Hannig jako med

Pokud to sedí etymologicky, platí i ono „nomen omen“: Sladký, laskavý pán, který nestrpí, aby někdo ostatním ubližoval. Je i rozumný, což se odráží v názvu jeho uskupení, které se spojilo s Národní demokracií Adama B. Bartoše.

Donedávna mi pan Hannig připadal jako člověk, který po poměrně úspěšné hudební kariéře zatoužil na podzim svého života po kariéře politické. Na tom v zásadě není nic špatného. Založil Stranu zdravého rozumu (později Rozumní), což sice mně osobně trochu smrdí sebechválou, ale nějak se partaj nazvat musí. Jeho prezidentská kandidatura působila poněkud komicky a osm neúspěšných pokusů o vstup do senátu mohlo pana Hanniga přesvědčit, že jeho strana významné množství voličů neosloví.

Možná je to tím, že ideologie a program strany jsou takovou všehochutí různých názorů, přesvědčení a pocitů, které patrně někomu přijdou rozumné, ale obecně se těžko definují. Působí to spíše jako osobní výraz jednoho člověka pocitově hodnotícího svět kolem sebe, než jako politický program, který dá partaji nějakou tvář. Trocha populárního euroskepticismu, trocha apelu na národní hrdost, trocha populistických slibů důchodcům, trocha kritiky nepopulární EET nebo kontrolního hlášení DPH a jasný odpor k migraci. A je to.

Takových stran a hnutí je však hodně a jejich neúspěch nemusí být nutně spojen s neschopností nabídnout voličům něco, co by je přimělo právě takovou stranu volit. Metoda vyzobat populární programové body zleva doprava se už osvědčila, ale je to často otázka prostředků na účinný politický marketing. Někdo se s takovou situací smíří, jiný hledá jinou cestu k úspěchu. Rozumní se patrně domnívají, že svoji cestu pro úspěch v eurovolbách našli ve spojení s Národní demokracií Adama B. Bartoše.

Není to první koaliční počin Rozumných, ale tento se opravdu povedl. Je proto třeba se blíže podívat, kdo je to Adam Benjamin Bartoš, a co je zač ta Národní demokracie. Na Hannigovu stranu Rozumní se asi ledaskdo dívá se shovívavým úsměvem, ale na druhou stranu to nejsou žádní extrémisté a radikálové, všechny jejich názory, myšlenky i prezentace jsou obecně zákonné a legitimní, což se však o národních demokratech a Bartošovi rozhodně říci nedá. Adam B. Bartoš není jen radikál, rasista, antisemita, propagátor absurdních konspiračních teorií o židozednářském spiknutí, iluminátech, systému HARP a podobných nesmyslech, ale aktuálně i člověk pravomocně odsouzený za „podněcování k nenávisti“ a „zpochybňování holokaustu“.

Jinými slova je pro mě osobně Bartoš mužem, o kterého bych si neopřel kolo a s gustem si před ním odplivl. A s tímhle exotem a náckem se spojil ten hodný, sladký a rozumný pán? On Petr Hannig Bartošovu podporu přijal už v prezidentské volbě, čímž možná ztratil sympatie i některých fanoušků normalizační pop music, ale mohlo to být vnímáno jako exces. Jak to ale máme vnímat dnes, kdy ta spolupráce dostala zcela jasnou podobu? Nevím, jestli se jméno „Hannig“ odvozuje od německého „honig, což znamená med, ale vím, že medem se dá i pěkně upatlat. Panu Hannigovi se to povedlo a já bych se od něho druhotně zašpinit opravdu nechtěl.

https://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Hannig-Rozumni-Seznamte-se-s-volebnim-programem-Rozumnych-a-Narodni-demokracie-573334

http://narodnidemokracie.cz/strana/proc-jdeme-do-toho/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Adam_B._Barto%C5%A1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Hannig