Nevím, proč by někdo měl být mým vzorem.

Žiji svůj život.

Dezolati to takhle nemaji. Ti sve vzory maji, vzhlizi k nim a obdivuji je.

Nechápu, kde se bere to přesvědčení, že lidé žijí podle nějakých vzorů. Je to nesmysl.

A proč vzhlížíte k takovým lidem o kterých prakticky nic nevíte ?

Před nedávnem jsem na téma vzorů se při řeči zeptal několika dorostenců ve věku cca 40 let.

Víte co mi ti mladí muži řekli ?

Že vzorem jim jsou jejich rodiče a žádní politikové, nebo historické osoby.

Hezké, že ?

Asi bych to vyjádřil tak, že na světě bylo a je spousta lidí z různých oborů, ať už politici, sportovci, umělci, vědci, ale jistě i někteří vojevůdci, které obdivuji a vážím si jich za to, co v životě dokázali. Ale že bych někoho z nich nazval svým vzorem, to nikoliv.

Vnímám to naprosto stejně. To, že si někoho vážím a obdivuju ho, neznamená, že ho budu napodobovat.

Mým vzorem byl vždycky Old Shatterhand a podařilo se mi k němu už částečně přiblížit - jsem Old.

Tak to jsme na tom úplně stejně

Kdyz jsem odesel do ciziny v 1968, take jsem hledal vzor ktery by mne vedl v te cizine. Nebudete verit, ja ho nasel.

Je to vzor cloveka v pisnicce, zpivajici Sammy Davis junior. Je v anglictine a jasne zacina

"I have Gotta Be Me..."(musim byt sam sebou...)

To je mim vzorem jeste dnes. V prelozeni do cestiny najdete presne proc.

Shodou okolností toto bývá to nejtěžší.

Občas se totiž může stát, že pokud se člověk neidentifikuje se svoji představou něčeho či někoho (kromě rodinných příslušníků totiž jen málo lidí zná své vzory intimně a jejich vzor tudíž je jejich vlastní představou), tak se dozví o sobě věc, jež může vést k existenční krizi.

Jara Cimrman

Nesmyslná otázka a zajímavé závěry, které autor vyvozuje z nějaké statistiky. Dozvěděli jsme se komu autor fandí a koho rád nemá. Nicméně docela by mne zajímalo, kdo byl vzorem naše stávajícího prezidenta

Blog referuje o poněkud nesmyslném průzkumu a v jeho závěru si autor neodpustil takřka tradiční kopnutí do Babiše. Přesto to paní administrátorce Žilkové stačilo k výběru blogu na titulní stranu (ale když už její oblíbenec Flégl tentokrát nic nenapsal...)

Pane Nožičko, na Flégla mi nešahejte, to je genius...toho jste si ještě nevšiml????

Takový průzkum by snad mohl být dílčím prvkem nějakého jiného hlubšího rozboru, samostatně nic moc nevypovídá, asi opravdu jen fascinaci politikou.

Na druhé straně jsem v rozpacích nad tvrzením, že někdo nikdy neměl žádný vzor, to by snad mohlo být jen tím, že vzory byly podvědomé nebo si jen jen nepřiznávají, z jakéhokoliv důvodu.

Podle mne může mít každý v průběhu života několik vzorů, podle stádia vývoje. Otázkou může být, co si jako "vzor" představovat.

Otázka je formulována:

„Vybavíte si člověka, který vám je vzorem?“

Nicméně v interpretaci je již přídán "životní".

To nemusí být totéž.

Připustíme-li však, že je to to samé, pak mi přijde naprosto deprimující, že desítky procent mých spoluobčanů se ztotožňují s lidmi, které vůbec neznají a o jejich schopnostech, vlastnostech (dobrých i špatných) a naprosté většině jejich skutků něvědí absolutně nic.

Nicméně to zřejmě není zarážející.