Historie à la seriál „Čtyři z tanku a pes“ versus realita

Pár „chytrých hlav“ v demokratickém Polsku usilovně brání prezentaci novodobých dějin tak, jak se to Polákům nelíbí, tedy že žádné zločiny antisemitismu Poláci nepáchali.

Polskou společností i politikou cloumá filmové drama Pokłosie (česky Následky) režiséra a scenáristy Wladyslawa Pasikowského o válečném masakru Židů, na kterém se podíleli polští sedláci, a také dokument o vraždění Židů, kteří přežili koncentrační tábory a vrátili se po válce do svých domovů s názvem Mezi sousedy režiséra Yoava Potashe.

Nacionálně orientovaní politici film odsoudili, zaútočili na vysílatele a Národní rada pro rozhlasové a televizní vysílání spustila vyšetřování. Prezident Karol Nawrocki – vzděláním historik – prosazuje národní výklad polských dějin a jeho kancléřka označila dokument za „historickou protipolskou manipulaci“. Na film i dokument odmítavě reagoval i vůdce pravicové opozice Jaroslaw Kaczyński a představitelé katolické církve.

Než přejdu k meritu věci, přijde mi vhodné problém poněkud zobecnit. Někdy bývá těžké vypořádat se s vlastní minulostí, stejně jako s minulostí své země a svého národa, nicméně je to vždy pro současnost a budoucnost jedince i země dobré. Němci se museli vypořádat se svou minulostí nacistickou, my třeba s tou komunistickou. Všechny národy si pak musí umět přiznat, že v kritických chvílích svých dějin nebyli všichni jejich občané hrdinové, že mezi nimi byli zbabělci, prospěcháři a také – expresivně řečeno – svině.

Je také vhodné připomenout, že je třeba rozlišovat mezi historickými reáliemi, jejich výkladem a aktuálním náhledem, který se v čase vyvíjí. Odborníky ověřená fakta jsou fakta, se kterými se nemá jakkoli manipulovat. Výklad sloužící k pochopení oněch faktů však může a logicky i musí s sebou nést subjektivní hodnocení, tedy cosi týkajícího se ideologie, morálky, etiky a podobně. To se týká i náhledu, protože v různých dobách a situacích platily jiné společenské normy, než jsou v době aktuální. Je tedy užitečná snaha nahlížet na ně tehdejším fokusem. Nicméně existují skutky, které zavrženíhodné byly, jsou i budou bez ohledu na dobu a okolnosti.

Jedním z takových fenoménů je násilí páchané z náboženských a rasových pohnutek nebo kdy jsou tyto pohnutky záminkou pro zájmy mocenské a majetkové. V dějinách 20. století je tím zásadním fenoménem antisemitismus, zvláště jeho násilná podoba. Hitler antisemitismus nestvořil, pouze ho využil a navázal na antisemitské nálady, které prostupují dějinami a které vyvrcholily na konci 19. a začátku 20. století židovskými pogromy v Rusku, na Ukrajině, v Pobaltí, a právě ve zmíněném Polsku. Tam nenávist k židovským spoluobčanům přetrvala i v dobách okupace a v poválečných letech.

Nejen v Polsku, ale i jinde v Evropě byli Židé udáváni a „ctihodní občané“ pomáhali s deportacemi svých bližních do koncentráků. Dělo se to i u nás, nicméně v okupovaném Polsku takové skutky nabyly masových rozměrů. Poláci si přivlastňovali majetek deportovaných, a to bylo i příčinou poválečného vraždění lidí navrátivších se z vyhlazovacích táborů. Odhaduje se, že během druhé světové války zavraždili Poláci přímo či nepřímo víc než 200 tisíc Židů. I krátce po válce došlo k incidentům, při kterých byly zapalovány synagogy a židovští občané byli lynčováni a vražděni. Nejtragičtější událostí se pak stal pogrom ve městečku Kielce, kdy bylo zavražděno 43 osob včetně žen a dětí, o čemž mimo jiné pojednává i zmíněný dokument.

To jsou historická fakta. Je však obecně známo, že všechny totalitní a autoritářské režimy s fakty nakládají, jak se jim zlíbí. Byli jsme toho svědky u nás, vidíme to aktuálně v Rusku. Demokratické a civilizované státy by naopak měly mít dostatek cti a síly podívat se pravdě do očí a předkládat svým občanům i ne příliš lichotivé skutečnosti z historie vlastního národa. Pokud tak establishment nečiní, či tomu dokonce brání, není to projev vlastenectví, ale nezdravého nacionalismu a také slabosti systému, ve smyslu Brechtova citátu: „Běda společnosti, která potřebuje hrdiny!“ Je v tomto ohledu smutný pohled na našeho severního souseda, jehož představitelé a část společnosti (těžko soudit jak velká) se nedokáží s tímto aspektem z minulosti své země vyrovnat.

Osobně mi přijde poměrně snadné v rámci onoho výkladu historických událostí vysvětlovat, že krizové situace – války především - dokáží v lidech vyvolat ty nejhorší, někdy hluboko skryté démony, které nebýt takových okolností by mohly být skryté doživotně. Ve válkách působí davová psychóza, všudypřítomný strach o život, a tím pádem se mnohým jedincům zcela hroutí veškeré morální principy. To vše působí jako poststresový syndrom ještě mnoho let nebo i navždy. Tím nelze omluvit kolaboraci, násilí páchané vítězi na bezbranných lidech poraženého národa, ani výše uvedené projevy, ale je to velmi podstatný protiválečný argument. Řekl bych, že v tomto smyslu by se daly okomentovat ony kinematograficky ztvárněné skutečnosti: „Podívejte se, co může udělat s lidmi válka, případně bída, nevzdělanost, rasová a náboženská netolerance, nacionální vášně apod.“

Myslím si, že právě toto je třeba i v umělecké tvorbě prezentovat, a to daleko více než příběhy nemnohých hrdinů, tím spíše hrdinů umělých a fiktivních. Nic proti pohádkám, na místě polských autorit bych spíše komentoval díla typu Čtyři z tanku a pes s tím, že takhle to, milé děti, opravdu nebylo. Díla výše uvedená, zobrazující historické reálie pak nemusí nikoho zahanbovat, neslouží k sebemrskačství, ale jenom k tomu, aby se lidé zamysleli nad tím, čeho jsou také schopni.

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/vrazdeni-zidu-s-valkou-neskoncilo-za-pogromem-v-kielcich-stali-komunisti-rika-polonista-358095

https://zpravy.aktualne.cz/denik-insider/polsky-film-pokosie-o-masakru-zidu-za-valky-rozdeluje-zemi/r~i:insider:article:16461/

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/historik-grabowski-polaci-za-valky-zavrazdili-nebo-predali-nacistum-pres-200-tisic-zidu-101225

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/polsko-holokaust-druha-svetova-valka-dokument-kritika-vrazda-zide.A260226_194436_zahranicni_dtt