Je hnutí Duha teroristická organizace?

Říci se dá cokoli, třeba že je Filip Turek neonacista a Petr Macinka to, co vás napadne, když uslyšíte z jeho úst nějakou provokaci nebo uvidíte ten jeho „milý“ úsměv.

Na tomto světě existují ekoteroristé i neonacisté, stejně tak lidé všemožných názorů, kteří na sebe různými kontroverzními pózami, výroky i skutky strhávají mediální pozornost. Filip Turek asi žádný neonacista není, je to jenom narcis, který zjistil, že mu mimo jiné právě tato kontroverze zaručí mediální zájem. O tom, kým je, či není Petr Macinka, si každý může udělat obrázek sám. Na každý pád teroristickou organizací není ani hnutí Duha.

Myslím, že i poučený šimpanz chápe význam slova „terorismus“, tím spíše by mu měl rozumět i šéf české diplomacie. Ten ho patrně zná nebo si definici dovede najít, ale má ve zvyku svým žvaněním, a nejen žvaněním, provokovat. Mimořádně trapné a směšné jsou i okolnosti tohoto výroku. Hájil totiž slova svého souputníka, který na svém facebooku uvedl takovou snůšku lží a pitomostí, že se tomu ani nechce věřit. Ten totiž vyhrožoval hnutí Duha a jiným ekologickým organizacím, že jim z pozice jakéhosi místopředsedy Rady Státního fondu životního prostředí sebere dotace. Zapomněl však, že na rozdíl od některých jeho příznivců nejsou novináři ani běžní občané negramoti a snadno si zjistí, že: ona rada je jen odborným poradním orgánem bez jakýchkoli pravomocí (doteď žádného místopředsedu logicky neměla), dotacemi ekologům se vůbec nezaobírá, a navíc příslušné dotace MŽP už vyplaceny byly.

Nazvat někoho teroristou není jen tak. Jasně, je možné to použít jako nadsázku, ale je-li někdo členem vlády a poslancem, měl by přemýšlet o tom, co říká. Hnutí Duha je ekologická organizace založená v roce 1989, která má za sebou kromě kontroverzních a sporných počinů daleko větší množství obecně pozitivních aktivit, za které by ji měla být společnost spíše vděčná. Ne každý musí být s postoji a aktivitami hnutí zajedno. Je normální, že lidé mají různé názory a hlavně preference. Pro někoho jsou volně žijící zvířata a rostliny v co nejméně dotčené přírodě a stav životního prostředí důležitější než osobní pohodlí, podnikatelské aktivity a různé benefity, pro jiné je to právě naopak.

V obou těchto pomyslných táborech se najdou extrémy. I to je normální. Ve zdravém systému by mělo dojít ke kompromisu, přičemž si ho asi každý představuje trochu jinde. Osobně si myslím, že by zodpovědný občan jako jednotlivec měl být spíše na straně ekologů, protože se jako onen „veřejný zájem“ často označují počiny, které přírodu ničí a životní prostředí zhoršují. Důvod je prostý, byznys ve snaze generovat zisk a minimalizovat náklady jde téměř vždy proti ochraně životního prostředí. Enviromentální politika přináší většinou jen výdaje a různé komplikace, ale její smysl je jasný. Problém nastane jen tehdy, když se ze zelené politiky stane ideologie a pak i „ekobyznys“. To se bohužel i na evropské bázi také stalo a tato diskreditace enviromentalismu způsobila učiněnou katastrofu. Konečně i veskrze pozitivní a rozumný původní smysl Green Dealu, který je aktuálně prezentován jako zločinná ideologie, je toho zářným příkladem.

