Ježíš Kristus byl Slovák!

Slovenština je nejstarším evropským jazykem a před křesťanstvím Svaté říše římské existovalo po tisíce let křesťanství slovenské… a Země je fakt placatá…

Chvíli jsem si říkal, že je to nějaký vtip, „voľáká ohováračka“, bohužel aktuálně zveřejněná pozvánka na učitelský seminář, na kterém se mají probírat tato témata, není první ani jedinou informací o tom, že tyto absurdity berou někteří Slováci zcela vážně.

Dějiny Slovenska jsou ještě pohnutější než ty české. Na části území dnešního Slovenska se rozkládala Sámova říše a Nitranské knížectví, jež bylo knížetem Mojmírem přičleněno k Velkomoravské říši. Od 9. století je tak možné uvažovat o první fázi zrodu slovenské národnosti. Po pádu Velkomoravské říše se tato oblast dostala do područí Maďarů, což vyjma turecké okupace trvalo až do 20. století.

Národní obrození a myšlenky slavismu probudily často i díky českým buditelům ve Slovácích národní sebevědomí, které pak sice trochu utrpělo po vzniku Československé republiky, ve které Slovensko přes všemožnou snahu zůstávalo tou zaostalejší částí státu. Po 2. světové válce zůstalo Slovensko součástí ČSSR a od roku 1969 získalo i formální rovnoprávnost v rámci federace.

Po roce 1989 a po docela trapných tahanicích o název budoucí možné federace nasměrovali političtí představitelé Slovensko k samostatnosti, což se naplnilo v roce 1993. To jsou stručné dějiny Slovenska, přičemž jsem taktně pominul šest let existence fašistického státu, kterýžto však nevznikl z jednoznačné vůle Slováků.

Křesťanství se počalo na Slovensku logicky šířit v dobách Velkomoravské říše, tedy po příchodu slovanských věrozvěstů. Před tím byli všichni na tomto území, stejně jako v Čechách pohané. Více jak tisíciletá nesamostatnost a s tím i boj o národní identitu se musela na Slovácích nutně podepsat. V tomto ohledu se dá ledacos pochopit, nicméně ne úplně všechno.

Zamýšlím-li se nad nacionálními vášněmi, které jsou v řadě zemí úspěšně rozdmýchávány, jsou jejich příčinou často určité komplexy vzniklé právě ztrátou území, nesamostatností, područím, zaostalostí v rámci vícenárodních států apod. Řekl bych, že právě nacionalismus může část společnosti přivést k absurdním nárokům, představám i k úplným fantasmagoriím. A když se do toho zapojí i politická reprezentace, neštěstí je dokonáno.

Zde popsaný příklad působí spíše jen úsměvně, nicméně na Slovensku se dějí věci, které rozhodně úsměvné nejsou. Inklinace k ruskému zločinnému režimu, odpoutávání se od evropských struktur a nedemokratický vývoj v zemi mohou dle mého soudu Slovensku jen uškodit. Konečně už rozdělení republiky, které iniciovali Slováci, oba státy poškodilo, nicméně Slovensko asi o něco více.

Aby nedošlo k omylu, mám Slovensko rád, strávil jsem tam spoustu času a měl jsem tam mnoho přátel. Stále Slovensko niterně považuji za součást své vlasti, a proto mi není lhostejné, co se tam děje.

Abych trochu odlehčil toto poněkud tragikomické téma, uvedu v souvislosti s Ježíšem – Slovákem říkanku, kterou jsem z pro mě ne zcela vysvětlitelných důvodů slýchal:

Odkiaľ si?

Z Trebišova!

Odtiaľ matka Ježišova!

Že by na tom, vážně něco bylo? Asi bych se měl přihlásit na ten seminář 😊

https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_Slovenska