlapání demokratických principů, protože se cítí jako zosobnění toho dobrého byznysu, dobré politiky a dobrého státu. 

To, co zde píši, není ničím novým. Takové věci se děly dějí a patrně i nadále dít budou, ale je patrné, že je jistým ukazatelem úrovně státu schopnost s těmito fenomény bojovat. Myslím si, že to není ani tak problém systémový, jako právě ten morální a etický. Mocní tohoto světa, kteří se zašpinili,  by nedosáhli na své posty, kdyby je nevolili a nepodporovali lidé, kterým to nevadí. A kdo může volit amorálního politika? Dle mého soudu jen hloupý nebo amorální člověk. Jak mohou lumpové unikat potrestání za své lumpárny? Opět jim někdo musí pomáhat. Sami by neuspěli, čerpají z něčí podpory. Kdyby je společnost odepsala, neměli by šanci.  

Je to pár let, co padla vláda kvůli "kabelkám" a zneužití tajné služby žárlivou premiérovou milenkou. Tehdy jsem si říkal: dobře ti tak, Nečasi, když nedokážeš ukočírovat jednu hysterku, kterou necháš řídit nejen sebe, ale i vládu, nemáš tam co dělat.  To jsem ale netušil, že nastanou doby, kdy bude v čele vlády konfident StB, bezskrupulózní oligarcha a konečně i trestně stíhaný podnikatel, který z hamižnosti zpronevěřil "drobné" určené ne absurdně bohatým, ale potřebným. Před lety rezignoval premiér, protože nedokázal vysvětlit, kde vzal peníze na byt. Dnes to působí legračně, dnes nikdo nic vysvětlovat nepotřebuje a kašle na jakoukoli kritiku. Měl jsem řadu výhrad k prezidentovi Havlovi a ještě více Klausovi, ale to jsem ani v tom nejdivočejší snu netušil, jak se dá také provozovat prezidentský úřad. Jak si ho současný prezident zprivatizoval, jak si sám vykládá ústavní zvyklosti a dělá svoji vlastní absurdní zahraniční politiku.

Nemohu pořád pochopit, jak je to možné. Jak se to stalo, respektive co se s touto společností stalo. Chápu důvody, proč nebyla zrušena Komunistická strana, ale čtvrt století se jí politikové i všichni slušní lidé štítili. Dnes spoluvládne a diktuje si, jaké zákony budou a nebudou schvalovány a jaká bude vládní politika. Koncem milénia jsme byli velmi opatrní k ruskému režimu, a to vypadal, že se bude vyvíjet demokraticky. Dnes se relativizuje náš postoj k putinovskému Rusku, které se chová jako vyložený nepřítel. Ptám se sám sebe, co může udělat jedinec nespokojený s tímto stavem věcí jiného, než smolit kritické články na blog nebo jít řvát na náměstí, když volby vyhrává lepší marketing, nereálné a škodlivé sliby a strašení iracionálními riziky.