Islamistům nepomáháme zamlčováním jejich zločinů, ale podporou režimů, které je podporují.

Jelikož jsem nalezl jakousi neadresnou reakci na svůj článek "Jak bojovat proti terorismu? Ignorovat ho!", jehož myšlenku autor domyslel a překroutil, dovolím si tímto článkem  na blog komunálního politika pana Mítha reagovat. 

Mám osobně vždy trochu "hrůzu" z toho, když jako pravicový volič mám číst článek nějakého pravicového politika, byť jen toho komunálního. Bojím se totiž, že navzdory své orientaci kvůli některým projevům jejích představitelů nebudu schopen třeba ODS volit. 

Pan Míth, které je autorem článku „Islamistům pomáháme zamlčováním jejich zločinů“ si vskutku po svém domyslel a překroutil (patrně tím trénuje na vstup do vysoké politiky) to, co jsem v článku napsal a na rozdíl od toho ignoruje to, s čím je polemizovat složitější, a co je podstatou té úvahy. 

Bojovat proti radikálnímu islámu, ideologickému i reálnému je správné, nikdo to nezpochybňuje, ale také to téměř nikdo nedělá. Třeba americký prezident činí úplný opak. Podstata boje s radikálním islámem, a tím i s terorismem spočívá právě v boji proti této ideologii, proti režimům, států, organizacím i komunitám, které ji provozují a všude po světě propagují a podporují.

Bojovat se proti nim dá, proti radikálním organizacím vojensky a proti režimům politicky a hlavně ekonomicky. Může to být bolestivé a v důsledcích nepopulární, ale je to dle mého soudu správné a hlavně účinné. Podporovat a uzavírat vojenské a ekonomické pakty s těmi, kdo naopak terorismus živí a podporují režimy, které ho reálně provozují je naopak zcela jistě nesprávné.

Naopak bojovat fyzicky proti neorganizovaným fanatickým nešťastníkům je těžké a někdy i nemožné. Hlavní náplní takového boje, kromě zcela konkrétní zpravodajské a policejní činnosti, musí být počiny, které jim motivaci berou, a o tom byl také můj článek. Nenapsal jsem, že mají být skutky teroristů zamlčovány, jen jsem poznamenal, že jejich nadměrná publicita a počiny, které prezentují všeobecný strach, jsou naopak motivující. Jsem o tom přesvědčen a nevšiml jsem si, že by někdo tento názor argumentačně zpochybnil.

Argumentace pana Mítha postavená na zločinech fašismu je hodně zavádějící, ale dala by se aplikovat i jinak, dle mého soudu správněji, než to učinil pan radní. Zločiny fašismu byly důsledkem státní ideologie a boj spočíval v poražení onoho státu vojensky a posléze v potrestání strůjců a ideologů.  Zfanatizovaná část německého obyvatelstva byla spíše obětmi této ideologie a pocítila nakonec její důsledky, ale nestala se tím prioritním viníkem. Potrestáni byli usvědčení zločinci, ostatní si museli svou sebereflexi učinit sami. Někteří tak učinili, někteří možná ne, ale Německo se vydalo jinou, lepší cestou.

Toto může být opravdu poučné, ale myslím, že se nikdo poučit nechce. Chceme se mstít, ale pravé příčiny a kořeny tohoto zla nehledáme, a nebo je hledáme falešně v podstatě cizího náboženství. A to jen tehdy, když to není překážkou byznysu. Pan Míth ve svém článku tuto hloupou strategii de facto shrnul. Díky mu za to, možná naivita těch slov někoho trkne.