Je to komunista, ale jinak snad slušný člověk

Jaké mám emoce při spojení KSČM s ČSSD a SPD-SPO proti ANO, mám teď na mysli novou koalici v Ústeckém kraji? Inu, asi takové, jako kdyby se spojilo ANO s KSČM a s SPD-SPO proti ČSSD nebo vznikla jakákoli jiná koalice těchto stran.

Na vesnici se to tak nebere. Tam v radě zasednou lidi různých politických názorů, protože kanalizace, chodníky a mateřská škola nejsou ani levicové, ani pravicové. Volí se lidé, které jejich voliči znají a mají k nim určitou důvěru. Ústecký kraj není vesnice, ale svým způsobem to může fungovat podobně, přestože tlak z center politických stran je nesrovnatelný. Kdyby na tom nezáleželo na kraji, mohli bychom nakonec říci, že na tom nezáleží vlastně nikde. Ani v Praze, ani v Parlamentu. Všichni by se nakonec měli dohodnout a společně pracovat pro „dobro své země“.

To je pochopitelně už pustá teorie a nejen v Parlamentu. Trochu to souvisí s názvem této úvahy. Upřímně nevím, jestli bych volil vesnického starostu, kdybych o něm věděl, že jezdí na ideologické konference, kde se s úctou vzpomíná na Klementa Gottwalda a jeho sovětské vzory, a to i přesto, kdyby onen starosta nelhal, nekradl, choval se hezky k rodině i k sousedům a byl pro funkci odborně způsobilý. Asi bych měl dilema, kdyby třeba jeho protikandidát byl se mnou ideově zajedno, ale o jeho morálním profilu bych měl pochybnosti.  Vždy se mi v této souvislosti vybaví nacističtí pohlaváři jako vzorní manželé a otcové rodin, ve svém okolí oblíbení a respektovaní lidé.  Naopak nejeden mnou obdivovaný bojovník za svobodu byl ve svém soukromí zvíře. Jak z toho ven?

Volič vždy řešit taková dilemata nemusí, ale může. Může preferovat politickou stranu, ale nesnášet některé členy jejího vedení nebo samotného předsedu a obráceně. Jako pravicový volič s tím mám problém docela aktuální a měl jsem ho i dříve třeba v souvislosti s lidmi jako Topolánek, Bém a konečně i Klaus, kterému jsem byl v počátku jeho kariéry ochoten leccos prominout, ale později už moc ne.

Taková úvaha do jisté míry evokuje skutečnost, že stranická sympatizace hodně souvisí s původním významem toho slova. Rozhodují často emoce. Ty rozhodují, ať chceme, či nechceme, i u lidí, kteří nad tím přemýšlí, zvažují a porovnávají. Osobní sympatie a antipatie jsou velmi silný fenomén. Ty hrají zásadní roli ve všech volbách, a to si dovolím říci, o to více, o co jsou kde voliči povrchnější. Americké volby vyhrávají charizmatičtí a v obecném smyslu hezcí muži. Kennedy, Carter, Reagan, Obama. Žádní tlusťoši, prckové, žádné odchylky od standardu, žádná komplikovaná dlouhá jména. Kdyby byla Hillary o dvacet let mladší, neměla by asi tak vážnou současnou konkurenci. Jinde jsou voliči asi přemýšlivější a zohledňují více různých kritérii.

To jsem však odbočil od ústecké krajské koalice docela daleko. Hejtmanem tam bude s největší pravděpodobností opět komunista Bubeníček. Vezmu-li v potaz to, co se k jeho osobě dá dohledat, podle obecných kritérií je to slušný a schopný člověk...a kovaný komunista, potažmo předrevoluční komunistický funkcionář. Je taková volba dobrá nebo špatná? Emocionálně je mi komunista z duše protivný, rozumově je to tak padesát na padesát. Hejtmanem by měl být slušný a schopný člověk, ale koalice s komunisty by vznikat dle mého soudu v případě stran, které se etablují jako demokratické, asi neměly.

To dilema tady zjevně nerozčísnu. Zůstanu tím, kdo bude kolem sebe lidi posuzovat, s nimi se scházet a přátelit bez ohledu na jejich politickou orientaci, ale zůstanu také tím, kdo bude mimo jiné jednoznačně zohledňovat politickou orientaci příslušných politiků. Všech s výjimkou prezidenta. Tam bych si naopak přál někoho co nejméně stranicky podbarveného.