Kdyby to byl hřebčín, mohl by tam zůstat

Mezi stájemi a jízdárnou by bylo nízkým plůtkem obehnané sousoší s pamětní deskou, která by vyzývala k pietě za zde zemřelé Romy. Kromě koní a koňáků by tam nikdo nechodil, jen jednou do roka určení kladeči věnců. 

V historii měli cikáni ke koním blízko, tak by to asi nikomu nevadilo, jenomže místo koní se tam prohánějí vepři, což je rozdíl, a proto se to musí změnit. Vláda jednomyslně rozhodla, že je to nedůstojné, a proto bude vepřín vykoupen a na jeho místě zbudován památník. No, prasečák může stát téměř kdekoli, ale internační tábor pro Romy byl pouze v Letech (později i u Hodonína), takže proč ne.

Osobně nejsem velký příznivec okázalých pietních míst, ale na druhou stranu považuji úměrnou pietu za správnou, a to i tu, která, jako v tomto případě, ukazuje spíše než na něčí oběť na něčí hanbu. A na tomto místě je třeba mluvit nejen o hanbě nacistické, ale i naší, protože kárný pracovní tábor pro Romy v Letech nezbudovali Němci, ale jeho stavbu naplánovali ještě před okupací Češi, kteří ho za doby protektorátu uvedli do provozu a také „provozovali“. Nic na tom nemění, že Romové byli vnímáni za první republiky jako problematické etnikum, podmínky v táboře byly nesrovnatelně horší než standardní věznici pro běžné delikventy.  Koncentračním táborem, respektive jakousi přestupní stanicí před odesláním do vyhlazovacích táborů se Lety staly v roce 1942, a to na základě soupisu cikánského obyvatelstva a jeho postavení na úroveň Židů, tedy etnika určeného k likvidaci.

Na druhou stranu by nebylo zcela objektivní srovnávat židovskou genocidu s romskou. Rozdíl je minimálně v míře. V Letech zemřelo prokazatelně 326 osob a v Hodoníně 194 (z čehož blíže neurčené množství na epidemii tyfu), což je jistě o několik řádů méně, než kolik bylo příslušníků tohoto etnika v českých zemích. V kontextu toho je třeba říci, že v době protektorátu byly kromě Židů popraveny a v koncentračních táborech umučeny tisíce našich občanů na základě politické příslušnosti, veřejné činnosti a také pasivního či aktivního odporu proti okupantům.  Restrikce vůči Romům se týkala převážně osob trestně stíhaných a osob žijících potulným způsobem života.

Vepřín bude tedy vykoupen a zrušen, jsem zvědav, jak bude naloženo s příslušnými pozemky, a jak okázalé bude to pietní místo. Doufám, že k obojímu někdo přistoupí se zdravým rozumem, tedy se vkusem a s mírou odpovídající historickým reáliím. V opačném případě, tedy v případě nějakého monstrózního projektu se totiž mohou Lety stát jen další bariérou mezi majoritní společností a Romy, což je již zřejmé z mnohých komentářů, které léta provází tuto diskusi. Myslím, že je správné se otevřeně postavit ke zločinům i k chybám z historie, ale ještě zásadnější je nevršit chyby jednu na druhou v naší přítomnosti. Romská problematika si žádá skutečná a hlavně citlivá řešení, která se mnohdy týkají nás „gadžů“ a našeho vzájemného soužití, více než Romů samotných. Respekt si ale nelze vymoci a nelze ho ani nařídit. Z tohoto pohledu si nejsem vůbec jistý, jestli je toto rozhodnutí o táboru v Letech správné, respektive, jestli tato záležitost vůbec nějaké dobré řešení má.