Už Karel Čapek napsal, cituji: „Kritizovat – to znamená usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal já, kdybych to uměl.“

Na vašem příkladu je názorně vidět, jaký je rozdíl mezi hodnocením a skutečnou tvůrčí prací. Možná, že se Vám Marek Ztracený nelíbí, ale pochybuji, že jste schopen mu jakýmkoli způsobem konkurovat. Psal písničky i pro Karla Gotta a Hanu Zagorovou – a ti si opravdu mohli vybírat.

Vyjádřil jste pocit, že se svět „řítí do horoucích pekel“. Ano. Stačí se podívat na gramatické peklo vašeho textu. Shoda podmětu s přísudkem je u vás jen věcí náhody. A vy chcete někomu opravovat písničky?

Je pravda, že konkrétně u Marka Ztraceného je mi jeho popularita nesrozumitelná. K těm hudebním a textovým nedostatkům připočítávám ještě slabý hlas a mizernou intonaci.

Vy jste se do toho opřel:-). Nebudu hájit M. Ztraceného. Jeho nový hit Obuj si mé boty jsem slyšel, tuším, včera a nebyl jsem zrovna nadšený... Ale ono to kňourání je pro dnešní dobu typické a skoro bych řekl, že to souvisí s věkem, ale s tím naším:-). Tady bych jen nabídl to, co slýchám v autorádiu v případě skupin Slza či Sebastian? Aspoň myslím, že je to Sebastian. Což je obojí ještě horší peklo... Fanouškům a fanynkám se omlouvám:-)

Toho o čem píšete, jsem si všiml především u filmové produkce. Dnes se zkrátka točí úplně jiné filmy. Takové víc "ňuňu a ťuťu" a nějaká osmdesátková akční či hororová klasika by potřebný široký divácký zájem v kinech prostě neznamenala. Je to pryč.

V prvním odstavci jsem zmiňoval, že to všechno souvisí s věkem, ale s tím naším. Proto bych vzpomněl legendární slova V. Železného, který ve svém pořadu Volejte řediteli prohlásil, že Mozart byl takovým Luneticem své doby...:-) A já si myslím, že měl maličko pravdu... Doba se mění a kňourání a povadlé rýmy jsou prostě in:-). Stárneme, pane Turnere, stárneme...

Při té příležitosti jsem si vzpomněl na jeden omšelý vtip:

Přijde chlápek do pekla a vidí bar, u něj krásný ženský, točí se pivo, hraje hudba. Přisedne si k jinýmu chlápkovi, co už tam sedí a povidá: "Ty vole, peklo sem si představoval jinak, a vono je to docela v pohodě." "No moc se neraduj, to pivo je nealkoholický, ženský nemají žádný otvory a ta hudba, to je Lunetic".

Zdravím Jiří, dneska nejlíp prodává příběh. Na produktu až tolik nezáleží. Učím se s tím žít.

Na reklamy s příběhem jsem už alergická. Nejlepší příběh produktu je jeho chování v obdivuhodné délce životnosti.

Nějaké duševno jsem v textech písní Ztraceného nikdy nehledal, protože mi i ty jeho melodie připadají na jedno brdo jako kolovrátek.

Mě přijde, že ty nejkrásnější věci v umění se rodily z chudoby a utrpení. Tedy utrpení duševního, například z nešťastné lásky. Dnes se máme dobře a to materiální bohatství proniká i do duchovního života a přináší sebou nějakou plytkost. Možná v tom to. Marek Ztracený je takový vyrovnaný pohodový člověk. Ale to šílenci dokáží napsat něco, co se zapíše do dějin a bude se jednou líbit. On to asi nebude. Hezký den

Marek Ztracený není excelentní zpěvák, ale psal písně pro Karla Gotta a to není jen tak.

K těm textům mne napadá to, že leckdy je zdůrazňováno, že je nelze brát doslova. Třeba jsem se pozastavoval nad textem písně "Křídla z mýdla" a sám Richard Krajčo vysvětlil, že je to o činnostech, které nedávají smysl. I proslulá skupina Lucie má často texty jako generátor náhodných slov.

K politice - já si občas vzpomenu na už zesnulého Karla Schwarzenberga, u kterého jsem nikdy nepochopil, proč ho lidi měli tak rádi, když špatně mluvil, neznal základní věci a vědomě vzal funkcí nastrčeného předsedy neboli maskota.

S první polovinou se dá souhlasit, s druhou ne.

Když mluvil Schwarzenberg, bylo to vždy o něčem a dost vážné.

Ono, když mluví šlechtic, mívá to zpravidla hloubku, jen prostý lid to neslyší.

Stačilo napsat, že nechápete demokracii.

Lidé jsou různí a pokud neumíme tu různost pochopit, budeme se akorát nenávidět a zabíjet.

Nejhorší jsou pak jedinci a skupiny, kteří chtějí zakazovat, co nechápou, a mají k tomu moc. Komunisté byli úžasní arbitři politiky i umění.

Víníme zlý režim, přitom je to v lidech. Začne to pojmenováním problemu. Problému, který vznikl neochotou pochopit cizí vkus. Pokračuje zákazem a pokud zákaz nepomůže, končí to likvidací člověka.

Právě v demokracii lze kritizovat umělecké počiny, nebo umělce. Proto existují filmoví, divadelní, literární a já nevím jací kritici. Ale na rozdíl od totality neznamená negativní kritika díla či umělce snahu režimu o jeho zákaz (s výjimkou situací, kdy by se jednalo o porušení zákona). Když vyslovíme podiv, nebo dokonce pohoršení nad vkusem nějaké skupiny obyvatel, neznamená to, že jim to chceme nedemokraticky zakazovat (jak to dělali komunisté), ale máme právo říci na to svůj názor. Klasickou ukázkou jsou třeba různorodé názory na pochod Prague Pride.