Hon na PhDr. et JUDr. Zdeňka Ondráčka Ph.D.

Já bych používal jen jeden titul: RSDr.–„rozhodnutím strany doktor“. Ondráček se prezentuje tituly PhDr., JUDr. a Ph.D., aniž by absolvoval právnickou a filozofickou fakultu. Ale co na tom? A že opsal v DP pár odstavců? A kdo ne?

Když se začtete do životopisu pana doktora Ondráčka, máte chuť ho mít rádi, obdivovat se mu a také se ho zastat. Co ten člověk zkusil a co dokázal! Do Pohotovostního pluku SNB se dostal jen z mladické nerozvážnosti jako adept na budoucího příslušníka SNB místo vojny, nadšeně vstoupil v roce 1988 (!) do KSČ, ale brzo po revoluci z ní musel kvůli neslučitelnosti politické příslušnosti a služebního poměru vystoupit. Při zaměstnání si dodělal střední školu, potom dvakrát studoval na Policejní akademii (v Praze i v Bratislavě) a také na pedagogické fakultě v Hradci Králové a v Olomouci. Na těchto školách pilný student Ondráček získal titul doktora filozofie, doktora práv a „velký doktorát“ Ph.D. Než se celoživotní komunista Ondráček vrátil do své mateřské strany a pustil se do politiky, pracoval mnoho let u policie, kde zúročil své vzdělání a své zkušenosti. To vše dnes opět úročí v Poslanecké sněmovně PČR.

A takovému člověku chcete vyčítat, že opsal pár odstavečků v disertační práci? Že se nestydíte! Je to kampaň, kterou mají v dobrém načasování krátce před oslavami třicetiletého výročí sametové revoluce na svědomí novinářské hyeny v čele s hyenou nejhyenovatější, Pavlem Novotným, novinářem z bulváru nejhrubšího zrna a také starostou Řeporyjí. Ten již čelí obvinění za urážky, které nejenže nemohu napsat, ale nemohu je ani vyslovit, jak jsou odporné. Novotný posílá Ondráčka na šibenici a jeho stranu do propadliště dějin, což je nejen amorální, ale na základě aktuální politické situace i úplně absurdní.

Možná teď přemýšlíte, jestli se chci Ondráčka opravdu zastat, nebo je to čirý sarkasmus. Sám nevím. Na jedné straně je mi ten člověk bytostně protivný, ale nevyčítal bych mu však to, že v devatenácti nastoupil do Pohotovostního pluku SNB, ani že se v té době stal členem KSČ. Každý má právo dělat v mládí blbosti, ale na druhou stranu by měl každý posléze prodělat nějakou sebereflexi, což se u Ondráčka nestalo ani omylem. Nevím, jaký byl Ondráček policista a nevím, co ho vedlo k tomu absurdnímu sbírání titulů. Moc nevěřím tomu, že by to byla touha po vzdělání, ale v tom není ničím výjimečný. Jako poslanec se sice chová jako arogantní papaláš, ale kritika jeho kolegů z opozice (KSČM není reálně v opozici) založená na „pendreku“, je poněkud ubohá.

Opisovat v disertační práci (ani nikde jinde) se nemá a dnes už to díky sofistikovaným elektronickým robotům dost dobře ani nejde, ale zpochybňovat něčí vzdělání kvůli několika odstavcům minimálního významu, které z lenosti či pohodlnosti dotyčný zkopíroval, je upřímně řečeno pitomost. Zavání to účelovostí, a tak to bude také posuzovat část veřejnosti. Ze Zdeňka Ondráčka se stane mučedník a z jeho kritiků ony hyeny, a to i bez Novotného rétoriky. Zásadním morálním selháním nejsou mladické chyby a není to ani nějaké opisování, tím selháním je členství v Komunistické straně, v té dřívější i v té dnešní.

Poznámka:

Dodatečně jsem si uvědomil, že úvod článku může budit zdání, že zpochybňuji skutečnost, že Zdeněk Ondráček příslušné tituly opravdu získal. Neověřoval jsem to, ale neočekával bych, že by byl tak hloupý a používal je, kdyby je neměl. Podivoval jsem se trochu, že je možné se k těmto titulům dopracovat bez studia příslušné fakulty (právnické a filosofické). Zjistil jsem však, že to dnes možné je. Na policejní akademii je možné získat doktorát práv a na "pajďáku" doktorát filosofie, titul Ph.D. pak prakticky všude (vůbec nechci přemýšlet o tom, proč to tak je). Ten můj sarkasmus vyplývá jen z toho, že mi přijde směšné a absurdní na těchto školách o něco takového usilovat. I to dokresluje osobu Zdeňka Ondráčka. Kvalitu Ondráčkova vzdělání pak nejlépe charakterizují jeho veřejná vystoupení.