Kdo si obuje Trumpovy polobotky?

Řekl bych, že je to po červené čepičce logický krok, třeba nám odpustí jedno, dvě nebo i tři procenta z HDP na obranu. A kdyby je ve velikosti „39“ přijal i Zelenskyj, už by určitě bylo po válce.

Mohl by to být takový úsměvný gag z nějaké satirické komedie: Vládce si dá na hlavu kastrol a všichni dvořané učiní totéž s tím, že lepší pokrývku hlavy v životě neměli. Posléze si kastrol nasadí všichni, kdo s ním chtějí být zadobře. Polobotky značky Florsheim na noze působí méně absurdně než hrnec na hlavě, ale podstata je stejná. Já vám koupím botky a vy budete dělat, co já budu chtít: podrobíte se požadavkům agresora, budete obchodovat za našich podmínek, odevzdáte nám území, která chci, budete podporovat mou soukromou válku, bez ohledu na to, jestli má smysl a jaké dalekosáhlé důsledky přinese.

Nebudu zastírat, že jsem už alergický na všechno, co ten člověk řekne nebo udělá, a to včetně počinů, které třeba nějaký smysl mají. Donald Trump je pro mě symbolem dystopie tohoto světa, která se již stává skutečností. Myslím, že se nikdy neměl stát politikem a skutečnost, že se jím stal, dala dost možná vzniknout legiím malých „trumpíků“ po celém světě. To je ta lepší varianta, protože je naděje, že po jeho konci skončí i oni. Tou horší možností je ta, že je to přirozený vývoj postmoderního a postfaktického světa, který nevyhnutelně vede ke konci naší civilizace v té podobě, jakou jsme ji znali.

Nechci to líčit jako apokalypsu, civilizace vznikají a zanikají. Bohužel se s těmi zániky často pojí poměrně dramatické události: bída, válečné konflikty a s tím úplný rozklad morálních norem. Pro mnohé je možná „morálka“ vyčpělé slovo – což asi také o něčem svědčí – jeho podstata se ale dá demonstrovat na zcela fatálních příkladech. Jak jinak než absolutním pozbytím morálních hodnot si lze vysvětlit podporu válečného agresora a jeho zločinného režimu, a naopak odpor k bránícímu se státu, či „jen“ nezájem a pozbytí jakékoli empatie k trpícímu národu? Jak je možné morálně ospravedlnit „soukromou válku“ mocného potentáta ignorujícího nejen její smysl, ale i veškeré právní normy.

Právě na těchto dvou konfliktech se dá ukázat nemoc a bezmoc naší doby, která jako by byla vydána na milost či nemilost několika šílencům, které si dobrovolně zvolili zbídačení lidé. Někde zbídačení materiálně, někdy intelektuálně a morálně, jinde a jindy nuzní všeobecně, neboť „nuzota – a to i ta duševní – z lidí lotry činí…“ Je nepochybně snazší si obout doporučenou obuv a s ní i doporučený výklad dějin i současné reality, ale za sebe říkám, že bych i v tomto smutném předjaří raději chodil bos.