Kvůli různým fanatikům jsou v této atmosféře biologové a klimatologové označováni za pomatence, svéprávní a nikterak radikální aktivisté za ekoteroristy a část společnosti tomu tleská. Hnutí Duha bylo například nařčeno ze záplav na Bruntálsku v roce 2024, neboť jeho členové vystupovali proti stavbě přehrady. Ve sprše kritiky už jaksi zaniklo, že odborníci oslovení hnutím navrhovali místo velké přehrady malá vodní díla, poldry a úpravy, které by byly dle jejich názoru efektivnější, levnější, a hlavně pro přírodu šetrnější. Já neumím vyhodnotit, která varianta je lepší, ale je jisté, že v tomto a ve všech podobných případech se střetávají různé zájmy a priority. Vždy je to nakonec na politickém rozhodnutí, ale politici nedisponující příslušnou odborností by měli v prvé řadě naslouchat nezávislým odborníkům. Aktuálně je to zcela opačně. Zásadní rozhodnutí dělají a hodlají dělat nedovzdělaní amatéři, kteří krmí veřejnost pavědeckými názory, a činnost instituce se řídí jejich osobními zájmy.

Jak už jsem uvedl, existují skuteční ekoteroristé a fanatici schopní ledasčeho, ale řada i zdánlivě kontroverzních akcí ekologických aktivistů má právě skrze kontroverze vyvolat mediální zájem. Zájem společnosti o něco, o čem by se jinak lidé dozvěděli pozdě nebo vůbec. Nemohu říci, že bych se ztotožňoval se vším, co různí aktivisté dělají, ale ze seriózních zdrojů se lze dozvědět, že ty obecně dobré počiny výrazně převyšují ty problematické. Na každý pád je podstatou terorismu teror, tedy sabotáže, násilné skutky páchané na osobách a vytváření atmosféry strachu. To, že se třeba lidé s určitým pohledem na svět přiváží k mnohasetletým stromům, které chce někdo bezdůvodně nebo jen z rozmaru či ziskuchtivosti porazit, to není teror, ale spíše jen zoufalý pokus zamezit něčemu v situaci, kdy selhávají standardní metody.

Trochu odbočuji, ale v této souvislosti si vybavuji aktivity hnutí Greenpeace, na které velká část společnosti nahlíží kriticky. Tak tohle hnutí se už před mnoha lety jako jediný subjekt počalo zabývat ekologickou katastrofou naprosto šíleného rozsahu v deltě Nigeru. Celý svět několik desetiletí v klidu přihlížel, jak firma Shell páchá ekologický zločin, tedy totální devastaci území většího než Česko, kde se kromě již neexistující přírody nachází více jak 30 miliónů lidí. Až po aktivitách Greenpeace si svět uvědomil, jaká zvěrstva je nadnárodní firma kvůli zisku schopná spáchat. Mimo to aktivisté Greenpeace vystupovali proti jaderným pokusům, aktivitám v Antarktidě i Arktidě, likvidaci deštných pralesů, masakrování velryb a drakonickému rybolovu obecně. Nemusí se nám líbit jejich metody, ale řekl bych, že soudný člověk chápe, že se v mnoha ohledech, podobách a na mnoha místech planety i naší zemičky děje něco veskrze špatného, čemu je třeba zamezit, ale oficiální struktury to jaksi neřeší.

Je to prosté. Pokud existují lidé, firmy i státní orgány, pro které jsou ekonomické zájmy, osobní i společenské, přednější než ochrana přírody a životního prostředí, kteréžto jsou pro ně jen překážkou pro byznys a pohodlný život občanů (tedy voličů), tak jako protiváha musí existovat organizace sdružující lidi, kteří mají zcela opačné smýšlení. Logicky z toho důvodu, aby k nějakým kompromisům dojít vůbec mohlo. Stát by v této oblasti mělo reprezentovat MŽP. Pokud ho řídí lidé ze strany, která přírodu a životní prostředí chránit nechce a fakticky usiluje o opak, a její představitelé dělají z ochránců přírody zločince, z ekologů škůdce a z vědců nějaké pomatence, pak je asi něco špatně. To je jako by resort obrany řídili ti, co chtějí zrušit armádu nebo zdravotnictví ovládli hrobaři.

https://tn.nova.cz/video/11081-tn-live-do-hloubky/540613-turek-pohrozil-hnuti-duha-nedostanete-ani-korunu-rekl

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2808170

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/hnuti-duha-se-brani-narceni-z-terorismu-a-hrozi-macinkovi-zalobou.A260404_150923_domaci_Ichuc