Kartágo musí být zničeno – do zítra

Jenom největší „borci“ na této planetě v historii usilovali o vyhlazení celých civilizací. Namátkou: Čingischán, Tamerlán nebo Adolf Hitler. Připojí se k nim Donald Trump?

Ten starověký příměr pro aktuální válečné události moc nesedí. Amerika není římská republika (Res Publica Romana), to byl totiž vrcholně demokratický stát, o jehož politice rozhodoval Senát, Trump není Cato, přestože mi jeho slova o totální likvidaci Íránu připomněla zarputilost populárního senátora, jehož přání nakonec uskutečnil vojevůdce Publius Cornelius Scipio, a konečně Kartágo není Írán, protože to Řím reálně ohrožovalo a motivem války byla nadvláda nad Středomořím, kdežto v aktuálním konfliktu se o územních ziscích asi mluvit nedá.

Římané Kartágo opravdu nakonec srovnali se zemí a podle legendy území zasypali solí, aby tam ani půda nerodila, což by se dalo srovnat s novodobým chemickým nebo radioaktivním zamořením. Nicméně jenom největší „borci“ na této planetě usilovali o vyhlazení celých civilizací. Namátkou zmínění Cato se Scipiem, Čingischán, Tamerlán, Napoleon nebo Hitler. Některým se to povedlo zcela, jiným téměř, ovšem žádný z nich to neudělal jenom z rozmaru a nějakého náhlého hnutí mysli. Byli to dobyvatelé z jiných časů a ten posledně jmenovaný bezpochyby šílenec, nicméně i on měl určitý plán, který se mu naštěstí nepodařilo uskutečnit.

Nabízí se pochopitelně mnoho různých, málo lichotivých historických paralel. Pro velmoc nebo stát s velmocenskými ambicemi je potřebnost nepřítele naprosto nezbytná. Dlouhou dobu to pro Ameriku byl Sovětský svaz. To nepřátelství bylo spíše druhotné, vždy šlo hlavně o moc a vliv. Jakmile počal vliv Ruska upadat bylo jasné, že by se z něho stal už jen ten nepřítel. Ale co s nepřítelem, kterého nelze porazit? A tak jsme svědky toho, že se zločinný ruský režim stává pro USA partnerem. V tu chvíli ale ten nepřítel schází. Írán se v tomto ohledu přímo nabídl.

Írán je hodně velký a lidnatý stát, nachází se na strategickém místě, má ropu a zemní plyn, vládne v něm pro civilizovaný svět šílený teokratický režim, podporuje teroristy, ohrožuje Izrael, prý se snaží vyrobit atomovou bombu a je také dostatečně daleko. Existuje snad lepší válečný cíl? Určitě ne, ale jedna věc je nepřítele mít a druhá je ho napadnout a vyhrožovat mu vyhlazením, tedy něčím, co může být s ohledem na jeho obyvatele nazváno genocidou a v každém případě je realizace takové výhrůžky válečným zločinem a její autor se tedy může stát válečným zločincem, kterému tu Nobelovu cenu za mír už asi nikdo nedá.

Války se také většinou nevedou v době, kdy je útočící velmoc konsolidovaná, vnitřně jednotná a ekonomicky prosperující. Je to právě naopak. Přes různá velkohubá prohlášení je Amerika politicky rozpolcená, a i z důvodu idiotské politiky aktuálního establishmentu není ani nikterak prosperující zemí. Navíc má prezidenta, který sice před volbami přesvědčil nadpoloviční část občanů, ale teď s jeho počiny sympatizuje už jen asi třetina Američanů.

Připadá mi, že Evropa, jako by stále věřila, že je to jen zlý sen, ze kterého se probudíme a někdo řekne: „Apríl!“ Popravdě řečeno, těžko se na to mohl někdo připravit. Když se vrátím zpět do dob římské republiky, tak se nám s odstupem staletí jeví ony historické události v reálném čase docela předvídatelné. Zcela nepředvídatelné věci se počaly dít až s nástupem šílených císařů, Nerona či Caliguly. Že by další historická paralela?