Je dobré, když se lidé, kteří mají pochybné cíle, rozchází ve způsobu jak jich dosáhnout

A platí to jak pro neetické a nezákonné cíle deklarované, tak pro cíle skutečné, podstatou kterých jsou pouze osobní ambice, pro jejichž naplnění se náramně hodí aktuální situace. Ty se také stanou počátkem konce BPI.

Před časem jsem vyjadřoval názor: nechme je být, pokoušou se sami. Jsem rád, že na tato slova dochází. Musím však s lítostí konstatovat, že k naplnění takového proroctví nejsou třeba ani věštecké schopnosti, ani nikterak bystrý politologický úsudek. Politická síla, jejímž cílem je něco zcela nereálného, palivem nabádání k nenávisti a pravými pohnutkami jejích vůdců jinak zcela nerealizovatelný vstup do politiky, by neměla v normálně fungující společnosti ani zakotvit, natož dlouhodobě přežívat, nebo snad dokonce zažívat volební úspěch.

Historie je plná takových neúspěchů a státy, kde byla taková hnutí déle úspěšná, měly (nebo mají) nějaké zásadní společenské problémy. Ne snad, že bychom u nás neměli žádné potíže, ale žádný zásadní problém v oblasti islámu a migrace nás nepostihuje, a nic nenasvědčuje tomu, že by měl. To co je třeba u nás řešit, a platí to asi i pro nám podobné státy obecně, jsou pouze pragmatické, technické postupy, jak zamezit nekontrolovanému přísunu uprchlíků, a jak stávajícím cizincům nastavit důstojné, ale naše zákony a společenské normy akceptující podmínky pro život.

Nejsme v situaci zemí s milionovými neintegrovanými muslimskými komunitami, jejichž někteří příslušníci se z mnoha různých důvodů radikalizují, a není žádný rozumný důvod se takovou zemí stát. A opačně, můžeme integrovat (a již jsme úspěšně integrovali) omezené množství vhodných cizinců z různých národů a různých náboženství. K tomu nepotřebujeme žádné Konvičky, ale stejně tak ani žádné blouznivce, kteří si myslí, že Evropa měla být nějakým multikulturním hřištěm bez pravidel. Ono totiž, jak se docela jasně ukazuje, takové „hřiště“ nepřináší dlouhodobě nic pozitivního ani pro ty, kteří by za takových podmínek tady žili. Myslím, že k tomu nepotřebujeme ani prezidenta, který se v této oblasti chová jako aktivista. Naopak potřebujeme, a nejsem si jistý, jestli se nám jich dostává, politiky s chladnou hlavou, pragmatickým přístupem a takovou etickou výbavou, jaká by měla být běžná pro civilizovanou zemi ve 21.století.