Heil muslim!

Jistý ochránce lidských práv srovnává zločinné ideologie se zločiny, které lidé ve jménu určitých ideologických principů páší. Nečiní tak rozdíl mezi propagací nacismu a atributy víry a kultury muslimů. Bohužel není rozhodně sám.

Pan Macura se ve svém blogu podivuje, proč nejsou souzeni ti, kteří nosí muslimský  šátek, když byl odsouzen člověk, který hajloval.  Po přečtení článku mi nejdříve přišlo zcela zbytečné na něco takového reagovat, ale pak jsem si uvědomil, a to i na základě jiných článků a komentářů, že takový názor není vůbec ojedinělý. Nevím, jestli někoho vysvětlením podstaty věci přesvědčím, ale pokusit se o to mi přijde potřebné.

Jak jsem již naznačil, ona podstata věci spočívá v tom, jestli řešíme propagaci zločinné ideologie nebo ideologie - míním tím i náboženství- ve jménu které se v historii, stejně jako dnes někdo nějaké zločiny spáchal a páše. Pokud se nad tím jen trochu zamyslíme, musíme dospět k přesvědčení, že kdyby mezi tím rozdíl nebyl, byly by veškeré ideologie a veškerá náboženství zločinná. Tím faktorem, který tuto prostou skutečnost zkresluje, je vždy aktuální stav společnosti a s ním spojené emoce. 

Kdybychom hodnotili křesťanství v době inkvizice či násilné katolizace, mohl by klidně někdo  považovat kříž za symbol zločinné ideologie. Nebylo by to jistě správné, stejně jako je dnes nesmyslné vnímat křesťanství na základě excesů některých duchovních, ale takové emoce si lze nejen představit, ale byly i realitou. Paralely nalezneme v menší či větší míře u všech náboženstvích i u všech jiných ideologií. 

Neexistují však jen ideologie zneužité a zneužívané, ale i ty zločinné ze své podstaty. Není jich mnoho, ale bezpochyby mezi ně patří nacismus. Naproti tomu s fašismem či s komunismem to už tak jednoznačné není. V počátečních fázích svého vzniku to byly myšlenky možná kontroverzní či  utopické, ale vysloveně zavrženíhodné nikoli. Dnes je logicky hodnotíme na základě toho, co se v rámci jejich aplikace událo, ale přesto není zločinem být komunistou. Bohužel není reálně zločinem ani to, když se někdo hlásí i ke zločinům komunistických režimům. 

Naproti tomu je zcela normální, když příslušníci nějakého náboženství užívají různé atributy své víry. V případě hidžábu to navíc není pouze náboženský symbol, ale i symbol kulturní a společenský. Kriminalizace jeho nošení je tak naprosto absurdní, protože je absurdní si myslet, že všichni, kdo jej nosí, tím schvalují třeba teroristické činy nebo různá bezpráví páchaná muslimskými radikály. Paradoxně se to týká žen, jejichž práva jsou z našeho pohledu v islámském světě porušována. Zapomínáme na to, že zakrytí vlasů není jen v příslušných komunitách společenskou (nebo dokonce i zákonnou) povinností, ale i právem ženy. Prostě hidžáb není symbolem terorismu, stejně jako kříž není symbolem inkvizice. 

Když se vrátím k případu nepravomocně odsouzeného našince za propagaci necismu hajlováním, nejsem zcela přesvědčen, že za každý takový projev má dotyčný skončit v kriminále. Je třeba odlišit, co je skutečnou propagací nacismu, a co je excesem nějakého poloretardovaného pitomce, který se chce v rámci svých komplexů zviditelnit. Do vězení patří ti, kdo tyto myšlenky systematicky šíří, podněcují násilí a nesnášenlivost, zavírat jejich zblblé následovníky (pokud nespáchají reálné zločiny) je asi zcela kontraproduktivní. To samé platí i o muslimských radikálech, stejně jako o komkoli jiném.

Dovolím si tvrdit, že článek pana Macury nabádá k šíření nenávisti a netolerance. Jsem přesvědčen, že je rozhodně za hranou morálních a etických norem naší civilizace, která stojí na zcela jiných hodnotách. Máme snad srovnávat s propagací nacismus nošení jarmulky nebo užívání jiných symbolů židovství? Asi ne, přestože i judaismus má své stinné stránky a existují i židovští extrémisté. Totéž platí o zmíněných křesťanech, stejně jako o buddhistech či hinduistech.