Kdo je vaším vzorem?

Petr Pavel, T.G. Masaryk, Arnold Schwarzenegger, Andrej Babiš, Karel Gott, Tomio Okamura, Zdeněk Svěrák, Ježíš Kristus, Adolf Hitler, máma, táta nebo někdo úplně jiný?

Všechna ta jména se objevila v průzkumu Psychologického ústavu AV ČR a agentury Median. Na reprezentativním vzorku 1106 respondentů bylo zkoumáno, jaké životní vzory mají naši občané. Nepřeceňuji průzkumy veřejného mínění a o Psychologickém ústavu AV ČR si myslím své, ale žádný lepší způsob, jakým si lze na tuto otázku odpovědět, asi neexistuje. Nemíním spekulovat o tom, k čemu je výsledek takového průzkumu dobrý, nicméně mě osobně to přijde docela zajímavé, respektive minimálně stejně zajímavé, jako třeba průzkumy politických preferencí.

O svých politických preferencích, a to zvláště v období voleb, přemýšlí patrně každý volič, naopak málokdo dokáže bez mrknutí oka označit svůj životní vzor, což jasně ukazuje i průzkum.42 % respondentů žádný konkrétní vzor nemá, což může znamenat i to, že jich máme v různých oblastech mnoho. Sportovec má mimo jiné sportovní vzor, umělec mimo jiné umělecký vzor atd. Kdo měl to štěstí, pro toho mohou být vzorem jeho rodiče či prarodiče. To uvádí asi 20 % dotázaných. Zajímavé, ale také docela podivné mi přijde, že téměř stejné množství respondentů spatřuje svůj univerzální vzor v nějakém politikovi.

To svědčí o tom, že žijeme v přepolitizovaném světě. Poněkud paradoxně vyjádřil tuto myšlenku i suverénní „vítěz“ průzkumu, prezident Pavel. Ten dostal více „hlasů“ než všichni ostatní, současní i dřívější politici, dohromady téměř 30 %, což je o jeden řád více než například pánové Babiš či Okamura, nicméně Babiš je vzorem pro stejný počet dotázaných jako Masaryk, což bych snad ani nechtěl komentovat. Na druhou stranu je to podobný výsledek jako v případě Arnolda Schwarzeneggra, Karla Gotta, Zdeňka Svěráka a Keanu Reevese. O něco hůře „dopadl“ Ježíš Kristus a obecně jen 3 % respondentů označilo za svůj vzor nějakého duchovního.

To asi také o něčem svědčí. V Polsku by možná průzkumu vévodili bibličtí i současní duchovní vůdci, a tak by to třeba bylo i v islámském, buddhistickém či hinduistickém světě. Pokud náš průzkum vypovídá snad jen o naší dle mého soudu nepatřičné fascinaci politikou a politiky, přišlo by mi zajímavé, jak by se v takové anketě vyjádřili třeba Američané. Označili by za svůj vzor šílence, kterého si před rokem zvolili za prezidenta? Tímto oslím můstkem se dostávám k tomu, že si někdy vůbec neumíme představit, jak je možné, aby se velká nebo dokonce většinová část národa přiklonila k někomu, pro nás naprosto nepředstavitelnému. Ale je to tak, vždyť je pro nás v politice Babiš srovnatelným vzorem jako Masaryk!