Jaký je rozdíl mezi Krymem a Kosovem?

Prý žádný. Evropská unie to tak chybně měří dvojím metrem. Já bych řekl, že je to jako rozdíl mezi virózou a ožralstvím, při troše fantazie, s vírou a s notnou dávkou publicity to může vypadat podobně. Ale není to ani podobné.

Na úvod je asi vhodné uvést, že na dvojí metr EU v přístupu k událostem v Kosovu a k anexi Krymu upozornil Miloš Zeman v rozhovoru pro agenturu TASS (Telegrafní agentura Sovětského svazu)* před svou návštěvou Sovětského svazu (už se má říká Rusko, ale ten původní název je asi případnější, což je patrné i z názvu té agentury). Nemíním v tomto článku rozebírat, proč něco takového říká český prezident, chci zde pouze porovnat ony události na základě faktů, a ne jako projev rektálního horolezectví přes Kremelskou zeď.

Když se podívám na obě události nejdříve velmi obecně, nenapadá mě, v čem by tak asi mohly být pro někoho podobné. V případě války v Kosovu se jednalo o konflikt uvnitř samostatného suverénního státu – Svazové republiky Jugoslávie, kde proti sobě po oboustranných incidentech stanuly v provincii Kosovo armáda Svazové republiky Jugoslávie a Kosovská osvobozenecká armáda a zasáhlo tam nadnárodní organizace bez jakýchkoli územních nároků. V druhém případě vojska jednoho suverénního státu obsadila území jiného suverénního státu, tedy proběhla tzv. anexe. V tomto místě bych tak mohl článek ukončit s konstatováním, že srovnávat tyto události je hovadina.

Podívejme se na to ale podrobněji, nějaký podobný prvek třeba najdeme. Kosovo získalo v roce 1990 status federativní republiky v rámci SFRJ a o rok později vyhlásilo nezávislost, kterou však federální vláda neuznala, protože byla v rozporu s Ústavou. (V tomto ohledu to je velmi podobné s aktuální situací v Katalánsku, pochopitelně bez těch etnických konfliktů). Následně Kosovská osvobozenecká armáda započala s teroristickými útoky a s provokacemi proti kosovským Srbům i kosovským Albáncům, kteří v té době byli ještě větší měrou na straně federálních sil. Postupně se v Kosovu rozhořel konflikt, který byť vyvolaný separatisty, měl nakonec za následek bezprecedentní násilí páchané jugoslávskou armádou na civilním obyvatelstvu. V té době (1998) se USA a NATO od celé záležitosti distancovaly, NATO zasáhlo až v březnu 1999, kdy už občanská válka se zvěrstvy na obou stranách nešla diplomatickou cestou zastavit. Vojenská operace byla namířena proti Srbsku, které v červnu téhož roku stáhlo svá vojska z Kosova a toto území přešlo pod mezinárodní správu. Hodnocení těchto událostí je komplikované. Mezinárodní společenství zasáhlo zcela jistě pozdě, letecké útoky nebyly díky vetu v OSN ze strany Ruska a Číny zcela legitimní a byly vedeny jen proti jedné straně. Na druhou stranu bylo zamezeno rozšíření konfliktu a pravděpodobně i dalším velkým ztrátám na životech civilního obyvatelstva. **

Obsazení Krymu Ruskem nepředcházely žádné významné národnostní ani etnické nepokoje, ani referendum, které by vyjádřilo vůli ruského obyvatelstva na poloostrově. Byla to spíše reakce na změnu kursu Ukrajiny směrem k EU po pádu Janukovyčova režimu. Na Krymu sice proběhly demonstrace prorusky orientované většiny, ale nedošlo k žádným ozbrojeným konfliktům. V únoru 2014 klíčové objekty na Krymu náhle obsadili neoznačení příslušníci ruských speciálních sil a následně došlo v rychlém sledu k přeobsazení krymského parlamentu a ustanovení nové vlády. Ta popřela legitimitu ukrajinské vlády a naopak potvrdila připojení k Rusku. Posléze obsadila Krym regulérní armáda a ve vyhlášeném referendu většina obyvatel souhlasila s připojením k Rusku. Anexe Krymu proběhla vcelku pokojně, ale byla zcela v rozporu s mezinárodním právem. Byl to také pouze mocenský počin, protože obyvatelé Krymu nebyli v žádném bezprostředním ohrožení ze strany Ukrajiny. Jinými slovy se mohl Krym připojit k Rusku na základě vůle jeho obyvatel a po finančním vyrovnání, a to postupným procesem.

Ptám se tedy znovu: kde hledat ony podobnosti a onen dvojí metr? Podobnost v podobě selhání se nabízí v tom, že v počátcích konfliktu v Kosovu mezinárodní společenství reagovalo opožděně a v případě Ukrajiny EU naopak příliš aktivně podporovala ukrajinský převrat, což vyvolalo nelibost u prorusky orientovaného obyvatelstva a Ruska samotného, které cítilo ohrožení ve své zájmové oblasti. Angažovanost nadnárodních organizací i samostatných států v řešení konfliktů uvnitř jiného státu je vždy problematická, nicméně svět by neměl nečinně přihlížet bezpráví a násilí páchaném na civilním obyvatelstvu. Na druhou stranu mocenské zásahy států do suverenity jiných států by neměly zůstat nepotrestány a v žádném případě by neměly být relativizovány, a už vůbec ne účelově spojovány s neexistujícími historickými paralelami.  

Poznámky:

*Současný plný název zní: ?????????????? ??????????? ????????? ?????? – ??????????? ????????? ?????????? ?????, česky: Informační tisková agentura Ruska – Telegrafní agentura Sovětského svazu

** Na přelomu roku 1998 a 1999 jsem pobýval v Jugoslávii u svých srbských přátel, těžko mi tak lze podsouvat nějaké protisrbské nebo proseparatistické postoje. Ač jsem se o události v Jugoslávii hodně zajímal a během občanské války i v průběhu náletů NATO jsem mluvil s řadou osobně zainteresovaných lidí, nedovedu dodnes k událostem zaujmout jednoznačné stanovisko, zůstala ve mně asi už do smrti jen hrůza z toho, co dokáže s lidmi udělat „dobře“ podchycená nacionální, rasová a náboženská nenávist.