Hledá se ideologicky neutrální a nadstranický prezident? Co takhle Babiš!

To není žert. Nebo si snad umíte současného premiéra spojit s nějakou konkrétní ideologií a myslíte si, že je ANO standardní politickou stranou?

Vím, že se mnohým při vyslovení pojmu „ideologie“ vyrazí osypky. Moje generace to má možná ještě spojené s marxismem-leninismem a s proletářským internacionalismem, neřkuli s komunismem a jeho zločinnou podobou, tedy bolševismem, a mladí lidé se toho slova často oprávněně štítí díky tomu, co konzumují v médiím a zvláště na sociálních sítích. Z odideologizování politiky se stala velká móda. Před nedávnem jsem si přečetl oslavnou ódu šéfredaktora Lidových novin Plesla na Macinkův projev k velvyslancům. Myslím, že Karel Čapek, jenž byl 18 let tváří LN, se musel po každé větě v tomto názorovém komentáři otočit v hrobě. Ano, nastává opět doba, ve které se morálka, etika, čest, zásady a normy v politice stávají něčím nepatřičným, vše se podřizuje jen účelu, efektu a výhodnosti.

Ideologie se totiž s výše uvedenými principy nutně pojí, a to jak v pozitivní, tak i negativní podobě. Komunismus ve svých aplikovaných podobách nevytvářel žádný kvalitní a funkční ekonomický model, ale jeho zločinnost vnímáme především na základě morálního marasmu, pokrytectví, prolhanosti a falše. Nacismus vyvedl Německo z fatální ekonomické krize a ukázal se jako obecně funkční systém, přesto ho nevelebíme, protože vedl k hrůzám, které dodnes ani neumíme vstřebat. Některé moderní ideologie, jako je třeba enviromentalismus nepřináší žádný zisk, žádný aktuální benefit, spíše je to naopak, ale morálně jsou podpořené tím, že usilují o to, aby tato planeta byla v budoucnosti stále obyvatelná. Žádný politický žvanil neopomene sepsout Green Deal, jako by snad na snížení emisí skleníkových plynů, klimatické neutralitě, čistých energiích a ochraně přírody, což jsou hlavní zásady, bylo snad něco špatného. A že se z toho stala ideologie? To samo o sobě není problém, problémem jsou omyly, chyby a lumpárny, se kterými si byrokratický systém nedokázal poradit.

Ve své podstatě je ona pragmatická politika jakousi náhradou skutečné ideologie, čímž se vracím k názvu článku. ANO je firma, původně politická filiálka Agrofertu. V hnutí neprobíhá žádný proces, netvoří se frakce, neprobíhají názorové střety a pokud existuje vnitrostranický boj, je to jen boj o to, kdo se - kulantně řečeno - více protlačí do přízně majitele. Idea je taková, že co je dobré pro šéfa je dobré pro nás pro všechny. Nedělám si v tomto ohledu iluze o tom, že kdyby onehdy Babiš v prezidentské volbě zvítězil, snažil by se, třeba díky parlamentní (nebo i ústavní) většině posouvat náš parlamentní systém postupně k prezidentskému. Konečně, proč by jinak o úřad prezidenta usiloval? A pokud by třeba zvítězil v prezidentské volbě budoucí, šel by dle mého soudu cestou, kterou mu vyšlapává Donald Trump.

Neumím si představit nadstranického prezidenta, neboť jakékoli stanovisko prezidenta se zákonitě z různorodých důvodů musí líbit jednomu více a jinému méně,což se logický týká i partají. Žvásty o tom, že je Petr Pavel lídrem opozice jsou založeny na prostém faktu, že nejde na ruku současné koalici, což je ale v mnohých ohledech postoj odborné veřejnosti a s tím i té zásadovější a také zodpovědnější části společnosti, nikoli opozice, která si v době své koaliční vlády počínala často stejně pitomě. Dovedete si představit, že by se prezident Babiš distancoval od politiky ANO, tedy v jakémsi schizofrenním stavu sám od sebe? V takovém případě bychom spíše spěli k jakémusi oligarchickému či monarchistickému uspořádání, ve kterém je dobré to, co dělá panovník a pravdou to, co panovník řekne. Toužíte-li po takovém systému, nemusíte o svém budoucím kandidátovi ani moc přemýšlet. A nebojte se, že by se pro vás neobětoval a nekandidoval.