Jede vláček Drahoráček do stanice "Hradčanská", Zemák má konečnou v Novém Veselí

Jede vláček Drahoráček, kolik vozů asi má? Asi tak kolem sedmdesáti by to mohlo být. A bude to tím, že má dvě lokomotivy. Ty sice nijak nekooperují, ale jinak asi mohou většinou vézt vagónky se stejnými pasažéry. 

Když jsem 15. února tohoto roku uveřejnil blog s názvem „Drahoráček“, ve kterém jsem vyjádřil názor, že Miloš Zeman je k poražení duem Drahoš - Horáček (tedy, že jeden z této dvojice postoupí do druhého kola se Zemanem a voliči neúspěšného kandidáta podpoří toho úspěšného), smáli se mi mnozí, že nemá absolutně šanci někdo, koho oni vůbec neznají, tedy profesor Drahoš, potažmo někdo, koho nezná ani pan prezident, který jinak zná všechno, čímž byl myšlen Michal Horáček. Skutečnost, že Jiří Drahoš nebyl mimo akademickou obec příliš známý, evidentně ničemu nevadí, a že by někdo s rozhledem Miloše Zemana neznal Michala Horáčka, byl pouze účelový žvást.

Jak se ukazuje, byl jsem zbytečně opatrný, protože je patrné, že šanci mají oba výše uvedení pánové, a to i každý zvlášť. Nechci se opájet idylickou představou, že oba porazí Miloše Zemana v prvním kole a druhé kolo se tak stane místo vyhroceného „bratrovražedného boje“, jako před pěti lety, poklidnou volbou lidí, pro které jsou přes vlastní preference oba kandidáti vcelku přijatelní. Bylo by to jistě dobré i pro společenské klima, protože po minulé volbě se polarizovala společnost v jakémsi hypotetickém poměru 45:55, přičemž si myslím, že leckdo z těch 55% si po čase trhal vlasy na hlavě.

Průzkumy se vyvíjí, a také různí, ale jeden nedávný, docela sofistikovaný mě zaujal, protože zajímavě rozebírá současnou situaci. Podle něho má:

Miloš Zeman asi 12% skalních příznivců a 21%  jemu nakloněných voličů, ale pro 22% voličů je zcela nepřijatelný a dalších 24% voličů ho přímo nenávidí. Zbylých cca 20% jsou neutrální a nerozhodní lidé.

Jiří Drahoš má podobné množství skalních příznivců i těch vlažných podporovatelů, ale místo 46% Zemanových odpůrců jich má úhrnem pouze 12%, což přesně odpovídá procentům Zemanova fanklubu. Neuzrálně se k němu staví přes 50% respondentů.

Michal Horáček má menší počet skalních příznivců než oba pánové, ale nepřijatelný je jen pro cca 20% voličů, což je necelá polovina zásadních odpůrců současného prezidenta. Neutrálně se k němu staví taktéž kolem 50% respondentů.

Nechci na základě tohoto průzkumu spekulovat o výsledcích voleb, které jsou ještě daleko, ale zcela zásadní je pro mě to, že by se neměl stát prezidentem někdo, kdo je skoro pro polovinu občanů zcela nepřijatelný. Prezident nemusí být milován a obdivován, nemusí být zakládány nějaké strany jeho přátel, jeho fanynky nemusí omdlévat při pronášení jeho mouder a fanoušci nemusí prezidentovu čest hájit s nasazením vlastního života. Prezident by měl být pouze pro drtivou většinu národa přijatelný, nemusí vždy vyjadřovat názor většiny občanů (a má-li trochu cti v těle, ani vždy nemůže), může být předmětem vtipů a narážek, může být někomu i občas protivný, ale neměl by být velkou částí občanů nenáviděný.

Chápu, že se řada lidí radovala, a raduje stále, že na Pražském hradě není žádná leklá ryba, že díky prezidentovým kontroverzím se stále něco děje, ale upřímně, čeho je moc, toho je příliš. Prezident stárne a patrně i díky svému zdravotnímu stavu ztrácí glanc a vtip, a to co se z Hradu line, je spíše smutné, než zábavné. Jinými slovy pro mě osobně by mohl být zase nějaký čas prezidentem důstojný suchar, případně důstojný bohém, což by byl určitý pomyslný návrat k prvnímu českému prezidentovi. Naopak neměl by tam setrvávat nedůstojný ješita, intrikán a žvanil, jehož mezinárodní kredit je založen na tom, že se podbízí těm, které většina demokratického světa vnímá v lepším případě jako problematické osobnosti a režimy.