Vzpomínám na leta šedesátá v Česku. Kupovávaljsem časopis MYSLIVOST, ke si jeden pisatel naříkal, ře mizí zvěř z lesůa polí. Asi po roce se tam objevil článek o tom, jak jsou naše lesy atd přezvěřené. V roce 1964 jsem se toula po Beskydech. To bych dnes neudělal...je tam příliš moc medvědů na můj vkus. tedy ani jeden.

Projeďte se

pár stovek kilometrů v autě a potom si prohlédněte na autě kapotu a přední sklo a zjistíte kam ten hmyz mizí a zmizel....

Ale kde je důvod? Vždyť hmyz má velkou schopnost se přizpůsobit změnám. Ale kůrovci se daří.

Nechtěli mít malárii, tak vysušili bažiny, narovnali řeky, a všechno vystříkali DDT. A to byl jenom jeden krok z mnoha

Co neotročí člověku, ať zemře, to je naše heslo

Já si všiml, že v poslední době vylézá hodně švábů!

Lidi mají tendence všechno vyhubit, tenhle týden jsem zjistila, že pod střechou na zahradě v břečťanu jsou vosy a venku pod střechou na ulici také. Měla jsem návštěvu a hned mi pán radil, že je spray, který dostříkne až 5 metrů a že je tím pohodlně zlikviduju. Likvidovat je nebudu, nevadí mi. Před lety na mě zvonil mladý soused, že přijedou hasiči, protože se vyrojili sršni. Když hasiči nejeli, tak jsem se šla doptat, co se děje a sršni byli zase u mě pod střechou. Tak jsem mu vysvětlila, že nejsou nebezpečné, že jsou prospěšně, že je podzim atd....Jinak na zahradě mám bratrovy včely, mám jezírko s ropuchou a rybičky a hned se kolem objevilo hodně malých vážek, které tam nikdy předtím nebyly. Jeden rok jsem měla hodně afrikánů a tím pádem i hodně motýlů a jiného hmyzu. Tím míním, že hodně toho může ovlivnit každý z nás svým přístupem ke svému okolí.

Čest Vaší snaze, ale při růstu lidské populace nestačí nic.

I laik jako já si všimne, že dřív bylo po dešti vidět všude mraky žížal, dnes sem tam nějaká. Já myslím, že znalí a vzdělaní vědí, že lidstvu čas rychle odtikává. Je ale už pozdě na to upozorňovat, protože čas k nápravě už jsme promeškali.

Pane Šolci, alarmistický aktivismus založený na Vašem pozorování žížal, je naprosto zbytečný. Před pouhými šesti tisíci lety byla Sahara plná jezer a řek, kolem kterých se proháněla nespočetná stáda zvířat. V saharských mokřinách patrně žila největší populace krokodýlů nilských na planetě. Dnes jsou jejich vysušené mumie předmětem kuriózního sběratelství. Tisíce mrtvol krokodýlů uprostřed pouště. Sahara se proměnila v poušť neobyčejně rychle – jen během jedné až dvou lidských generací. Kdo tehdy asi tak „promeškal čas k nápravě“?

Nevíme, proč Sahara tak rychle vyschla, teorií je řada – pravděpodobně jde o kombinaci vlivu precese zemské osy a několika dalších klimatických oscilací (včetně vlivu aktivity Slunce), jejichž délku, periodicitu a sílu neznáme. Současnost může být jen pokračováním trendu, který vrcholil v době vlády egyptského faraona Pepiho II. (2216–2153 př. Kr.), kdy během pouhých dvaceti let v severní Africe vyschla jezera hluboká přes padesát metrů.

Já jsem během letošního deštivého léta pozoroval tolik žížal, že často nebylo kam šlápnout a vypasení kosi radostně vyzobávali ty nejlepší kousky. Ale co se z toho mého pozorování dá odvodit? Nic.

Současný svět neví, co je to skutečná klimatická katastrofa. Jeden příklad za všechny – v 16. století před Kristem explodovala thérská sopka ve Středozemním moři. Síla jejího výbuchu se v současnosti odhaduje na jeden milion hirošimských atomových bomb. Pobřeží Středozemního moře zdevastovala vlna tsunami vysoká přes tři sta metrů. Vývoj všech civilizací od Středozemního moře až po Indus se prakticky zastavil na několik set let. Tomu já říkám katastrofa, vedle níž se snaha Evropy snížit průměrnou teplotu atmosféry o jeden stupeň Celsia jeví jako totální pošetilost.