Jací jsou ti Švýcaři?

No přeci báječní! Žijí v nádherné zemi, jsou bohatí, neutrální, každý rok si ze členů Spolkové rady volí jiného prezidenta a funguje tam ta skvělá přímá demokracie. Prostě ráj na zemi!

Hned v úvodu článku bych rád poděkoval panu Komárkovi, který mě v diskusi pod mým minulým článkem inspiroval k napsání tohoto bloku, který není jen o Švýcarech. Vlastně v něm o ně vůbec nejde. Přesto díky. Jde v něm o to, jak nahlížíme na jiné státy a jejich obyvatele, jakým pro nás mohou být příkladem, ať už pozitivním či odstrašujícím.

Chce-li někdo hodnotit zemi, ve které stráví s cestovní kanceláří deset dnů dovolené, může to být hodnocení poněkud zkreslené. Když se vám na letišti ztratí kufr, okrade vás taxikář, po první večeři strávíte noc na toaletě a deset dnů tam vytrvale prší, budete tu perlu Středomoří (nebo Karibiku) líčit jako peklo na zemi a její obyvatele jako bandu zločinců. Prožijete-li v nějaké zemi delší dobu, můžete být objektivnější, ale já osobně žiji v jedné takové zemi už více jak šedesát let a neumím zcela objektivně posoudit, jestli je ta země vyspělá, prosperující, vzdělaná nebo uměnímilovná. Mohu jenom konstatovat, že se mi líbí a že jí mám rád. A když si vezmu tvrdá, třeba ekonomická data, nic mi to neřekne o tom, jestli jsou zde lidé spokojení, šťastní a třeba k sobě navzájem hodní. To je asi velice individuální.

Ještě horší to bude s určením nějaké národní povahy. Jací jsou Švýcaři? Byl jsem tam několikrát, ale fakt nevím. Vím jistě, že byli druzí na MS v hokeji, které vyhráli Finové, o kterých vím už úplné prd. Srovnávat se Švýcary či Finy je těžké, s Rusy, Číňany, Indy nebo Masaji nemožné, tudíž zcela zbytečné. A jací jsme my? Jsme Švejkové, Hrabalovi pábitelé, Havlové, Klausové, Zemanové, Pavlové? Asi bych si sám na sebe musel udělat vlastní kategorii, stejně jako na každého, koho znám, protože se mi žádný ze zmíněných fenotypů pro ně nehodí.

Abych nepsal úplně destruktivní úvahu, neznamená to, že cosi dílčího z cizích zemí nemůže fungovat jako vzor. Je ovšem třeba vnímat souvislosti a hlavně rozdíly. Miloš Zeman kdysi označil jako náš ekonomický vzor Čínu. Něco tak pitomého bych nečekal od člověka, který sice byl a je charakterově pokřivený, ale rozhodně ne pitomý. Jiná kultura, jiný režim, jiná životní úroveň obyčejných lidí, zkrátka úplně jiné podmínky. Porovnávat se naopak můžeme třeba s Němci, Rakušany či Poláky, ke kterým máme po všech stránkách blízko. V tomto případě mohou přijít na přetřes otázky typu: Proč stále nemáme životní úroveň prvních dvou a progres toho třetího, když máme v zásadě podobné podmínky?

Obecně platí klišé, že si máme za vzor z ciziny brát to dobré a toho špatného se vyvarovat. Bohužel mám pocit, že si v řadě ohledů počínáme právě opačně. Vedle toho, jak už jsem uvedl, jsou státy pro nás jako příklad nepoužitelné, vidím země, které by se snad v něčem použít daly, ale aktuálně v nich probíhá takový proces a taková forma vlády, že bychom se měli hrozit všeho, co od nich někdo odkoukal. Typickým zástupcem takových zemí jsou pro mě Spojené státy. Někdejší vzor demokracie a svobody je aktuálně ukázkou toho, jak snadno a rychle může stát těchto kvalit pozbýt, a tak mi přijde docela šílené se tím inspirovat.

V závěru se přeci jenom vrátím k těm Švýcarům a trochu popřu to, co jsem výše uvedl. Švýcaři nám v řadě ohledů jako vzor sloužit mohou, a to v respektování pravidel a daných norem, ve slušnosti při jednání, v čistotě veřejných prostranství a v mimořádném zájmu o životní prostředí. Aplikovat u nás tyto švýcarské cnosti je však bohužel mnohem těžší než planě snít o jejich jedinečném politickém systému.