Kdo je arogantnější

A je to tady zase. Čekáme na další aféru z Hradu jako na nový díl našeho oblíbeného seriálu. A nečekáme nikdy dlouho. Tento díl má trochu charakter reprízy, ale po dvou letech se to snese, ne?

Pravidlem je už i to, že ve všeobecném mediálním humbuku unikne podstata věci. I v tomto případě je velmi prostá. Má ten či onen představitel státu, který někoho jmenuje, o jmenování rozhodovat, nebo jen provést formální akt?

Odmysleme si na chvíli, kdo je prezidentem a představme si státem zřízenou a státem financovanou instituci, která si zvolí své „funkcionáře“ a stát do toho nemá co mluvit. Potažmo  do toho nemá co mluvit ani občan, z jehož daní je instituce financována. Takto si to představují akademici. Já si to takto nepředstavuji. Nemusí se mi líbit, kdo mě v tomto procesu zastupuje, ale je-li demokraticky zvolen a Ústavou k tomu aktu určen, těžko něco namítat.

Přiznám se, že mě nedávná reakce akademické obce rozladila. Těžko někdo jiný než sami akademici může posuzovat odborné kvality navrhovaných profesorů a procesní záležitosti, ale v případě morální způsobilosti to tak jasné už není. Přitom osobnostní a morální profil učitele, tím spíše profesora, je, myslím, ještě důležitější, než ten odborný. (K tomu, aby někdo v dnešní době byl špičkovým odborníkem, nemusí být, a často také není, profesorem.) Chtě nechtě bychom asi měli respektovat názor, že se mnohým z nás nelíbí, je-li profesorem gay aktivista nebo bývalý politruk. V tom prvním případě mi to osobně nevadí a v druhém nemám dostatek informací.  Pokud je někdo má, měl by je předložit (a neměl by je čtvrt roku hledat).

Jinými slovy, je mi docela jedno, jestli nějaký „manažer státní firmy“ (třeba i ministr) má pošramocenou minulost nebo kontroverzní přítomnost, ale v případě univerzitních profesorů mi to jedno není. Ti mají být v našem degradujícím školství zosobněním důstojnosti a morální bezúhonnosti. Je-li to tak u všech navrhovaných, nevím, ale soudě podle reakcí, mám pochybnosti, zdali je to tak u jejich navrhovatelů.

Celá záležitost má však snadné řešení. Problémem je přece arogantní a samolibý prezident. Že by mohli být arogantní a samolibí i důstojní akademici? Koho by to, prosím vás, napadlo?