Harvestor – stroj hromadného ničení

Od pily dvojmužné po bestii, která kompletně zpracuje za den hektar lesa, uběhlo sotva století. Fascinující stroj může být velmi užitečný, nesmí ho však používat pitomci.

Cesta kolem Česka za 80 dní

3. INTERMEZZO: Harvestor – stroj hromadného ničení

Pokrok prý nezastavíš a lidská vynalézavost patrně nezná mezí. Vědeckotechnický pokrok a lidská vynalézavost by však měla jít v ruku v ruce se soudností, ohleduplností a zdravým rozumem. Harvestory zcela zásadně mění proces kácení a zpracování pokácených stromů, jsou neskutečně efektivní a zastanou tak práci desítek dřevařů. Vše je v pořádku, pokud jsou používány správným způsobem na vhodných místech.

Tam, kde jsou použity správně, tam by to po těžbě neměl nikdo poznat, bohužel velmi často jak vloni v Brdech, stejně jako nedávno v Krušných horách jsem byl svědkem něčeho zcela opačného. Pro tyto případy použití harverstorů se hodí výraz apokalypsa: Zničené turistické cesty a louky, zdevastovaná prameniště a stovky stromů, které nebyly vytěženy, ale hrubým poškozením připraveny pro invazi kůrovce.

Vjede-li tento stroj na místo určení po zpevněné cestě a počne-li systematicky kácet a zpracovávat dřevo z určeného prostoru, je to něco jiného, než když vjede do podmáčeného svahu turistickou pěšinou, prožene se horskou bystřinou až k prameništi, které zdevastuje stejně jako stovky stromů, které mu stojí v cestě. Na místě provede zcela absurdní probírku a jinou pěšinou se vrátí kamsi na základnu. To popisuji stav, který jsem například zaznamenal blízko Božího Daru, tedy nedaleko nejcennějších částí Krušných hor. Všichni, kteří tímto místem procházeli, si museli myslet, že někdo úplně zešílel.

Kdyby to byl ojedinělý exces, mohlo by stačit škůdce potrestat, ale po pár kilometrech se opakovala úplně stejná situace a pak znova a znova. Tamní majitelé a správci lesa si prostě koupili výše zmíněné stroje a vyrazili s nimi do přírody s pocitem, že se jim investice vyplatila a oni na té efektivitě vydělají. Zrovna v Krušných horách, stejně jako mnohde jinde, se těží jak o život. Do sousedního Německa odjíždí denně stovky nákladních aut se surovým dřevem, které Němci nadšeně za pakatel kupují, aby si nemuseli těžit dřevo vlastní a potažmo si devastovat vlastní přírodu.

Navážu-li na to, v civilizovaných zemích, ve kterých si lidé váží svého přírodního bohatství, jako je zmíněné Německo nebo Skandinávie, nic takového neuvidíte. Stačí když jen na chvíli přejdete čáru a naskytne se vám zcela jiný obrázek. Žádné rozježděné cesty, žádný svinčík v lese. Buď je příroda ponechána, aby se bez zásahu člověka o sebe starala sama, nebo je v hospodářsky využívané krajině udržována. To znamená, že je káceno citlivě a selektivně, a to vhodnými prostředky (třeba v Německu, hned za hranicemi se běžně z horských strání stahuje dřevo koňmi) a v lese nezůstává tradiční český binec v podobě klestí, nevyužitého dřeva a zmíněné spouště po těžké technice.

Řekl bych, že tento problém, který asi mnohým těžkou hlavu nedělá, má jeden zásadní aspekt. Je jím skutečnost, že na přírodu, tedy zvláště na lesy a jiné přirozené biotopy je nahlíženo jako na zdroj podnikání a zábavy. Majitelé lesů, ať je to stát, nebo soukromá osoba, v lese podnikají a svou činnost podřizují byznysu. Myslivci zase žijí v přesvědčení, že celá zem je rozdělena do honiteb, kde se provozuje ona pokleslá zábava, tedy lov. Zapomeňte na ty plky o tom, že myslivci jsou ti, kteří krmí zvířátka a lovem jen zabezpečují onu nutnou regulaci stavu zvěře. Vše je úplně jinak.

Devastace lesa, natož pak myslivost má u nás dlouhodobou tradici a je zcela zjevné, že žádná politická reprezentace nemá sebemenší chuť do toho příliš zasahovat, přičemž nemáme-li k přírodě přirozenou citlivost a ohleduplnost, musí být toto systémem vymáháno, a to nelze jinak než direktivně. V popisovaných případech by se jednalo o jasně vymezená pravidla použití harvestorů a o kontrolu stavu lesa po těžbě. Kdyby někdo za porušení pravidel dostal pokutu vyšší, než je zisk z prodaného dřeva, bylo by v krátké době po problému.

Žijeme bohužel v době, ve které ekonomické zájmy válcují etické a v delším horizontu i racionální principy. Starost o životní prostředí, jak na konkrétním místě, tak i v globálním měřítku v posledních letech dostala punc zvráceného zeleného aktivismu. Stalo se to jistě i tím, že se věci chopili takto ideologicky pomatení aktivisté a také ti, kteří zavětřili značné zisky, ale to vůbec neznamená, že nutnost dbát o životní prostředí v celém spektru této problematiky je něčím špatným a nežádoucím.

Ničení lesů těžkou technikou je jen střípek z celé mozaiky. Jako v mnohých jiných případech však platí to, že nikdo není schopen měnit k lepšímu svět jako celek, ale každý jeden mraveneček k tomu může přispět tím, že u dělá něco dobrého a správného v sobě a svém bezprostředním okolí, třeba že nezničí kus vlastního krásného lesa harvestory.