Člověku se nechce věřit, že ještě po skončení války, kdy se již vědělo o holokaustu, byli někteří Poláci schopni pořádat pogromy na vrátivší se Židy. Nepřímo je to ukázáno i v českém filmu Toman, kde česká vláda (byť ze zištných důvodů) umožnila transfer těchto nešťastných Židů přes naše území.

Smutně jste mě pobavil už nadpisem, když jsem pobral rozum a o historii něco zjistil, taky jsem zíral, že historické reálie jsou opravdu jinde...

Zasloužená karma V českých zemích docházelo po válce v roce 1945 k antisemitským projevům, ale ty měly hlavně verbální podobu nadávání Židům ve stylu, jaká škoda, že ses vrátil z toho lágru, tys tam měl zůstat apod. Také docházelo k zabavování židovského majetku na základě zneužití Benešových dekretů. Jenomže v Polsku docházelo k pogromům. Někteří polští historici ovšem tvrdí, že pogrom v Kielcích byl vyprovokován tamní vládnoucí komunistickou mocí. V každém případě by se Poláci k tomu měli postavit čelem.

V říjnu 1941 prezident Beneš sepsal podrobný článek popisující československé plány pro poválečné uspořádání v Evropě. Beneš došel k závěru, že Židé pokud chtějí po válce zůstat v Československu, musí přijmout československé podmínky a asimilovat se nebo integrovat do hlavních slovanských národů. Pokud se budou hlásit ke svému židovství, jako národnostní skupina se musí vystěhovat do Palestiny. Tím se podle Beneše zbaví svého komplexu méněcennosti. Rovněž prohlašoval, že Židé nejsou národ a jedině emigrace z nich učiní národ. Židé, kteří zůstanou, musí projít velmi důkladným procesem asimilace. Během rozhovoru s Chaimem Weizmanem řekl, že židovský majetek se bude muset stát majetkem státu. Odebrat majetek Čechoslovákům a vrátit jej Židům je nemožné. Když byl otázán, jak mohou Židé mluvící německy za Mnichov, odpověděl: „Menšina jako menšina.„ Po válce bude Československo jenom Slovanskou zemí.

Úplně všichni mají máslo na hlavě. I takové zbožňované Švýcarsko odmítlo přijímat Židy hledající azyl, ale jejich zlato v bankách jim nevadilo. Hezký den

Vyšla kniha s názvem "Lov na Židy" napsal ji Jan Grabovski profesor historie Ottavě a zakládající člen Polského střediska pro výzkum holocaustu. Popisuje jak Poláci se zúčastnili Jugenjagd - lov na Židy. Ochotně pomáhali chytat Židy, kteří se vyhýbali odsunu a kteří utekli z koncentračních táborů. Počet obětí Jugenjagdu je 200 000 Židů. Na vraždách Židů se podíleli v rámci Jugenjagdu někteří Poláci a to z rasových důvodů a ze zištných důvodů.