Je příroda místem extrémně nebezpečným?

Mohlo by se zdát, že ano. Medvědi, vlci, divocí kanci, hadi, štíři, pavouci, jedovatí brouci a ploštice, včely vosy, sršně, klíšťata, komáři a teď navíc i „mozkožrouti“.

Cesta kolem Česka za 80 dní

10. INTERMEZZO: Je příroda místem extrémně nebezpečným?

Když je člověk celé dny v přírodě sám (tedy v mém případě ne sám, ale bez lidského parťáka) má dost času na různé úvahy. Velkou část dětství jsem prožil na samotě a v okolních kopcích, skalách a lesích, asi proto mi od té doby přijde příroda jako bezpečné místo. Naopak velkoměsto, ve kterém jsem byl posléze nucen dlouho žít, se mi jevilo a jeví jako místo nehostinné a potenciálně nebezpečné. A ono to tak asi i zcela objektivně bude.

Žijeme však v mediálním světě. Kousne-li včera večer nějaká paryba na druhé straně zeměkoule někoho do zadku (to trochu zlehčuji), dnes ráno si to jako žhavou novinku přečteme na titulní straně všech informačních portálů. Podobné je to s útokem medvěda u našich sousedů. Lze říci, že veškeré střety člověka s divokými zvířaty a nástrahami přírody jsou velmi mediálně zajímavé. A to je prosím řeč o místě v srdci Evropy. Co potom takoví Australáci se svou galerií opravdu jedovatých hadů, pavouků, medúz, jedovatých ryb, lidožravých žraloků a mořských krokodýlů?

Ne snad, že by neexistovala nebezpečná zvířata, ale ta, která nám obecně nahání hrůzu, jako jsou žraloci, hadi či šelmy, nás ohrožují poměrně zřídka, ačkoli by se to díky té mediální masáži mohlo tak jevit. Nejvíce úmrtí na světě, a to s náskokem několika řádů, způsobují ta nejmenší „zvířátka“ – hmyzem a jinými bezobratlovci přenášené mikroorganismy. Bezkonkurenčně nejnebezpečnějším zvířetem u nás není zatoulaný medvěd, lidem se vyhýbající vlk, relativně vzácná zmije, ale klíště přenášející poměrně fatální nemoci, kterými nejsou jen borelióza a encefalitida, ale i vzácnější nemoci, jako je babezióza, tularémie, anaplazmóza a bartonellóza. I u nás mohou některé vážné nemoci přenášet komáři či blechy.

Dříve v Evropě a stále mnohde na světě je přenašečem vážných nemocí, zvláště moru (bakterie Yersinia pestis) blecha (Xenopsylla cheopis). Téměř půl milionu lidí zemře ročně na malárii, kterou způsobuje prvok (Plasmodium), kterého přenáší komáři (rod Anopheles). Uvádí se, že malárie byla příčinou úmrtí až poloviny lidí, co kdy žili na planetě. Další metlou zvláště v subsaharské Africe je spavá nemoc – trypanozomiáza způsobená bičíkovci (rod Trypanosoma) a přenášená „populární“ mouchou tse – tse (Glossina), přičemž existuje i jihoamerická obdoba. V tropických a subtropických oblastech pak různé druhy hmyzu, především komárů přenáší mnoho vážných onemocnění, je to např. africká klíšťová horečka, chikungunya, horečka oropouche, horečka papatači, krymsko-konžská hemoragická horečka, západonilská horečka, zika či leishmanióza.

V České republice se nevyskytuje žádný „standardně“ život ohrožující „hmyzoun“, respektive členovec, přestože prakticky všichni pavouci disponují určitým množstvím jedu, jedovaté jsou některé ploštice (Heteroptera), řada příslušníků blanokřídlého hmyzu (Hymenoptera) má žihadlo, a dokonce existuje několik druhů brouků (Coleoptera) vylučujících pasivně toxin (kantharidin). Vzácně se u nás vyskytuje i štír (Štír kýlnatý Euscorpius tergestinus), ale ani ten není nikterak nebezpečný.

Jed obsahují podkožní žlázy ropuch (rod Bufo) a mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), ale asi málokoho napadne tyto obojživelníky olizovat, což je asi jediný způsob, jak se regulérně otrávit. Jediným naším jedovatým hadem je, jak známo, zmije obecná (Vipera berus), jejíž kousnutí není pro zdravého člověka smrtelné, pro dospělého ani nebezpečné, navíc málokdy se „poštěstí“, aby zmije při obranném výpadu uvolnila celý obsah jedových žláz, častěji neuvolní téměř žádný. Pochopitelně v nebezpečí jsou lidé alergičtí, ale ti jsou při kontaktu se „svým“ alergenem v ohrožení vždy. Kousnutí zvířetem může být samozřejmě také zdrojem infekce.

Chápu, že jedno napadení žralokem v Hurghadě je větší senzací než tisíce nakažených západonilskou horečkou a stovky lidí, kteří tomuto onemocnění ročně v této oblasti podlehnou. Obdobným paradoxem může být tuzemský příklad medvěd versus klíště. Řekl bych, že obavy by měly mít racionální podstatu. Jsem stále přesvědčen, že město a příměstské oblasti jsou nebezpečnějším místem než divoká příroda, že dopravní prostředky a místa, kde se pohybují, přináší větší rizika než místa, kde žijí i relativně nebezpečná zvířata.

Problémem je skutečnost, že člověk si navykl žít ve své technosféře, ve které se také umí chovat a s riziky s tím spojenými jaksi počítá. Dáváme pozor, aby nás nic nepřejelo a sami jsme nehavarovali, a i když se to docela často stává, jsme s tím tak nějak smíření. V přírodě se naopak většina z nás správně chovat neumí, čímž se jinak minimální rizika trochu navyšují. Normálně nechodíme po dálnici, ale jdeme do míst, kde medvědice vyvádí mladé. Minimum lidí se očkovat proti encefalitidě a tak dále a tak podobně.

Závěrem je třeba zmínit toho vůbec nejnebezpečnějšího živočicha, kterým je sám člověk. Nikdo a nic nezpůsobuje lidem tolik zlého jako jiní lidé. Zločinci, devianti, váleční štváči (to je to samé), narkomani, lidé s osobnostními poruchami a lidé fatálně nezodpovědní způsobují mnohanásobně více běd než všechna nebezpečná zvířata dohromady. Paradoxně právě příroda (čím divočejší, tím lépe) nás do jisté míry chrání před jinými lidmi. Řekl bych, že na vrcholcích hor moc zločinců a deviantů nepotkáte, což se o městě asi říci nedá.

Nejnovějším strašákem je „mozkožrout“. Jediný vzácný případ úmrtí po napadení člověka amébou naeglerií zhoubnou (Naeglerie fowleri) způsobuje, jak jsem se mohl přesvědčit, že se někteří lidé už nechtějí v přírodě koupat. Titíž lidé však beze strachu nasednou do auta a vyrazí na D1. Nechci bagatelizovat různá nebezpečí ani navádět k neopatrnosti, jen si myslím, že by člověk měl k této problematice přistupovat s otevřenou myslí a uvažovat racionálně, nikoli pod tlakem emocí, které vyvolávají ony senzační zprávy. S takovým přístupem záhy zjistíte, že příroda je vlastně místem extrémně bezpečným.